Jazyk, kterému rozumí Čech, Srb, i Bulhar. Poslechněte si mezislovanštinu

Mezislovanština, známá také jako interslavic, je uměle vytvořený jazyk, který si klade za cíl usnadnit komunikaci mezi mluvčími různých slovanských jazyků. Inspirovaný myšlenkou esperanta, mezislovanština se snaží vytvořit společný jazykový základ, který by byl srozumitelný pro co nejširší skupinu Slovanů. Tento jazyk čerpá z bohaté slovní zásoby a gramatiky jednotlivých slovanských jazyků a snaží se je sjednotit do jednotného celku.

Myšlenka vytvoření společného slovanského jazyka není nová. Již v minulosti se objevovaly různé návrhy a pokusy o vytvoření takového jazyka. Avšak až v posledních letech se myšlenka mezislovanštiny začala více rozvíjet a získala si větší pozornost. Jedním z hlavních iniciátorů moderní mezislovanštiny je český pedagog a programátor Vojtěch Merunka. Jeho cílem bylo vytvořit jazyk, který by byl nejen srozumitelný, ale také snadno se naučitelný pro všechny Slovany. Merunka se inspiroval nejen esperantem, ale také staroslověnštinou a dalšími slovanskými jazyky. V roce 2009 vydal obsáhlou studii o novém slovenském jazyce, kterou nazval ‚Novoslovienskij jazyk‘. Tato 128stránková publikace vznikla v rámci výzkumného projektu, který se zaměřoval na hlubší pochopení struktury hmoty. Merunka, působící na ČVUT v Praze, tak spojil své odborné znalosti z oblasti informatiky a jazykovědy a vytvořil nový nástroj pro komunikaci v rámci slovanského jazykového prostoru.

Novoslověnština je jakýmsi ‚pokračováním‘ staroslověnštiny. Je to pokus představit si, jak by se tento jazyk vyvíjel, kdyby na něj působily stejné vlivy jako na moderní slovanské jazyky. Základ tvoří gramatika, slovní zásoba a tvarosloví staré církevní slovanštiny. Novoslověnština překvapuje svou komplexností, která se blíží úrovni klasických jazyků jako latina nebo řečtina. I když je složitější než moderní slovanské jazyky, jako je čeština nebo ruština, její gramatika je velmi pravidelná a má málo výjimek, což usnadňuje její učení. Opírá se o několik základních principů, jako jsou společný slovní základ, zjednodušená gramatika a fonologie. Mezislovanština tedy využívá slova, která jsou příbuzná ve většině slovanských jazyků, její gramatika je oproti jednotlivým slovanským jazykům zjednodušená a její výslovnost je založena na zvukových systémech jednotlivých slovanských jazyků, přičemž se vyhýbá příliš komplikovaným zvukům.

Mezislovanštinu by měli být schopni rozumět mluvčí všech slovanských jazyků bez předchozího studia. Díky zjednodušené gramatice se mezislovanština snadno učí a může sloužit jako společný jazyk pro Slovany, podobně jako esperanto pro ostatní jazykové skupiny. Má potenciál k využití v různých oblastech, jako je cestování, obchod, věda nebo kultura ,ale také k šíření internetového obsahu za hranice jednoho státu.

Mezislovanština se však setkává i s kritikou. Někteří jazykovědci zpochybňují její praktickou využitelnost a tvrdí, že by bylo jednodušší se naučit jeden z hlavních slovanských jazyků, jako je ruština nebo polština. Dále se diskutuje o tom, zda je mezislovanština dostatečně bohatá na to, aby mohla být použita pro komplexnější komunikaci.

Jeden zásadní problém však mezislovanština má. Pokud se nesejdou dva mluvčí, kteří tento jazyk ovládají, příliš názorů si spolu nevymění. Člověk neznalý mezislovanštiny sice bude většině slovům rozumět, ale už nebude dokázat odpovědět v jazyce, kterému by protistrana rozuměla.

Zdroj: Wikipedia