Jak jedna porodní bába změnila svět a zachránila tisíce dětí

V 18. století se Francie zmítala v tísnivé krizi. Tisíce novorozenců umíraly při porodu, zejména na venkově, a nad zemí visela hrozba vylidňování. Zoufalé zprávy kněží hovořily o téměř 200 000 mrtvých dětech ročně. V Paříži sice vznikly kurzy pro venkovské porodní báby, ale ty se minuly účinkem – jen málokterá žena si mohla dovolit opustit rodinu a cestovat tak daleko. Zoufale chyběly zkušené a vzdělané porodní asistentky.

A pak se objevila ona. Angélique Marguerite Le Boursier du Coudray, výjimečně zkušená a podnikavá porodní bába, která stála v čele porodnice pařížské nemocnice Hôtel Dieu, kde se ročně narodilo na 1 500 dětí. V roce 1751, ve svých 36 letech, se vydala do odlehlého a chudého regionu Auvergne. To, co tam spatřila, jí zlomilo srdce a probudilo v ní nezdolnou touhu po změně.

„Nekonečné pohromy způsobené neznalostí na venkově, kterých jsem byla svědkem díky své profesi, mě pohnuly k soucitu a oživily mou horlivost zajistit lidstvu bezpečnější pomoc.“ S těmito slovy se pustila do revoluční práce.

Du Coudray věděla, že slova nestačí. Potřebovala nástroj, který by překonal negramotnost a zafixoval správné postupy. A tak se zrodila její „mašina“ – první realistický porodnický model v životní velikosti. Z obarvené látky, vycpávek, kůže, dřeva, proutí a skutečných pánevních kostí vytvořila model ženského trupu. Vymyslela struny a popruhy, které simulovaly roztažnost porodních cest, a houby, které v pravý okamžik vystřikovaly obarvené tekutiny, imitující krev a plodovou vodu. Novorozenec, který se z modelu vynořil, měl nos, uši, ústa, jazyk a vlasy nakreslené inkoustem, připojené látkovou pupeční šňůrou. Vytvořila i dvojčata, zmačkanou dětskou hlavičku a model reprodukčního systému. Její „mašina“ stála tehdy 300 livrů, což by dnes bylo zhruba 2 800 dolarů.

„Zdokonalila jsem vynález, který mi soucit vnukl,“ vysvětlila du Coudray. „Výhody tohoto vynálezu jsou okamžitě zřejmé.“

Kromě „stroje“ napsala i učebnici „Abrégé de l’art des accouchements“ (Zkrácené umění porodnictví), praktickou, ilustrovanou příručku. Byla malá, nenápadná a levně vyrobená, určená k nošení v zástěře a k častému nahlížení. Du Coudray, vědoma si negramotnosti mnoha svých studentek, vytvořila knihu tak, aby byla srozumitelná bez ohledu na schopnost číst. Barevné ilustrace zobrazovaly pánev matky, tkáně a sestupující plod, jako by člověk viděl skrze kůži. Byly zde i správné pozice rukou porodní báby.

Zprávy o její „mašině“ a úspěšných metodách se donesly až do Paříže. Akademie chirurgie udělila jejímu modelu pečeť schválení, což byla pro ženu nesmírná pocta. Du Coudray, s bystrým obchodním duchem, se obrátila na králova muže a zdůraznila význam své práce jako vlastenecké nutnosti pro záchranu budoucích občanů a vojáků Francie.

Její prosba uspěla. Král Ludvík XV. jí pověřil, aby se svým učením procestovala celou Francii. Od roku 1760 do roku 1783 Angélique du Coudray křižovala zemi, učila porodní báby, jak správně vést porod. Většina měst jí platila 300 livrů měsíčně za její výuku, přičemž studentky za školení nikdy neplatily. Byla obdarována štědrými dary, které považovala za symboly svého úspěchu. Během svého působení vyškolila přes 10 000 studentek a společně s chirurgy-demonstrátory, kteří pokračovali v její práci, vyškolila dvě třetiny francouzských porodních bab.

Du Coudrayin úspěch se však nelíbil všem. Pařížský chirurg Jean Le Bas tvrdil, že její „mašina“ je nedostatečným nástrojem, „pouhým duchem, stínem pravdy“, který dává studentům falešný pocit jistoty. Obával se, že praxe na nehybném modelu nepřipraví porodní báby na realitu živého, dýchajícího, bolestí zmítaného těla. Několik měst na jihu Francie ji odmítlo, považujíc její výuku za urážku zkušených místních porodních bab.

Přestože nebyla feministkou v dnešním slova smyslu, du Coudray se pohybovala v mužském světě s neuvěřitelnou odvahou a průbojností. V době, kdy se muži snažili ovládnout porodnictví a vyloučit porodní báby z univerzit, se postavila za práva žen na vzdělání. Společně s 39 dalšími porodními bábami podepsala petici, která požadovala, aby lékařská fakulta poskytla porodním bábám výuku reprodukční anatomie. Univerzita nakonec ustoupila.

Du Coudray nezajistila Francii jen život zachraňující výcvik, ale také prokázala nepostradatelnost porodních báb v době, kdy se chirurgové, vyzbrojení porodnickými kleštěmi, snažili prosadit svou dominanci. I když porodnické kleště byly prohlášeny za nástroj, který mohou používat pouze chirurgové, du Coudray byla přesvědčena, že její metody učiní kleště zbytečnými.

Angélique Marguerite Le Boursier du Coudray zemřela v roce 1794 za záhadných okolností během hrůzovlády Francouzské revoluce. Její život je dodnes zahalen tajemstvím, ale její činy jsou zřetelné. Díky ní se porodnictví ve Francii zvedlo z propasti nevědomosti a úmrtnosti. Její „mašina“, která se zachovala jen jedna v muzeu Flaubertova historie medicíny v Rouen, je hmatatelným důkazem jejího revolučního díla.

Byla to žena, která se nebála jít proti proudu, žena s jasnou vizí a nezdolnou touhou pomáhat. Její dědictví sahá daleko za hranice Francie a připomíná nám, že i v těch nejtemnějších časech může jedna odhodlaná duše zažehnout světlo a změnit osudy tisíců. Angélique du Coudray nebyla jen porodní bába; byla to průkopnice, vizionářka a anděl, který přinesl naději do milionů domovů.

Zdroje: Wikipedia, Case Western Reserve, JStory