Hlavní obsah
Umění a zábava

Krvácející robot se nesmí zastavit, jinak zemře

Foto: Aleksandr Zykov, CC BY-SA 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=147348434

Kontroverzní robotická socha čínských umělců, která bojuje každý den o přežití, nutí návštěvníky muzea k zamyšlení. Její nekonečný boj o přežití působí až úzkostně.

Článek

Umělecké dílo s názvem „Can't Help Myself“ (Nemohu si pomoci) umělců Sun Yuana a Peng Yua není nic jiného, než průmyslové robotické rameno, běžně vídané ve výrobních halách, a vybaveno speciálně navrženou lopatou s gumovou stěrkou. Má ale jednu vadu na kráse - z jeho těla nepřetržitě vytéká směs motorového oleje, která nápadně připomíná krev. Jediným úkolem robota je tuto pro něj životně důležitou tekutinu nenechat všechnu odtéct a pomocí stěrky ji vracet zpět k sobě. Celé toto představení odehrávalo po dobu několika let v uzavřené prosklené místnosti uprostřed muzea Solomona R. Guggenheima v New Yorku. Tam ho denně pozorovaly stovky fascinovaných návštěvníků, kteří z muzea odcházely přinejmenším se smíšeními pocity.

Smutný tanečník

Kromě svého hlavního úkolu, přežít, měl robot naprogramovaných i 32 různých tanců, kterými ve volných chvílích bavil přihlížející. Tyto pohyby měly v divákovi vzbudit pocit, že je na robotovi něco lidského a vyvolat emoce. Pozorovat robota v kleci bylo jako sledovat živou zajatou bytost, která je nucená k nekonečné práci. Robot byl v prvních fázích svého „života“ čistý, energický a působil vesele. Svými pohyby bavil přihlížející návštěvníky a jednou za čas setřel trochu unikající tekutiny. Ta však postupem času začala z robota vytékat ve větším množství, navíc jí ubylo, jelikož ji robot neustálým stíráním rozstřikoval po stěnách, i sobě samém.

Roky plynuly a z veselého tanečníka se stal smutný pracant, který po vzoru Sisyfose dělal stále dokola práci, která ho sice držela při životě, ale nikdy nekončila. Chvíle, kdy mohl svými kreacemi bavit publikum, se čím dál tím více krátily. Jeho „život“ se měnil vlivem okolností na nepřetržitou dřinu, která neměla konce. Po létech nekonečné práce byl robot špinavý a působil nešťastně.

Lidé se s ním ztotožňují

Dílo „Can't Help Myself“ se dotýká hned několika palčivých témat. Krvi podobná tekutina se stává silnou metaforou pro násilí spojené s migrací, kdy se vlády snaží hlídat hranice pomocí technologií, s často brutálně tragickými následky. Dílo také reflektuje rostoucí využívání technologií, která může skončit nadměrnou kontrolou určitých skupin obyvatelstva. Kamery, které snímají unikající tekutinu a vysílají robotovi signál k tomu, aby ji vrátil zpět, symbolizují dohled nad lidmi, které by se chtěli vymknout režimu. Nekonečná práce robota, který se snaží zadržet stále se vylévající tekutinu ze svého těla, je do absurdity dovedený sisyfovský úkol a odráží snahu některých lidí vykonávat nesmyslnou práci, aniž by v ní nacházeli smysl, jen aby uspokojili své spotřebitelské potřeby.

V listopadu roku 2021, dva roky poté, co byl robot odpojen a přestal fungovat, se stala videa s ním virálními. Jeho proměna z veselého klauna na utrápeného dříče vyvolává dodnes silné emoce. Přestože tekutina, kterou robot v jednom kuse stíral směrem k sobě, nebyl ve skutečnosti pro jeho funkčnost zásadní, byl naprogramován k tomu, aby si to myslel. Když jej autoři Sun Yuana a Peng Yua v roce 2019 odpojili, chtěli tím vyslat signál všem lidem, aby se vymanili z monotónních činností a předem daných rolí.

Jak na vás působí sisyfovská práce uměleckého díla „Can't Help Myself“?

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz