Článek
V hlubokých horách Papuy-Nové Guineje, u kmene Simbari (také známých jako Sambia), se po generace odehrávala transformace, která popírá vše, co známe o dětství a sexualitě. Jejich cesta k mužství není jen těžká, ale je přímo za hranou.
Šest krutých stupňů k dospělosti
Kmen Simbari, horský lid žijící na okraji Východních Vysočin Papuy-Nové Guineje, po celá desetiletí fascinoval a zároveň děsil antropology. Jejich systém iniciačních rituálů není jen symbolický, je to komplexní, mnohaletý program, který má chlapce kompletně oddělit od ženského vlivu a naplnit je tzv. mužským mlékem, neboli spermatem.
Simbari totiž věří, že sperma je nezbytné pro mužský růst a zrání. Chlapci se podle jejich přesvědčení nerodí se spermatem. Aby se z nich stali silní válečníci, musí být očištěni a nabiti mužskou esencí. A cesta k této esenci byla dlážděna utrpením a trvá deset až patnáct let.
Proces začíná násilným oddělením od matky kolem devátého roku, přičemž nešlo vždy o dobrovolnou záležitost – hrozily dokonce výhrůžky smrtí. Toto odtržení musí být absolutní. Následovalo krvácení. Děti jsou bity a do nosních dírek jim jsou zaráženy špičaté tyčky, aby silně krvácely, což byl rituál, kterýz nich měl vyhnat přítomnost jejich matek. Poté jsou bičovány žahavými kopřivami. Vrcholem tohoto stupně je povinná felace s dospělými chlapci a následné polykání jejich spermatu.
Po prvním kole hrůz následuje fáze soudržnosti a mužského pouta, oslava přežití prvních zkoušek. S nástupem puberty se hoši začínají učit genderovým rolím a technice heterosexuálního styku. Následuje výběr manželky a svatba.
Nastává fáze, kdy se muž začíná plně věnovat sexu s manželkou, ale s přísnými pravidly. Když žena poprvé po svatbě menstruuje, muž musí podstoupit znovu krvácení z nosu. K finální fázi dojde při narození prvního dítěte, kdy už je muž považován za plnohodnotného, dospělého člena kmene.
Zakořeněný strach z žen
Celý systém Simbari je postaven na hluboké nedůvěře a antagonismu vůči ženám. Od sedmi let je chlapec izolován, aby se z něj odstranila „kontaminovaná krev matky“. Muži věří, že ženy jsou zlé síly, které je chtějí oslabit, a že heterosexuální styk, pokud není prováděn správně, může muže i zabít.
Mladík se musí chránit – žvýkat větvičky a mít v nosních dírkách mátu, aby se uchránil vaginálního zápachu, který považují za nebezpečný. Musí mít na paměti, že hluboká penetrace je tabu, protože by mohl onemocnět. Při každé menstruaci ženy si musel muž bodat rákos do nosu, čímž si posiluje nepřátelství k vlastní ženě. Tento akt bolesti jen násobí jeho opovržení, pěstované během dlouhých let odloučení.
Iniciační rituály, kterými muž před samotným manželstvím prochází, měly hochy naučit, jak se bezpečně spářit, aniž by se metaforicky uvěznili v ženském vlivu. Vždyť v jejich světě se ženy drží stranou ve speciálních menarche chýších pokaždé během menstruace, protože se věří, že jejich tajuplná síla, tingu, je tehdy nejsilnější. Muži si jsou od útlého věku vědomi, že ženy mají schopnost je vykleštit a manipulovat s nimi a že jejich sexuální touha muže oslabuje.
Muž se tu stává plnohodnotným, když prokáže své mužství právě porodem dítěte (ideálně dvou). Tehdy je konečně zproštěn povinnosti způsobovat si krvácení. Žije rovněž v přesvědčení, že to on nepřímo kojí své dítě vlastním spermatem, které byla jeho žena nucena polknout před početím a které se poté proměnilo v její mléko.
Zánik bojovníků
Všechno se změnilo, a to extrémně rychle. Pro Simbari nastala v minulých letech doslova sexuální revoluce. K tomuto radikálnímu zlomu došlo vinou několika faktorů, které pomalu narušily základy jejich válečnické společnosti. V 60. letech australská vláda násilně ukončila kmenové válčení. Tím zmizela celá podstata válečnické kultury, která rituály poháněla. Rituální homosexualita byla přípravou na krutého, silného a nemilosrdného bojovníka. Bez války celá tato drsná identita ztratila smysl. Od konce 60. let také začali Simbari opouštět hory a hledat práci na pobřežních plantážích. Zde se poprvé dostali do kontaktu s západním zbožím, penězi, alkoholem a ideou románku. Tyto vlivy začaly narušovat tradiční hierarchický a antagonistický model vztahů a přinášely myšlenky na manželství založené na rovnosti a lásce.
V 70. letech byly v údolí Simbari zavedeny vládní a misionářské školy. Velmi rychle začaly školy nahrazovat iniciační rituály jako primární prostředek k získání hodnotného postavení ve společnosti. Co je nejdůležitější, vzdělání bylo smíšené. Chlapci a dívky, kteří byli dříve absolutně odděleni, se poprvé potkávali v intimním prostoru před svatbou. To zvýšilo sociální postavení žen a narušilo staleté bariéry. Katoličtí misionáři aktivně kázali proti šamanům, polygamii a chlapeckým iniciacím. Způsobovali ostudu Simbarijským starším, kteří se snažili tradice udržet.
Ztráta lovu a příliv vnějších komodit podkopal tradiční maskulinitu, která se dříve dosahovala výrobou místního zboží (luky a šípy). Zavedení kávy jako tržní plodiny představovalo poslední hřebík do rakve tradiční Simbarijské společnosti. Práce na kávových plantážích vyžadovala spolupráci mužů a žen, což nejenže zrušilo staletou genderovou segregaci, ale také zpochybnilo základní premisu jejich kultury: antagonismus vůči ženám. V ekonomice, kde úspěch závisel na vzájemné pomoci, se staré rituály staly nejen zbytečnými, ale i přímou překážkou.
Školní docházka smíšeného pohlaví normalizovala a romantizovala interakci mezi chlapci a dívkami. Mladá generace, vystavená vnějším vlivům a novým ekonomickým realitám, již neviděla smysl v desetiletém programu rituálního utrpení. Starší Simbariové, kteří se snažili tradice udržet, byli považováni za zaostalé a jsou zahanbováni nejen misionáři, ale i vlastními dětmi, které projevovaly zájem o západní ideály manželství.
Zánik rituální homosexuality
Úplná a překvapivě rychlá sexuální revoluce Simbari byla dokonána během jedné generace. Antropolog Gilbert Herdt, který kmen studoval desítky let, popsal dramatickou změnu jako přechod od nucené chlapecké inseminace k adolescentům obou pohlaví, kteří se veřejně líbají a drží za ruce.
Mužnost, která byla kdysi definována krutou bolestí, rituálním polykáním spermatu a nenávistí k ženám, se proměnila v identitu založenou na partnerství a romanci. Dnes z radikálních iniciačních rituálů Simbari zůstává jen pouhý stín a jejich příběh slouží jako extrémní příklad toho, jak rychle může vnější svět rozvrátit staletími pěstované kulturní základy.
Zdroje: Wikipedia, idnes, Žena-in, Moscas de Colores, Young pioneer tours
