Článek
Před lety jsem se okrajově pohyboval v prostředí HR a dodnes si připadám v dobrém slova smyslu poznamenaný určitými návyky a všímám si o to víc neprofesionálního přístupu některých personalistů při komunikaci směrem k potencionálním zaměstnancům. Nejde přitom jen o jednání při osobním setkání, ale také o to, jakým způsobem nabízí pracovní pozice širokému okolí.
Hledáme supermana
Personalista do inzerátu na pracovní pozici často pouze přetlumočí požadavek od majitele, nebo nejvyššího vedení firmy aniž by zapojil své schopnosti a umírnil představy svých nadřízených. Na inzertních portálech pak můžeme vidět nesmyslné požadavky do řadových pozic za často podprůměrné mzdy. Přeborníkem v uveřejňování podobných nabídek bývá státní úřednická sféra, kde je tedy pochopitelné, že musí mít člověk určitou kvalifikaci, ale aby dosáhl na průměrnou mzdu, musí podle tabulek mít za sebou třicetiletou praxi.
Co se týče manažerských pozic, bývají personalisté v soukromé sféře také velmi kreativní. Požadavky typu umět plynule hovořit alespoň třemi jazyky, mít vystudovanou vysokou školu technického zaměření a rozumět ekonomice, IT, účetnictví a deseti dalším oborům a podobné nejsou výjimkou. Problém u těchto inzerátů je, že opravdu kvalifikovaní lidé jsou k sobě často sebekritičtí a podceňují své schopnosti, nepřihlásí se proto mnohdy na pozice, které by odpovídaly jejich kvalitám jen proto, že personalista přemrštil nároky. Na takové inzeráty pak zpravidla reagují sebevědomím oplývající mluvkové, kteří se sice umí prodat, ale dovednosti jim chybí.
Čekejte a my se možná ozveme
Kromě přemrštěných požadavků dokáže dokonale odradit často používaná věta na konci inzerátu „V případě, že se Vám neozveme, nepostoupili jste do druhého kola.“ Pokaždé, když vidím tuto větu, nabíhají mi žíly na čele. Personalista má za úkol především komunikaci se zaměstnanci a to i těmi potencionálními. Je tedy jeho povinností udržet co nejlepší image firmy za každých okolností. I přesto, že se Vám jako personalistovi dostane do rukou životopis, který od prvního řádku nenaplňuje požadavky na danou pozici, je svaté právo každého uchazeče o práci dostat v co nejkratším možném termínu výsledek výběrového řízení. Výše uvedenou větou se personalista snaží ulehčit si práci, ale pravděpodobně mu nedochází, že právě za toto je placený a že i touto jednou větou buduje negativní obraz firmy.
Jaké jsou vaše silné stránky?
A přesuneme se konečně k osobnímu setkání. Zde bývá největším problémem, když si personalista na schůzku s potenciálním zaměstnancem nepřizve kolegu z oddělení, kde by nový člen týmu měl pracovat. Díky tomuto hrubému přešlapu se na technických pozicích mohou ocitnout laici bez sebemenších znalostí a to jen proto, že ani na jedné straně při pohovoru neseděl odborník.
Personalisté mají za sebou většinou již stovky osobních pohovorů a proto je berou už jako rutinu a každého kandidáta se ptají na ty stejné obecné otázky: „Jaké jsou vaše silné a slabé stránky?“ nebo „Kdy jste v práci naposledy čelili nějaké výzvě? Jak jste se zachovali?“ Klidně se na ně ptejte, ale mrháte tak časem všech přítomných. Uchazeči o práci jsou na ně mnohdy připraveni, takže vždy dostanete odpověď, která se vám bude líbit, ne takovou, která odráží realitu.
My se vám ozveme
Osobně jsem zažil pracovní pohovor, na jehož závěru mi byla sdělena věta „My se vám ozveme.“ Na této větě není nic divného, uslyšíte ji takřka při všech pohovorech, avšak v tomto případě mi přišel přibližně za 15 minut po opuštění dané firmy e-mail, kde mi bylo sděleno, že jsem nebyl vybrán. Oceňuji rychlost, ale bylo tak složité mi z očí do očí říct, že se jim na danou pozici nehodím? Možná ale stále lepší varianta, než situace, do které se nedávno dostal můj známý. Byl na pracovním pohovoru, během kterého vše vypadalo slibně a měl být do konce týdne informován o výsledku výběrového řízení. Po týdnu čekání vzal telefon a o výsledek si zavolal, bohužel mu bylo sděleno, že ještě není rozhodnuto a že se ozvou. Po dalším týdnu se situace opakovala, až byl z čekání měsíc, kdy mu konečně přišel do schránky e-mail s větou, že nebyl vybrán. Opět se ptám: „„Co tak dlouho trvalo?“
Ani jednu ze situací nepovažuji za korektní a rozhodně nevrhá na danou společnost dobré světlo.
Peníze jsou citlivé téma a tak by se k nim mělo přistupovat
Na výši mzdy dojde řeč vždy. Uchazeč o zaměstnání má nějakou představu a personalista také. Málokdy se shodují. Nezřídka u tohoto tématu dojde k lehké slovní potyčce. Je potřeba mít připravené argumenty, se kterými dojdete ke kompromisu. Nejeden personalista se dokonce nezdrží úšklebků, když se mu požadavek uchazeče o práci zdá příliš vysoký. Zde je však na místě, více než kdy jindy, absolutní profesionalita a klid. I ten nejabsurdnější požadavek má svůj důvod a nezaslouží si zesměšnění.
Ať jste personalisté, nebo se chystáte v nejbližší době na nějaký pohovor, doufám že vám mé poznatky alespoň trochu pomohou.
