Článek
Není pochyb o tom, že Jiřina Bohdalová patří k nejlepším herečkách českého filmu. Na svém kontě má přes dvě stě celovečerních snímků a stovky rolí v seriálech, dokumentech a krátkometrážních filmech. Vystupovala také v desítkách televizních pořadů, kde účinkovala především v komediálních scénkách. Za svou více než sedmdesátiletou kariéru se zapsala do povědomí hned několika generacím diváků. Není tedy divu, že je často zvána na setkání s fanoušky, kde se vždy velmi ráda podělí o své dlouholeté zkušenosti a zážitky z natáčení.
Na jedno takové setkání však Jiřina Bohdalová nedorazila. Důvodem nebyla nemoc, nebo pracovní vytíženost, ale nízký honorář. Nejednalo se však o běžnou besedu, organizovanou kulturními centry, ale o setkání s fanoušky z domova důchodců, kteří si chtěli návštěvu herečky zaplatit z vlastních peněz. A přesto, že senioři shromáždili veškeré finance, které mohli dát, Bohdalové to bylo stále málo.
Peníze v hlavní roli
Šéf umělecké agentury Jan Marek pořádal dlouhá léta pravidelné tematické večírky s celebritami v domově důchodců v Českých Budějovicích. Jelikož si senioři platili návštěvu osobností sami bez jakéhokoliv sponzorského daru, byly honoráře spíše symbolické. Žádnému z umělců to však vzhledem k tomuto faktu většinou nedělalo problém až do onoho dne, kdy se Jan Marek rozhodl uspořádat večírek s ikonami filmu světáci z roku 1969.
Svatopluk Beneš, Zita Kabátová a Josef Vinklář byli ochotni do Českých Budějovic dorazit doslova za pár korun. Jejich honorář činil pouhé tři tisíce. Se stejnou nabídkou se poté obrátil i na Jiřinu Bohdalovou. „Víte, také jí jsem volal. Nabídl jí totéž, ty stejné podmínky, tedy tři tisíce korun a s tím, že jde o tematický večer pro seniory v Českých Budějovicích. Byla slušná, ale řekla mi, že je to opravdu nízký honorář,“ svěřil se po letech Jan Marek. Sice byl zaskočen, ale nevyvedlo ho to z míry. Obrátil se s informací na seniory a vysvětlil jim, že paní Bohdalová by přijela, ale bude chtít mnohem více peněz než ostatní. Senioři v domově důchodců o její návštěvu přesto stáli a podařilo se jim mezi sebou vybrat dokonce deset tisíc korun. Marek tedy zvedl telefon a paní Bohdalové nabídl vybrané peníze. „I to jí přišlo málo. Měla násobně vyšší požadavky. Nedohodli jsme se, od té chvíle jsem jí nevolal. Přišlo mi to líto za ty lidi, ne kvůli mně, já jen vše domlouval,“ vypráví zklamaně Jan Marek.
Zmíněný snímek Světáci z roku 1969 patří mezi opravdové klenoty české kinematografie a byla by skutečně nádhera, kdyby se podařilo všechny tehdy ještě žijící ikony toho filmu dostat na jedno místo. Oslovil proto ještě Jiřinu Jiráskovou a Ivu Janžurovou a doufal, že se mu plán alespoň z větší části podaří splnit. Vše bylo bohužel nakonec úplně jinak. „Plán byl skutečně takový, že jsem chtěl mít pohromadě tři představitelky ze Světáků. Jenomže paní Janžurová i Jirásková se zachovaly podobně jako Jiřina Bohdalová, takže z toho nakonec sešlo. Víc k tomu asi nemá smysl dodávat,“ uzavřel Jan Marek.
Perly z diskuze
Někteří komentující mají s paní Jiřinou Bohdalovou nejednu osobní zkušenost, kdy byly svědky její „nenasytnosti“.
Komentující Pavel ji zažil v akci: „Velice dobře si ji pamatuji z několika rautů, kterých jsem se účastnil pracovně. Nosila si na ně legendární „kabelku“, která byla velikostí i tvarem podobná klasickým filmovým brašnám, ve kterých si kasaři nosili veškeré náčiní. Bez jakýchkoliv skrupulí do ní nacpala asi dvacet chlebíčků i s tácem a vyjeveným lidem okolo obratem začala líčit, že vnouček chlebíčky tuze rád a babička ho přece nemůže ošidit a neponese je domů rozmačkané. Byl to jeden z okamžiků, kdy je vám za druhého trapně. Ale teprve na dalších rautech jsem pochopil, že je to zavazadlo bezedné, stejně jako touha jeho majitelky něco urvat.“
Bratr slečny Marie měl tu možnost vidět paní Bohdalovou také na večírcích: „Můj bratr kdysi vařil na různých akcích, byla tam jako host i Jiřina Bohdalová. Viděl jak si dávala věci ze stolu do kabelky. Je to prostě umělkyně.“
Vnuk paní Bronislavy pro změnu zažil její chování v zákulisí: „Velice nepříjemnou vzpomínku na paní Bohdalovou má vnuk. Vyhrál celostátní výtvarnou soutěž ve škole, která se zapojila do soutěže. Cenu si jel převzít do Zlína na filmový festival. Předávali je jemu i ostatním výhercům paní Morávková, pan Čenský a Jiřina Bohdalová. Ta byla v zákulisí tak hnusná, že se dětem ani nechtělo vyjít na pódium. Vnuk je už dospělý, ale dodnes vzpomíná na tohle nepříjemné setkání s touhle umělkyní.
Podobně článek komentuje i paní Jarka: „Když byly děti malé, jezdily na ozdravný pobyt s Červeným křížem. Jeden rok se v Řecku potkaly s Amforou. Tam s nimi byla samozřejmě i Bohdalová. Dcera si přinesla knížku o Amfoře s podpisy slavných herců a říkala, že když se šli zeptat Bohdalky, tak ta po nich chtěla za podpis zaplatit 100 Kč, je to asi 30 let, to bylo hodně peněz. Dceři navíc bylo pouhých 6 let a synovi 8 let. Všichni ostatní, i ti hodně známí, se jim prý podepsali bez řečí a ještě si s nimi povídali, samozřejmě zadarmo.“
Senioři se výborně bavili i bez Bohdalové
Večer nakonec dopad, i přes absenci některých hlavních postav filmu, perfektně. „Na pana Vinkláře mě upozorňovali, že je často nepříjemný, ať si dávám pozor. Ale když jsem ho oslovil, nic takového nenastalo. Choval se suprově, byl opravdu perfektní.“ Vzpomínalo se na staré časy a zaznělo několik skvělých historek z natáčení. Na závěr večera se herci svým fanouškům z Budějovického domova důchodců podepsali a všichni společně povečeřeli.
