Článek
Náčelník Generálního štábu Karel Řehka mluvil na velitelském shromáždění o možném opětovném zavedení povinné vojenské služby. Jeho slova okamžitě převzala nejrůznější média. Tato kontroverzní zpráva rozdělila národ do dvou přibližně stejně velkých táborů. Seznam zprávy shromáždily data z dotazníku, v němž lidé odpovídali, zda si přejí povinné odvody, či nikoliv. 43 % Čechů je pro znovuzavedení povinné vojenské služby a 45 % je proti.
Pod články s touto tématikou se strhávají sáhodlouhé diskuze o tom, proč (ne)zavádět povinnou vojnu, a je často až zarážející, jak jsou někteří přispěvatelé hrubí a bezohlední. Při detailním pohledu na profily komentujících si můžeme všimnout, kdo je typickým příznivcem povinné vojenské služby. Jedná se často o muže vyššího věku, který si vojenskou službou sám prošel. Z komentářů těchto osob je cítit jakási nenávist, nebo možná touha po pomstě, či nepřejícnost. Za slovy o disciplíně se skrývá pocit ublížení. Jeden z mnoha podobných komentářů svědčí o jakési potřebě nastolit stejné podmínky pro všechny, přestože doba pokročila: „Dřív jsme si tím museli projít všichni, tak proč by se tomu měli dnešní mládenci vyhnout?“ Další komentář naráží na genderovou rozmanitost dnešních chlapců: „Na vojně by z nich vymlátili ty blbosti o genderu a desítkách pohlaví a udělali z nich normální chlapy. Dnešní děti to potřebují jako sůl“.
O znovuzavedení povinné vojenské služby se začalo houfně diskutovat po vypuknut války na Ukrajině. Naše zálohy stárnou a nové nepřibývají. Za několik let se ocitneme ve stavu, kdy v zálohách nebude téměř nikdo a profesionálních vojáků bude tak akorát na obranu hlavního města. Něco se musí změnit, ale násilné, respektive povinné verbování teenagerů do vojenské služby není tím správným krokem. Dlouhé roky jsme jako národ bojovali o demokracii, kde vládne svoboda. Povinnost v podobě povinné vojny by byl krokem zpět.
Možná bychom si mohli vzít příklad z jiných evropských států, nebo z USA. Většina zemí má mnohem silnější armádu než Česká republika. Mladíci se vyloženě těší až dostudují a budou moci nastoupit na vojenskou akademii. Čím to ale je? V USA za to může jistý způsob propagandy. Armáda je prezentována na většině slavnostech, vojáci jsou vnímáni skoro jako andělé, kteří neustále chrání obyvatele Spojených států. Vojáky čeká oproti jiným profesím velmi slušný plat a dovolená, která v Americe není ani náhodou samozřejmostí jako v zemích EU. Není se pak čemu divit, že má dobrovolná americká armáda tolik vojáků, když svou službou zajistí perfektně sebe i svou rodinu.
Oproti tomu ohodnocení vojáků v České republice je sice lehce nadprůměrné, ale ne nijak závratně. Na stránkách, které nabízejí benefity pro vojáky, nalezneme na první pohled celkem široké spektrum výhod. Po otevření jednotlivých sekcí však narazíme pouze na slevy na různé produkty. Trénink vojáků navíc probíhá na denní bázi za nehostinných podmínek, tráví jím většinu dne a domů se chodí prakticky jen vyspat. Svůj život musí český voják obětovat armádě.
Nemůžeme se divit, že se do české armády příliš lidí nehrne. Člověk musí být opravdovým patriotem, aby dokázal vše obětovat pro zájmy jiných. Na armádě jako takové není nic špatného, ba naopak je potřeba pro obranu v případě napadení. Měl by se ale změnit přístup státu k armádě jako také, která je vnímána jako strašák, a zlepšit podmínky pro aktivní vojáky. Doba jde kupředu a jestli za svou oddanost voják nebude řádně ohodnocen a vnímán, mladý člověk si raději vybere pro svůj kariérní růst kancl v korporátu.
