Článek
Vladimir Putin opět ukázal, že má smysl pro velmi černý humor. Jako ideálního vyjednavače pro ukončení války na Ukrajině si totiž nevybral nikoho jiného než svého dlouholetého přítele a placeného lobbistu ruských energetických gigantů, Gerharda Schrödera. Člověka, který léta pobíral miliony z ruských státních firem a dodnes odmítá Putina jednoznačně zatratit, má nyní nestranně zastupovat evropské zájmy. Je to absurdní divadlo, ve kterém má oběť jednat se svým katem skrze jeho vlastního zaměstnance.
Vyjednavač, který sedí na obou stranách stolu
Když šéfka unijní diplomacie Kaja Kallasová prohlásila, že Schröder by v podstatě „seděl na obou stranách jednacího stolu“, udeřila hřebíček na hlavičku. Bývalý německý kancléř totiž není žádný nezávislý diplomat, ale muž, jehož profesní kariéra po odchodu z politiky je neoddělitelně spjata s ruskými státními zájmy. Jeho jméno dlouhodobě figuruje v dozorčích radách energetických gigantů jako Rosněfť či Nord Stream a donedávna se spekulovalo i o jeho angažmá v Gazpromu. Tato kumulace funkcí z něj dělá spíše placeného reprezentanta Kremlu než nestranného prostředníka.
Západní lídři v čele s Kallasovou proto varují před nebezpečným precedentem. „Pokud umožníme Rusku jmenovat naším jménem vyjednavače, nebylo by to moc moudré,“ podotkla trefně šéfka unijní diplomacie. Je totiž naprosto nemyslitelné, aby demokratický svět delegoval svou důvěru na člověka, který je ekonomicky i osobně závislý na režimu, jenž celý konflikt rozpoutal. Schröderova role v ruském byznysu není jen vedlejším příjmem, je to přímý střet zájmů, který diskvalifikuje jakýkoliv pokus o objektivitu.
Představa, že by právě tento člověk mohl nebo chtěl hájit suverenitu a územní celistvost Ukrajiny, je ve světle faktů stejně naivní jako věřit, že vlk dokáže vyjednat bezpečnost pro ovce. Schröder se sice pro formu nechal slyšet, že válka byla „chybou“, ale jedním dechem tento výrok relativizuje. Neustále opakuje, že Rusko nelze dlouhodobě izolovat a že německý průmysl se bez ruských surovin neobejde. Tím v podstatě přejímá rétoriku Kremlu, která se snaží využít energetickou závislost jako politickou zbraň.
Jeho skutečná lojalita tak zjevně nepatří evropským hodnotám, demokracii ani právu národa na sebeurčení, ale vlastním byznysovým vazbám v Moskvě. Zatímco Ukrajina bojuje o přežití, Schröderův pohled na svět zůstává zúžen na tabulky zisků ruských korporací a přátelské vztahy s Vladimirem Putinem.
O nás bez nás? Ukrajina opět na vedlejší koleji
Nejvíce alarmující na celém návrhu je arogance, s jakou je Ukrajina z těchto diplomatických úvah vytlačována. Jak je vůbec možné, že o budoucnosti země, která každodenně krvácí pod ruskými raketami a brání samotnou podstatu evropské bezpečnosti, má jednat někdo, koho si svévolně vybral agresor? Tento postup nebezpečně připomíná nejtemnější kapitoly evropských dějin, kdy se o osudech suverénních států rozhodovalo v mocenských centrech bez jejich přítomnosti a souhlasu.
Kyjev tuto absurdní kandidaturu kategoricky odmítá a nehodlá na podobnou hru přistoupit. Ukrajinský ministr zahraničí Andrij Sybiha dal jasně najevo, že Gerhard Schröder není a nikdy nebude pro Ukrajinu důvěryhodným partnerem. Podle ukrajinské diplomacie existuje celá řada zasloužilých světových lídrů, kteří by se zprostředkování mohli chopit, ale postava člověka s tak hlubokými vazbami na Kreml je pro napadenou zemi naprosto nepřijatelná. Pro Kyjev není Schröder vyjednavačem, ale symbolem západní kolaborace s Putinovým režimem.
