Článek
Jeho kariéra trvala přes dvě desetiletí, lemovaná angažmá v nejprestižnějších a největších brazilských klubech jako jsou Flamengo, Botafogo, Fluminense a Vasco da Gama. K tomu působil i v Evropě, konkrétně ve francouzském Gazélec Ajaccio. V životopise, který by se vyjímal v každé fotbalové Síni slávy, byste čekali desítky gólů, památné zápasy a trofeje.
Realita tohoto muže je ale naprosto opačná, absurdní a neuvěřitelně drzá. Carlos Henrique Raposo, známý pod jménem Carlos Kaiser, strávil celou tuto dobu v centru světového fotbalu, aniž by kdy skutečně odehrál jediný profesionální zápas. Jeho oficiální bilance? Nula gólů, nula asistencí a téměř nulová herní stopáž. Je to příběh, který se vymyká logice, popírá sportovní pravidla a zní jako smyšlená, groteskní pohádka. Vítejte ve světě fotbalového podvodníka, pro kterého byl míč překážkou a který si z nejpopulárnějšího sportu udělal svůj osobní, celoživotní večírek.
Jak se zrodil největší podvodník
Carlos Henrique Raposo se narodil 2. dubna 1963 a vyrůstal v drsném prostředí chudinské favele v Riu de Janeiru. Toto prostředí ho naučilo dvě věci, jak přežít a jak se prosadit, aniž by musel tvrdě pracovat. Brzy si uvědomil, že pro něj není cesta manuální práce. Místo toho se z něj stal král nočního Ria - gigolo, organizátor večírků pro mafiány a mistr v získávání přátel z řad vlivných a slavných lidí.
Přezdívku „Kaiser“ si zvolil, aby dodal své postavě lesk, ačkoliv se prameny rozcházejí v tom, zda šlo o domnělou podobnost s německou legendou Franzem Beckenbauerem, nebo zda se nechal inspirovat pouhou lahví piva Kaiser. Ať tak či onak, jméno signalizovalo ambici a aroganci.
Míč mu sice na kopačkách překážel, ale život fotbalové hvězdy ho nesmírně lákal. Jak sám s odzbrojující upřímností prohlásil: „Nebavilo mě hrát, jen jsem chtěl žít jako fotbalista.“ Toto uvědomění proměnilo Raposa v génia marketingové sebeprezentace. „Život je marketing,“ se stalo jeho celoživotním mottem, které dokonale vystihovalo jeho schopnost prodat naprostou lež s přesvědčivostí náboženského kazatele.
Jeho fotbalová pouť začala nevinně, v mládežnických kategoriích slavných klubů Botafogo a Flamengo. V roce 1979 dokonce na zkoušku odešel do mexického klubu Puebla. I tato krátká epizoda byla předznamenáním celé kariéry. Po návratu do Brazílie se už Kaiser pevně rozhodl – bude fotbalistou, ale hrát nebude. Tímto momentem se zrodil neuvěřitelný příběh, který se dodnes vypráví jako jeden z největších podvodů ve sportovní historii.
Síť lží, šarmu a falešných zranění
Carlos Kaiser nevynikal na trávníku, nýbrž v šatně, v nočních klubech a v kancelářích mocných. Jeho fotbalová kariéra byla divadlem a on byl jeho geniálním režisérem i hercem v hlavní roli. Zatímco talent mu scházel, byl mistrem manipulace a společenského styku. Jeho taktická genialita nespočívala v kličkách s míčem, ale v zákulisních fíglech.
Kaiser byl magnetem. Uměl se pohybovat v nejdůležitějších kruzích nočního Ria, kde si získal přátelství nejen s vlivnými mafiánskými bossy jako byl Castor de Andrade, ale i s největšími ikonami brazilského fotbalu. Jeho nejlepšími kamarády byli mistři světa a legendy jako Carlos Alberto Torres, Ricardo Rocha, Renato Gaúcho nebo Bebeto. Právě tato síť slavných přátel mu bezděčně otevírala dveře do brazilských velkoklubů. Jedno doporučení od legendy stačilo, aby klub uvěřil v jeho kvality.
