Článek
Uteklo to jako voda. Na začátku března Václav Moravec šokoval diváky, když po jednadvaceti letech na konci svých ikonických Otázek oznámil konec v České televizi. Dnes máme červen, slunce pálí a kdekdo přemýšlí, kam vyrazit na zaslouženou dovolenou. Sám Moravec mohl prožívat jedno z nejpohodovějších období svého profesního života. Mohl čerpat plnými doušky zasloužené volno, nechat si legálně vyplácet kompenzace z konkurenční doložky a v klidu, s nohama na stole, plánovat velkolepý podzimní návrat.
Místo toho se ale rozhodl, že to nejspíš všem nandá hned. Výsledkem je sice vizuálně neurážející, ale poněkud horkou jehlou ušité studio nové platformy Moravec.cz a k tomu právní bitva s bývalým zaměstnavatelem, která za tu klukovskou netrpělivost rozhodně nestála.
Úprk před zapomněním, nebo strach z nové konkurence?
Nabízí se otázka, co vedlo tak zkušeného mediálního matadora k tak bezhlavému spěchu. Pravděpodobná odpověď leží v psychologii televizního diváka. Moravcova hlavní motivace byla zřejmě jasná: začít s vlastním pořadem co nejdříve, dokud je jeho odchod z Kavčích hor živý a dříve, než si diváci České televize zvyknou na nový formát nedělních debat, kde se po jeho odchodu střídají různí moderátoři.
Jenže v tomhle bodě se Václav Moravec možná přepočítal. Ti, kteří byli zvyklí zapínat v neděli v poledne jedničku České televize, u ní s velkou pravděpodobností zůstanou dál. Ať už tam Moravec sedí, nebo ne. Nedělní polední debata je pro českého diváka rituál k nedělnímu obědu – je to instituce, nikoli jen one-man show.
Přestože Otázky Václava Moravce byly pořadem na velmi vysoké úrovni, nová éra bez jejich otce zakladatele ukazuje, že veřejnoprávní publicistika neutrpěla. V moderátorském křesle na ČT se nyní střídají ostřílení novináři, kteří se nebojí politiky konfrontovat se stejnou vervou. Debata má podobný spád, dynamiku i diváckou atraktivitu. Václav Moravec má bezpochyby silnou, charismatickou osobnost a na jeho rozhovory byla a je radost pohledět. Stojí to ale průměrnému českému divákovi opravdu za to, aby namísto kvalitní nedělní debaty, kterou má na ČT v rámci koncesionářských poplatků de facto „zdarma“, vytahoval platební kartu a přepínal na předplaceného Moravce na internetu?
Právní bitva o doložku, která nedává smysl
Moravcův odchod z České televize samozřejmě nelze kritizovat z hlediska jeho svobodné vůle. Je to jeho legitimní rozhodnutí. Mnoho diváků to jistě mrzí, ale po dvou dekádách tlaku a nedávných sporech o vyváženost, které vyvrcholily nuceným odchodem dramaturgyně Hany Andělové a bizarní debatou s Tomiem Okamurou, se dá jeho frustrace lidsky pochopit.
Co se však pochopit nedá a co v Moravcově strategii těžko kdokoli pobírá, je jeho totální ignorance smluvních závazků a zbytečný spěch. Kdyby počkal pouhé čtyři měsíce, tedy do poloviny září, kdy by mu standardně vypršela šestiměsíční konkurenční doložka, mohl mít čistý stůl a ušetřil by si veškeré současné nepříjemnosti.
Místo toho jsme dnes svědky naprosto absurdního divadla. Česká televize svému bývalému elitnímu moderátorovi řádně posílá peníze za to, že zachová profesní klid a nebude vysílat u konkurence. Václav Moravec však tyto finanční částky demonstrativně posílá obratem zpět na účet Kavčích hor s prohlášením, že nechce ani korunu za práci, kterou ve skutečnosti neodvedl.
Celou situaci navíc hrotí tím, že na základě rad svých vlastních právníků prohlašuje konkurenční doložku za neplatnou, což rozbušku mezi ním a ČT definitivně odpálilo.
Jenže právo mluví jasně a většina nezávislých právníků kroutí hlavou. Sjednání konkurenční doložky je dvojstranné smluvní jednání. Pokud se dvě strany na něčem dohodnou, nemůže to jeden z partnerů jen tak jednostranně zrušit tím, že začne vracet peníze na účet. To, že Moravec odmítá finance od ČT, nemá na platnost doložky vůbec žádný vliv.
Výsledek? Generální ředitel ČT Hynek Chudárek už na Radě ČT oznámil, že televize vůči Moravcovi uplatňuje smluvní pokuty za porušení doložky. A jelikož tyto pokuty podle vedení ČT převyšují částky, které mu měly být vyplaceny, Moravec riskuje, že ze svého nového, nejistého byznysu bude muset hned na začátku platit statisícové sankce svému bývalému chlebodárci.
Co se mohlo stát za čtyři měsíce?
Celý ten spěch bije do očí o to víc, když se podíváme na samotný produkt, který platforma Moravec.cz v květnu představila. Ano, rozjezd pěti formátů včetně pořadů jako Generace, 1:1 nebo publicistických Kontextů pod vedením uprchlíků ze zrušeného pořadu 168 hodin zní ambiciózně.
Ale ruku na srdce: celé to nové studio a vizuální identita působí sice solidně, ale je na nich vidět, že se tvořily pod obrovským časovým tlakem. Kdyby celý realizační tým pod vedením Moravce a Hany Andělové ještě ty čtyři měsíce piloval technické nedostatky, ladil grafiku, dramaturgii a dal si na čas se spuštěním, mohla celá nová placená platforma působit při svém startu o poznání profesionálněji, dospěleji a prémiověji.
Když si vedle sebe postavíme oba scénáře, kontrast mezi tím, co Václav Moravec mohl mít, a tím, co nakonec zvolil, je až bolestný. Pokud by se zachoval jako moudrý, rozvážný stratég a počkal se spuštěním projektu do září, mohl si po jednadvaceti letech obrovského stresu užít klidnou, a navíc placenou dovolenou. Peníze z konkurenční doložky by mu bez jakýchkoliv právních rizik přistávaly na účtu, realizační tým by měl dostatek času dotáhnout formáty i studio do posledního detailu a celá platforma by zažila velkolepý podzimní start přesně v momentě, kdy začíná hlavní televizní sezóna a diváci se vracejí k obrazovkám.
Místo tohoto ideálního plánu však zvítězila tvrdohlavá realita s heslem „všechno hned v květnu“. Moravec se okamžitě uvrtal do vleklých právních tahanic s Českou televizí a čelí hrozbě vysokých smluvních pokut. Namísto finančního polštáře jsme svědky demonstrativních gest na sociálních sítích a neustálého vracení peněz zpět na Kavčí hory. Samotný projekt pak kvůli tomu odstartoval poněkud rozpačitě – v divácky neatraktivním květnovém termínu těsně před létem, kdy lidé publicistiku vypínají.
Netrpělivost jako nejhorší rádce
Václav Moravec udělal chybu, kterou u tak racionálního a analytického člověka málokdo čekal. Podlehl emoci a pocitu, že musí zvednout hozenou rukavici okamžitě. Tři nebo čtyři měsíce by v lidském životě utekly jako voda. Pro diváky by jeho jméno za tak krátkou dobu neztratilo nic ze svého lesku – naopak, po letní pauze by hlad po Moravcovi na podzim kulminoval.
Místo klidného budování mediálního impéria na zelené louce se tak Moravec hned na startu zbytečně umazal právním sporem o peníze, které mohl legálně mít, a představil projekt, který sice má potenciál, ale nese jasné stopy uspěchanosti. Ta trocha netrpělivosti za ty současné žaludeční vředy a hrozící pokuty rozhodně nestála. Kázat politikům o dodržování pravidel a zákonů šlo panu doktorovi vždy skvěle.
Teď by bylo dobré, kdyby se podobnými radami začal řídit i on sám ve svém vlastním podnikání.
