Článek
Historická zkušenost z let 2017–2021 ukazuje, že spolupráce s Andrejem Babišem funguje jako dvousečná zbraň, která se nakonec vždy obrátila proti menšímu subjektu. Typickým příkladem byla ČSSD, která do druhé Babišovy vlády vstoupila v roce 2018 po vyčerpávajícím vyjednávání, provázeném personálními neshodami a zásahy prezidenta. Přestože si sociální demokraté vybojovali pět ministerských křesel včetně vnitra, v očích veřejnosti zůstávali v područí dominantního premiéra. Vnitrostranické dilema, zda si „zachránit zbytky cti a odejít“, nebo si udržet vládní křesla za cenu ztráty tváře, provázelo stranu po celé funkční období. Zatímco v roce 2017 disponovala ČSSD 15 mandáty, v následujících volbách v roce 2021 se propadla na historické minimum 4,65 % a ze Sněmovny zcela vypadla.
Podobně tragický osud potkal i KSČM, která zvolila strategii takzvané tiché podpory na základě toleranční dohody. Komunisté sice získali vliv na některá vládní rozhodnutí, ale jejich identita se vládním angažmá rozmělnila natolik, že je voliči přestali vnímat jako alternativu. V roce 2017 do sněmovních lavic usedlo 15 komunistických poslanců, ovšem po čtyřech letech tolerance Babišova kabinetu se strana, stejně jako ČSSD, ocitla pod pětiprocentní hranicí a poprvé od vzniku samostatné ČR opustila parlamentní scénu.
Analýzy volebních preferencí jasně ukázaly, že hnutí ANO dokázalo velmi efektivně převzít témata svých partnerů a „prodat“ je svým voličům jako vlastní úspěchy. Voličská základna ČSSD a KSČM, tvořená převážně lidmi, kteří věřili silnému státu a sociálním jistotám, začala masivně přecházet k Andreji Babišovi. Tento trend potvrdily i průzkumy z března 2021, kde hnutí ANO opět posilovalo na úkor skomírajících partnerů, čímž se potvrdilo, že pro menší strany je blízkost hnutí ANO cestou k politickému zapomnění.
Současná koalice: Na hraně propasti?
Třetí kabinet Andreje Babiše, který v prosinci 2025 nahradil vládu Petra Fialy, se opírá o spojenectví hnutí ANO, SPD a Motoristů sobě (AUTO). Přestože tato trojkoalice disponuje v Poslanecké sněmovně pohodlnou většinou 108 mandátů a v lednu 2026 úspěšně získala důvěru, pohled na politickou historii naznačuje, že pro menší partnery může jít o labutí píseň. Zatímco hnutí ANO si upevnilo pozici vítěze voleb s 80 mandáty, SPD (15 mandátů) a Motoristé (13 mandátů) se ocitli v roli, která se v minulosti stala osudnou pro ČSSD i komunisty. Podpisem koaliční smlouvy dne 3. listopadu 2025 sice tyto strany získaly podíl na moci, ale zároveň vstoupily do silového pole Andreje Babiše, který v minulosti dokázal své partnery politicky zcela vytěžit.
Jedním z největších rizik pro SPD a Motoristy je ztráta jejich protestního étosu, na kterém postavili svůj volební úspěch. Obě uskupení se dlouhodobě profilovala jako ostře opoziční síly kritizující „vládní establishment“, avšak nyní se sama stala jeho součástí. Jako členové šestnáctičlenného kabinetu nesou přímou odpovědnost za vládní kroky a ztrácejí možnost nekriticky útočit na „ty nahoře“. Historie přitom ukazuje, že voliči protestních stran jen málokdy odpouštějí vládní kompromisy. Například ČSSD v roce 2019 čelila vnitřnímu dilematu, zda si zachovat tvář, nebo držet vládní křesla, což nakonec vedlo k jejímu totálnímu volebnímu debaklu.
Dalším faktorem je naprostá dominance Andreje Babiše, který si jako zkušený politický hráč dokáže přisvojit veškeré populární kroky exekutivy. V programovém prohlášení se nynější vláda sice negativně vymezila vůči Green Dealu a odmítla emisní povolenky pro domácnosti, což jsou klíčová témata SPD i Motoristů, avšak v případě úspěchu budou tyto body voliči pravděpodobně přisuzovány právě Babišovi. Naopak kontroverze a neúspěchy mohou být delegovány na menší partnery, jak se to v minulosti stalo sociálním demokratům, které Babiš neváhal veřejně kritizovat i během společného vládnutí. S hnutím ANO, které v minulosti „kanibalizovalo“ voliče ČSSD i KSČM, tak SPD a Motoristé riskují, že po příštích volbách zůstanou nejen mimo vládu, ale i za branou Poslanecké sněmovny.
Příští volby: Návrat opozice a pád partnerů
Současná politická mapa naznačuje, že dynamika české politické scény se může velmi rychle změnit. Přestože hnutí ANO v říjnu 2025 vyhrálo volby se ziskem 80 mandátů, opoziční blok tvořený stranami ODS, STAN, Piráti, KDU-ČSL a TOP 09 si nadále udržuje silnou a stabilní voličskou základnu. Tato uskupení, která nyní tvoří stínové kabinety pod vedením Víta Rakušana a Martina Kupky, představují pro současnou trojkoalici reálnou hrozbu. V případě volebního úspěchu v příštím cyklu by tyto strany mohly opět sestavit vládu bez účasti hnutí ANO, čímž by současné vládní partnery odsunuly na vedlejší kolej.
Pro SPD a Motoristy sobě (AUTO) může tento vývoj znamenat doslova fatální scénář. Historický trend jasně ukazuje, že vládní spolupráce s Andrejem Babišem končí pro menší subjekty katastrofou. Podobně jako ČSSD a KSČM, které po letech vládnutí či tolerance Babišových kabinetů pohořely a v roce 2021 se vůbec nedostaly do Sněmovny, hrozí nyní stejný osud i Tomio Okamurovi a Petru Macinkovi. Pokud se potvrdí, že voliči těchto stran přejdou k dominantnímu hnutí ANO, či k opozici, mohou se SPD i Motoristé v příštím volebním období ocitnout zcela mimo hru.
Zkušenost z minulých dekád učí, že v koalici s hnutím ANO přežije pouze ten nejsilnější hráč. Menší partneři často slouží pouze jako dočasné schody k moci, po kterých Andrej Babiš vystoupá do premiérského křesla, zatímco oni sami se pod tíhou vládní odpovědnosti a ztráty vlastní identity rozplynou. Pro SPD s aktuálními 15 mandáty a Motoristy se 13 mandáty tak může být současné vládní angažmá jejich posledním vystoupením na velké politické scéně.
