Článek
V rádiu jsem nedávno slyšel rozhovor, ve kterém zaznělo, že bezdomovci, kteří stráví na ulici několik let, se do normálního života už ani nevrátí. Údajně se natolik adaptují na život venku, že je pro ně obtížné se i s pomocí vrátit mezi běžnou populaci. A těm, kterým se to podařilo, se ocitli za nedlouho dobrovolně opět na ulici.
Něco na tom asi bude. Většina bezdomovců, které potkávám na ulicích, vypadají docela spokojeně. Vysedávají ve skupinkách na lavičkách, popíjejí krabicové víno a hlasitě debatují. Vesměs jim nic nechybí, tedy kromě domova.
Přesto se mi občas nějakého toho bezdomovce zželí, takže když se mě zeptá, zda nemám nějaké drobné, vždy jich pár najdu. Nedávno, když jsem chtěl jednoho bezdomovce obdařit víc, než jen pár korunami, jsem ale docela narazil. Dokonce jsem se dočkal i několika nadávek.
Ten den jsem byl celkem dobře naladěný a před obchodem, kam chodím pravidelně nakupovat, mě zastavil jeden místní bezdomovce. „neměl byste dvacet korun?“ zeptal se mě. Chtěl jsem udělat dobrý skutek a místo dvaceti korun, za které by si nekoupil ani deset rohlíků, jsem mu chtěl nakoupit tašku jídla. „Počkejte tady. Já vám raději místo těch dvaceti korun koupím nějaké jídlo,“ říkám mu s nadšením. „Jídlo si strč někam, já chci prachy,“ uzemnil mě bezdomovec. „Dobře, tak nedostaneš peníze, ani jídlo,“ odvětil jsem mu a odešel do obchodu. Za mnou se z jeho úst ozývala nezveřejnitelná oslovení, v čemž pokračoval i po tom, co jsem vyšel se svým nákupem z obchodu. Ignoroval jsem ho a šel směrem k autu.
Víckrát jsem se s tímto člověkem do debaty nepouštěl. Dost si od té doby rozmýšlím, komu za jeho žebrání nějakou tu korunu dám. Beztak si za vyžebrané peníze koupí další krabicový víno. To si radši koupím něco pro sebe, než podporovat opilé bezdomovce na veřejných lavičkách.
Lidé, kteří využívají dobroty ostatních a dokonce si hodlají diktovat v jaké formě chtějí tu dobrotu podávat, si podle mě žádný dobrý skutek nezaslouží. Chtělo by se říct, že si uvědomí jak špatně se chovají, až spadnou na dno. Avšak tihle na dno už spadli a leží na něm pěkně dlouho. Tak dlouho, že z něj ani nechtějí pryč. Stále mi jich je líto, ale pomoci se ode mě už nedočkají.