Kaiser se stal neoficiálním tmelem týmu. Uměl zajistit ty nejlepší společnice na noc, obstarat nemožné laskavosti a vyprávět historky, které všichni hltali. „Jakmile jste mu dovolili otevřít ústa, odzbrojil vás svým šarmem. Nešlo tomu uniknout,“ potvrdil legendární útočník Bebeto, který sám přispěl k jeho angažmá.
Vždy, jakmile Kaiser podepsal krátkou smlouvu (často jen na pár měsíců), spustil svůj osvědčený plán, který mu zajišťoval placenou dovolenou. Ihned prohlásil, že sice má skvělé fotbalové dovednosti, ale po přestupu ze zahraničí (nebo jiného klubu) není v optimální kondici. Požádal o pár týdnů na individuální fyzickou přípravu, kde díky své svalnaté postavě předváděl skvělé výkony. Jakmile hrozil první trénink s týmem, přišlo nevyhnutelné zranění, nejčastěji šlo o natažený hamstring nebo jiný svalový problém. V éře před internetem a bez magnetické rezonance bylo téměř nemožné jeho simulaci ověřit.
Aby si pojistil další čas v rekonvalescenci, neváhal se uchýlit k drastickým metodám. Podplácel mladé hráče v dorostu, aby ho hned na začátku tréninku fingovaně faulovali, čímž si prodloužil léčbu.
V šatně chodil s atrapou mobilního telefonu, předstíral rozhovory v cizích jazycích (i když je neuměl) a okázale odmítal nabídky z fiktivních zahraničních velkoklubů. Tím uměle zvyšoval svou cenu a poptávku po sobě samém.
Měl novináře, kteří mu psali fiktivní hrdinské eposy. Tím si vytvářel neexistující historii, jako když v novinách vyšel článek o jeho triumfech ve Francii nebo o tom, jak pomohl argentinskému Independiente k vítězství v Lize mistrů.
Jeho nejlegendárnější kousek se odehrál v klubu Bangu, který vlastnil Castor de Andrade, obávaný mafiánský boss. Ten se jednoho dne naštval, že Kaiser jen trénuje, a za nepříznivého skóre jednoho ze zápasů 0:2 mu nařídil jít na hřiště. Kaiser, stojící před volbou odhalení nebo smrti z hněvu bosse, zvolil třetí možnost. Při rozcvičce přeskočil plot a vyprovokoval rvačku s fanoušky, kteří na něj pokřikovali. Dostal okamžitou červenou kartu, aniž by vstoupil na trávník! Po zápase Castorovi lhal, že fanoušci uráželi jeho otce a on bránil čest rodiny. Boss ho dojatě objal a prodloužil mu smlouvu s vyšším platem. Tímto stylem dokázal Kaiser přežívat v profesionálním fotbale desítky let.
I během údajného angažmá ve francouzském Gazélec Ajaccio musel improvizovat. Při prezentaci před fanoušky, strachující se odhalení při práci s míčem, vzal všechny míče a s hysterickým nadšením je nakopal rovnou do davu fanoušků, zatímco vášnivě líbal klubový znak.
Nejlepší fotbalista, který nikdy nehrál fotbal
Kaiserův příběh je tak bizarní, že inspiroval vznik fascinujícího dokumentárního filmu „Kaiser! The Greatest Footballer Never to Play Football“ (Kaiser: Nejlepší fotbalista, který nikdy nehrál fotbal) a byla o něm napsána i kniha. Strávil přes 20 let v profesionálním fotbale, v devíti týmech, aniž by odehrál jediný oficiální ligový zápas.
Sám Renato Gaúcho ho trefně a s obdivem označil za „největšího fotbalistu, který nikdy nehrál fotbal.“ Dnes, ve svých 62 letech, si Kaiser užívá poklidnější život jako osobní fitness trenér pro ženy. Carlos Kaiser je zářným symbolem toho, že v životě se s nekonečnou dávkou drzosti, šarmu a chytrosti dá dojít neuvěřitelně daleko.
Zdroje: Wikipedia, idnes, Sporty živě, Sport Aktuálně, The Guardian, Gazeta Express