Absence ukrajinského hlasu v tomto ruském scénáři je záměrná. Celá ruská strategie totiž dlouhodobě směřuje k tomu, aby se o Ukrajině rozhodovalo v Berlíně, Moskvě nebo Washingtonu – zkrátka kdekoliv, jen ne v Kyjevě. Putin se snaží navodit dojem, že Ukrajina není svébytným subjektem mezinárodního práva, ale pouze šachovnicí, na které si velmoci mají rozdělit sféry vlivu. Je to pokus o návrat k politice diktátu, která zcela ignoruje vůli ukrajinského lidu.
Nasazení Schrödera je proto jasným signálem, že Vladimir Putin to s mírem ani tentokrát nemyslí vážně. Jde o další promyšlenou kapitolu jeho hybridní strategie, jejímž cílem je rozdělit Evropu a vnést chaos do řad německé vládní koalice. Tím, že Moskva navrhne někoho s tak kontroverzní pověstí, nutí západní spojence k hádkám o legitimitu takového vyjednavače, místo aby se řešilo podstatné – stažení ruských vojsk.
Rozštěpené Německo a stín špinavých peněz
Zatímco současná německá vláda pod vedením kancléře Friedricha Merze hledí na Putinův návrh s neskrývanou skepsí, uvnitř sociální demokracie (SPD) tato otázka nadále vyvolává hluboké příkopy. Je až s podivem, že se v řadách strany stále ozývají hlasy, které by Schröderovi „daly šanci“. Poslanci jako Ralf Stegner argumentují pragmatismem a snahou využít jakoukoli cestu k ukončení bojů. Jenže v sázce je mnohem víc než jen diplomatický pokus – ve hře je zbytek mezinárodní pověsti Německa a elementární úcta k obětem ruské agrese. Přijmout Schrödera jako vyjednavače by se rovnalo symbolickému plivnutí na hroby nevinných v Buči a dalších místech zasažených ruským terorem.
Kritika z vlastních řad je přitom drtivá a morálně jasně vyhraněná. Poslankyně SPD Michelle Münteferingová to pojmenovala bez obalu: miliony, které Schröder inkasoval od ruských státních korporací, nejsou ničím jiným než „špinavými penězi“. Podle ní exkancléř už dávno nejedná jako německý vlastenec, ale jako placený lobbista cizí mocnosti. Udělat z něj nyní oficiálního prostředníka mírů by neznamenalo jen diplomatickou chybu, ale především nebezpečnou legitimizaci let jeho korupčního lobbingu.
Neadekvátní a nebezpečné
Gerhard Schröder není oním „starším státníkem“, za kterého se ve svých pamětech vydává. Stal se z něj člověk stojící na špatné straně historie, který svou integritu vyměnil za lukrativní posty v ruském energetickém sektoru. Pokud má skutečně dojít k uzavření spravedlivého a trvalého míru, musí u jednacího stolu sedět osobnosti s nezpochybnitelným morálním kreditem a jasným mandátem od napadené strany. Dosadit do role prostředníka osobního přítele Vladimira Putina není diplomatický tah, ale urážka všech, kteří na Ukrajině s nasazením vlastního života bojují za svobodu a evropské hodnoty.
Je nejvyšší čas přestat brát podobné kremelské „návrhy“ jako vážně míněné nabídky k dialogu. Jde o průhlednou past, která má za cíl vytvořit iluzi jednání a zároveň podkopat jednotu Západu. Musíme si jasně uvědomit, že jakákoli forma vyjednávání o Ukrajině bez přímé a rozhodující účasti Ukrajiny není cestou k míru.
