Let skončil katastrofou. Letuška přežila jako jediná pád z 10 km

Nedaleko Děčína leží vesnice Nová Oleška, z níž vede úzká rozpraskaná silnice do nedaleké Srbské Kamenice. Zhruba v polovině této cesty si můžeme mezi borovicemi všimnout pískovcové skály a pod ním přímo u potoka stojí nenápadný pomníček z leštěné žuly na kterém stojí: „Tragédie letadla JAT. Tragicky zahynulým cestujícím a členům posádky JAT. Jugoslovenski aerotransport.“ Právě na tomto místě nalezl 26. ledna 1972 lesník Bruno Henke s dalšímu záchranáři v troskách letadla 22letou Vesnu Vulovičovou, těžce zraněnou letušku jugoslávských aerolinií. Zkáza mezinárodního letu JAT 367 se tak do dějin nezapsala díky počtu mrtvých, ani způsobem zřícení, ale díky zázraku.

Letadlo směřovalo ze Stockholmu do Záhřebu a dál do Bělehradu. Mezipřistání mělo v Kodani, odkud startovalo ve 14:20. V Dánsku se přitom vyměnila posádka letadla, do kokpitu zasedli zkušení piloti Ludvig Razdrih a Ratko Mihič. Na palubě bylo v tu chvíli pět členů posádky a 23 cestujících. Letadlo bylo téměř prázdné a let probíhal bez problémů. V 16:51, kdy bylo letadlo ve vzdušném prostoru Československa, navázala posádka spojení se západním sektorem oblasti Praha: „Praha control, Jugoslav 367. Dobrý den. Žádáme vstupní povolení, udržujeme letovou hladinu 10 050 metrů,“ ohlásilo se jugoslávské letadlo. „Rozumím, udržujte. Ohlaste překročení radiomajáku HD,“ požádal český dispečer. Letadlo mělo přes Radiomaják HD Hermsdorf v Německu přeletět v 17:03 a spojit se s dispečerem spolkové republiky.

po 17. hodině však posádka hlásila, že maják minula. „Pokračujte. Přelaďte na oblastní stanoviště Praha-Control na frekvenci 127,9 MHz. Auf Wiedersehen.“ Pitoli se s německým dispečerem rozloučili, ale s českou stranou už kontakt nenavázali. Náhle se radarový odraz jugoslávského letadla zvláštně zvětšil a poté začal pozvolna mizet. „Na obrazovce radiolokátorů se objevil rozjasněný obraz cíle, který se přestal pohybovat. Tento odraz postupně slábl a bylo ho možno pozorovat až asi do 17.17 hodin,“ praví Souhrnná zpráva Státní letecké inspekce o šetření příčin letecké nehody.

V 17:12 požádal dispečer o pomoc vojenské orgány řízení leteckého provozu. Ti nahlásili, že ztracený letoun je asi třicet kilometrů za Benešovem. O sedm minut později však zprávu odvolali a potvrdili ztracení asi deset kilometrů za HD Hermsdorf.

Začala rozsáhlá pátrací akce v oblasti Česká Kamenice - Děčín. Brzy se začaly nacházet trosky letadla, které byly rozprostřeny na 12 km2. Onen rozostřený odraz na radaru byl způsoben rozlomením letounu na několik částí. Většina částí letadla dopadl z výšky deseti kilometrů takřka kolmo k zemi, kromě trupu letadla s křídly. Ten díky odporu vzduchu doplachtil až na svah nedaleko Děčína.

Zadní část letadla dopadla ocasní částí napřed do hustého borovicového lesa, což pravděpodobně zachránilo život Vesně Vulovičové. Neuvěřitelná shoda náhod jí umožnila přežít volný pád z deseti kilometrů. když Vesnu záchranáři našli, visela ven z trupu letadla pod bezvládným tělem další stevardky. Byla okamžitě převezena do nemocnice, kde byla zahájena akutní léčba. Chirurg Miloslav Randa, který o ni pečoval, později upřesnil, že utrpěla zlomeninu spodiny lebeční s těžkým otokem mozku, měla dva zlomené obratle na přechodu dolní hrudní a bederní páteře, dále zlomeninu bérce a předloktí, zlomená některá žebra, polámané prsty, pohmožděná játra a ledvinu a množství tržných ran.

Ohromnou plochu, na které byly roztříštěny trosky letadla prohledávala pětistovka záchranářů. Našli však doslova rozdrcená těla, což nasvědčovalo tomu, že většina cestujících vypadla z letadla krátce po jeho rozlomení ve výšce deseti kilometrů.

„Biochemickým vyšetřením byly u sedmi osob zjištěny změny, které je možno vysvětlit zvýšenou svalovou námahou před smrtí. Nález je možno vysvětlit jednáním těchto osob v havarijní situaci, kdy došlo k otevření trupu letadla ve vzduchu. Změny, které vyvolává v organismu psychický stres, byly prokázány u všech obětí kromě jediné. To je možné vysvětlit spánkem v okamžiku nehody a následnou ztrátou vědomí,“ stálo ve vyšetřovací zprávě, ze které vyplývá, že se pasažéři po rozlomení letadla snažili udržet vně.

Za pád letadla dle vyšetřovatelů nemohly technické potíže. Letoun měl sice před havárií drobné poruchy, ale žádná z nich nemohla zapříčinit takto rozsáhlou katastrofu. Počasí bylo pro let ten den také ideální a turbulence žádné. Na vině nemohl být ani zdravotní stav pilotů, nebo například požití alkoholu, či jiných drog. Vyloučil se i raketový útok, nebo požár. Pět osob mělo však v krvi vysoký obsah karboxyhemoglobinu, který vzniká vdechováním zplodin nedokonalého hoření, což naznačovalo požár v části letadla. Vyšetřovatelé věřili, že jim v pátrání po příčině pádu jugoslávského letounu pomohou černé skříňky, avšak záznam obou skončil v 17:01:29, pravděpodobně kvůli přerušení napájení. Stále tedy nebylo jasné, co bylo přesnou příčinou katastrofy.

Experti ale poté nalezli podivně proražené otvory v zavazadlovém prostoru a výdutě kolem dveří, které pravděpodobně způsobil tlak zevnitř. „Na části trupu s dveřmi do předního zavazadlového prostoru se nachází stopy, na nichž je patrné vydutí dveří zavazadlového prostoru mezi jednotlivými výztužemi působením tlaku zevnitř, a ohybové deformace neobvyklého charakteru včetně smykového přerušení plechu i přeražení žeber. Uvedená přeražení nosníků roštu sedaček, žeber i podélných výztuží, ohybové parabolické deformace celých částí jednotlivých utržených panelů trupu s integrálními lomy výztuží a žeber, smyková přerušení plechů pod úhlem 45°, jakož i vydutí dveří zavazadlového prostoru, prokazují, že jde o mohutnou rázovou destrukci, jejíž síla působila zevnitř letadla. Působení této síly se projevilo uvnitř předního zavazadlového prostoru,“ upřesňují experti v souhrnné zprávě.

Klíčový důkaz přinesly složky z proražených otvorů. Šlo totiž o úlomky červeného kufru, které nesly stopy trhaviny. Rozbor tedy ukázal, že příčinou havárie letu JAT 367 byl výbuch nálože v předním zavazadlovém prostoru. Mezi troskami se posléze našel nestandardně poničený kufr a torzo budíku, který měl sloužit jako časovač.

31. ledna 1972, krátce po vydání článku o havárii letadla, zavolal do redakce švédských novin neznámý muž, který údajně zastupoval chorvatskou emigrantskou skupinu a přihlásil se k autorství atentátu. Skupina měla údajně informace, že na palubě letadla bude sedět jugoslávský premiér Džemal Bijedič, kterého měli v úmyslu zlikvidovat. Avšak měli špatné informace, Bijedič letěl do Evropy den předtím.

Vesna Vulovičová, která jako jediná katastrofu přežila, si po probuzení z kómatu vzpomněla, že při mezipřistání v Kodani z letadla vystoupili vyděšeně se tvářící muži, ti prý v letadle mohli zanechat ono zavazadlo s výbušninou. Další zdroje ale mluví o tom, že si kufr nechal odbavit neznámý cestující, který do letadla nenastoupil. Taková situace už dnes z bezpečnostních důvodů není možná.

Pachatele se bohužel nepodařilo nikdy vypátrat. Objevují se konspirační teorie o omylu československé armády, která údajně letoun sestřelila, avšak expertíza neobjevila jedinou známku o tom, že by poškození přišlo zvenku. Švédští žurnalisté údajně vypátrali jako strůjce atentátu Josipa Seniče, který byl prý schopen čehokoliv. Avšak ani tato informace se nepotvrdila, jelikož byl nalezen podřezaný a se dvěma kulkami v hlavě roku 1972 v jednom hostinci provozovaném Chorvaty.

Jediná přeživší, těžce zraněná letuška Vesna Vulovičová, se po dlouhém pobytu v československé nemocnici vyléčila a je dodnes zapsána v Guinessově knize rekordů jako jediný člověk, který přežil volný pád z 10 km výšky.

„Vím, že neexistuje ani jedno slovo, kterým bych mohla vyjádřit alespoň malou část své nepopsatelné vděčnosti. Díky vám, vynikajícím, drahým lidem Československa je 26. leden 1972 mým druhým datem narození. Vy jste mi pomohli, abych se znovu vrátila k životu -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a tím jste mi dovolili, abych si pro sebe vzala část životů mých drahých přátel i cestujících, kteří se dočkali opačného osudu než já, nespravedlivého osudu být oběťmi lidí, kteří neznají dobro, čest a lásku… Půjčku, kterou jste mi před rokem poskytli, budu nosit celý svůj život jako svůj nejdražší závazek,“ napsala Požárnímu sboru Srbská Kamenice vděčná letuška.

Zdroje: Aktuálně, irozhlas, Wikipedia