Mileniálové nechápou, co vidí důchodci na komunistech

V dnešním světě plném neomezených možností si ani nedokážu představit, jak se někomu může stýskat po minulém režimu.

Z vyprávění se dozvídám, jak všichni měli všechno, ale zároveň stále něco nebylo. Toaletní papír, se kterým by šla zbrousit prkenná podlaha, byl spolu s dalšími artikly nedostatkové zboží. V obchodech jste brali to, co bylo. Ne to, co jste chtěli.

Je zajímavé, že rozdíl v názorech se liší především z pohledu profese, kterou daný člověk za režimu dělal. Například jedna bývalá prodavačka, se kterou jsem rozebíral minulost, si nemohla minulý režim vynachválit. Prý se neměli špatně. Zakopaný pes tkví ale v hesle „kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu“. Zmíněná prodavačka si totiž vychvalovala režim hlavně z toho důvodu, že krádeže ze skladu obchodu byly prostě jednoduché. Takže velká část výplaty, která by běžně padla na obživu zůstala v peněžence.

Celá Česká republika byla dlouhé roky obehnána ploty, které strážili ozbrojení vojáci. Pražák izolaci až tak nepociťoval, ale například v Aši, odkud tři ze čtyř směrů vedou do Německa, byla izolace celkem znatelná. Muselo být skličující sledovat přes plot rozvíjející se život v Německu, zatímco u nás pokrok stagnoval. Mohli jsme jen závidět.

Pokud jste se náhodou vyjádřili proti režimu, mohli jste být klidně obviněni z vlastizrady. Teoreticky jste ani nemuseli nic říct, stačilo že se pohádáte se sousedem a ten vás na oplátku za něco udal.

Toto bych označil jako pozitivum. Ačkoliv ne v té formě, jakou praktikovali komunisté. Dnešní sociální systém je bez přehánění zatěžován nepřizpůsobivými občany, kteří za celý život neodvedli na sociálním pojištění ani korunu a ze státní kasy pouze čerpají. Doplácíme na to my všichni. Státní dluh roste a na důstojné důchody není kde brát. Zatímco kdo za minulého režimu nepracoval, byl odsouzen za příživnictví.

Co se minulému režimu také nedá upřít, je výstavba bytů. Socialismus sliboval dostupné bydlení pro každého. Docílil toho tak, že stavěl jeden panelák za druhým. Pravdou je, že bydlet v něm nebyl žádný luxus, ale svůj účel splnil. Vzhledem k dnešní byrokracii při výstavbě nových domů, za paneláky můžeme být rádi. Bohužel se i z panelákového bytu díky tomuto faktu stalo luxusní bydlení.

Já osobně jsem rád, že žiji v 21. století a ve svobodné demokratické zemi, zasazené do Evropské unie. Komunisté možná měli nějaká pozitiva, ale negativa je jistě s přehledem převyšovala. Dobu před sametovou revolucí jsem nezažil, z doslechu jsem si ale udělal názor. Dle mého byl minulý režim výhodný pro ty, kteří rádi obcházeli pravidla. Běžný, slušný člověk si moc vyskakovat nemohl.