Hlavní obsah
Lidé a společnost

Vrah stopařů: Ivan Milat si vybíral mladé a zranitelné. Mučil je a rituálně pohřbíval

Foto: Generováno pomocí AI Gemini

Přezdívalo se mu Backpacker murders, neboli Vrah stopařů. Na svědomí má možná desítky zmařených životů. Své oběti často mučil, znásilňoval a hrál si s nimi i po jejich smrti.

Článek

Když v roce 2019 zemřel 74letý sériový vrah Ivan Milat, uzavřela se jedna z nejtraumatičtějších kapitol australské kriminality, avšak jeho stín se táhne dál, prodchnutý spekulacemi. Milat, odsouzený za sedm brutálních vražd mladých stopařů, si s sebou možná do hrobu odnesl klíče k mnoha nevyřešeným případům, které policejní složky spojovaly s jeho ďábelským modus operandi.

Rodinné Kořeny a Rané Náznaky Odchylky

Ivan Robert Marko Milat pocházel z rodiny se čtrnácti dětmi, která žila na venkovské farmě. Rodina byla policii známá, a to i v souvislosti s menšími přestupky některých bratrů, což pomohlo vytvořit prostředí, kde se porušování zákona stalo běžnou praxí. Sám Ivan Milat čelil závažným obviněním již v roce 1971, kdy ho dvě stopařky obvinily z údajného znásilnění nožem. Přestože byl tehdy zproštěn viny, tento incident je dnes vnímán jako mrazivý první signál jeho hluboké psychopatologie a predátorského chování, stejně jako jeho schopnosti uniknout spravedlnosti.

Milat se během let živil jako silničář u Department of Main Roads, což mu poskytovalo dokonalou mobilitu. Tato práce mu umožňovala křižovat Nový Jižní Wales a unikat pozornosti při přesunech mezi státy, což významně komplikovalo pozdější vyšetřování. Skutečnost, že Milat mohl svou práci využívat k mapování odlehlých oblastí, kde později zanechával těla, dodává jeho příběhu další vrstvu chladné, kalkulující hrozby.

Systematická hrůza a rituální pohřby

Vraždy stopařů se vyznačovaly děsivou systematičnostírituálními prvky. Milat si vybíral své oběti záměrně mladé, často zahraniční, páry nebo jednotlivce stopující na dálnici Hume, mezi Sydney a Melbourne. Tato trasa byla pro cestovatele ikonická, ale pro Milata představovala nekonečný zdroj zranitelných cílů.

Útoky nebyly rychlé ani milosrdné. Forenzní experti zjistili, že oběti byly často svázány a pravděpodobně i mučeny, než je čekala smrt kombinací střelných a bodných ran. Například Joanne Waltersová, jedna z prvních nalezených obětí, utrpěla patnáct bodných ran, z nichž mnohé vedly k paralýze, což naznačuje, že vrah chtěl mít nad svou obětí absolutní kontrolu. Caroline Clarkeová, nalezena po jejím boku, byla pravděpodobně Milatem použita jako terč pro střelnou zbraň, když ji zasáhlo deset kulek do hlavy.

Místa pohřbení v Belanglo State Forest nebyla náhodná. Milat zřejmě využil hluboké znalosti odlehlých lesních cest a vybral si místa, která byla nejen skrytá, ale k nimž se dalo dostat pouze vozem s pohonem všech čtyř kol. Těla byla vždy nalezena v mělkých hrobech, tváří dolů, s rukama svázanýma za zády a často s pyramidou z klád a kapradí navršenou nad nimi. Tento prvek je forenzně považován za podpis vraha, jeho zvrácené znamení vítězství. Milat v místě vražd často tábořil a zřejmě trávil čas se svými oběťmi i po jejich smrti, což jen podtrhuje extrémní rozsah jeho psychologického uspokojení z činu.

Klíčový svědek Paul Onions

Zlom nastal až díky Paulu Onionsovi, britskému stopaři. V roce 1990 Milat zastavil, aby Onionse nabral. Když Onions v autě spatřil lano a zbraň, uvědomil si nebezpečí a podařilo se mu uprchnout. Milat ho pronásledoval pěšky podél dálnice Hume a střílel na něj. Onions nakonec stačil mávnout na projíždějící vozidlo a dostat se na nejbližší policejní stanici v malém městečku Bowral. Paradoxně, ačkoliv podal podrobné svědectví, policie mu tehdy údajně dala jen malou finanční částku na cestu zpět na Britské vyslanectví do Sydney a jeho zprávu jen uložila do šuplíku.

O roky později, když se Onions vrátil do Spojeného království, uviděl v médiích zprávy o nálezech těl v Belanglo. Kontaktoval Australskou federální policii a připomněl jim svůj hrůzný zážitek. V roce 1996 ho australská federální policie okamžitě dopravila zpět a jeho svědectví se stalo korunním důkazem obžaloby.

Odhalení a soudní proces

Silné důkazy spojovaly Milata s činy, včetně osobních předmětů jeho obětí, jako byly spacáky a kempingové vybavení, které si Milat ponechal. Kriminolog Dr. Kirchengast vysvětluje, že takové „trofeje“ jsou pro sériové vrahy typické, odrážejí jejich psychopatickou sebejistotu a víru, že každého oklamou šarmem či manipulací. V Milatově domě byly nalezeny i zbraně odpovídající způsobu, jakým byly oběti znetvořeny.

Milat si pro svůj soudní proces najal stejného právníka, který ho v minulosti úspěšně obhájil v případu znásilnění, avšak později ho propustil, když mu bylo doporučeno přiznat vinu. Milat však ve všech bodech viny trval na své nevině.

Při vyšetřování policie využila data z mnoha zdrojů, čímž se seznam podezřelých postupně zúžil. Podobnost ve všech vraždách, jako byly odhození těl v odlehlé pustině, vraždy bodnými ranami do trupu, časté sexuální napadení a čas strávený s oběťmi, naznačovala, že pachatelem je pravděpodobně místní obyvatel s vozem s pohonem 4×4.

Dne 22. května 1994 byl Milat zatčen ve svém domě v Eagle Vale po rozsáhlé policejní operaci. Při prohlídce byly zajištěny různé zbraně, včetně pušky ráže 22, která odpovídala typu použitému při vraždách, a také věci obětí. V domě jeho matky a pěti bratrů bylo zabaveno celkem 24 zbraní a 250 kg střeliva.

Soud, který začal v březnu 1996, trval 18 týdnů. Obhajoba neúspěšně zkoušela svalovat vinu na rodinné příslušníky, zejména na bratra Richarda. Dne 27. července 1996 byl Milat uznán vinným ze všech sedmi vražd a odsouzen k sedmi souběžným doživotním trestům bez možnosti podmínečného propuštění. Byl také uznán vinným z pokusu o vraždu, omezování osobní svobody a únosu Paula Onionse.

Neuzavřené případy a další spekulace

I přes odsouzení za sedm vražd panovalo v policejních kruzích i veřejnosti silné přesvědčení, že Milat má na svědomí mnohem více životů. Bývalý vyšetřovatel Clive Small veřejně prohlásil, že je přesvědčen o Milatově vině v případě vraždy Petera Letchera v roce 1987, jehož tělo bylo nalezeno v Jenolan State Forest s kulkami v těle, které odpovídaly zbraním použitým při vraždách stopařů. Tento případ, stejně jako vražda Dianne Pennacchio (1991) a další zmizení z oblasti Newcastle, zůstávají nevyřešeny. Milat ale nikdy nepřiznal vinu za žádný ze zločinů, což zabránilo spravedlnosti v uzavření těchto dalších případů. Zemřel v roce 2019 na rakovinu. Krátce předtím ho zachytili novináři při převozu z nemocnice do vězení.

Po jeho smrti se znovu otevřely i spekulace kolem vražedných činů na pláži Wanda z roku 1965, kde byly nalezeny mrtvé patnáctileté dívky. Poslanec Jeremy Buckingham dokonce veřejně upozornil na nápadnou podobnost mezi policejní skicou pachatele z Wandy a fotografií mladého Milata. Ačkoliv premiér Nového Jižního Walesu uznal podobnost, jakékoliv vyšetřování Milatovy role v těchto desítky let starých případech je nesmírně obtížné. Nicméně, pokračující snahy o získání Milatových starých pracovních záznamů, které by mohly potvrdit jeho pohyb po Austrálii, svědčí o tom, že policie a veřejnost se s myšlenkou, že Milat byl jen stopařský vrah, odmítají smířit.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz