Článek
Současný prezident Petr Pavel se v tomto toxickém prostředí stal doslova magnetem pro „kreativní oddělení“ trollích farem i osamělé bojovníky proti systému. Ti se ve své snaze poškodit hlavu státu nezastaví před ničím – a už vůbec ne před selským rozumem nebo základní logikou.
Pokud trávíte v českých facebookových skupinách více než pět minut denně, je téměř jisté, že jste na ně narazili. Jsou to ty agresivně laděné příspěvky uvozené velkými písmeny, které slibují, že „vám konečně otevřou oči“ a „ukážou pravou tvář“ Petra Pavla, kterou vám prý média tají.
Arzenál těchto dezinformátorů je neuvěřitelně široký a útočí se prakticky na vše, co tvoří prezidentův veřejný i soukromý obraz. Terčem je jeho vojenská minulost, rodinný život, hradní finance, a dokonce i tak absurdní detaily, jako je rychlost růstu jeho vlasů během dovolené. Problémem všech těchto „skandálních odhalení“, která mají za cíl vyvolat vlnu lidového hněvu, je však jedna drobná vada na kráse: při bližším pohledu se vždy ukáže, že jde buď o naprosté nesmysly, záměrně interpretované polopravdy, nebo o digitálně upravené lži, které mají s realitou společného asi tolik jako sci-fi film s dokumentem.
Záhada rostoucích vlasů a „AI hotelu“
Poslední vlna útoků, která zaplavila český internet, se zaměřila na prezidentovu nedávnou soukromou dovolenou. Internetoví detektivové, vyzbrojení lupou a nekonečnou dávkou podezíravosti, okamžitě přispěchali se „zdrcujícím důkazem“: prezident prý ve skutečnosti nikam neodjel a celá dovolená je jen jedna velká PR fraška. Jak na to přišli? Klíčem k odhalení se stala délka jeho vlasů.
Na jedné z fotografií, která se začala šířit po sociálních sítích, má totiž Petr Pavel znatelně delší sestřih než při projevu, který pronesl jen o dva dny dříve. Stačilo jen pár vteřin práce s vyhledávačem, aby se celá tato „vlasová kauza“ sesypala jako domeček z karet. Fotografie, která měla prezidenta usvědčit z podvodu, totiž nepochází z letošního roku. Jde o starší snímek z podzimu 2024, který se objevil v úplně jiném kontextu v médiích. Trollové prostě jen sáhli do archivu, oprášili starou fotku a s vítězoslavným pokřikem ji předhodili davu jako čerstvý úlovek.
A když už nestačí recyklovat staré materiály, nastupuje na scénu moderní technika a oblíbené strašidlo dnešní doby – umělá inteligence. Jakmile se na oficiálních profilech objevily snímky z prezidentského hotelového pokoje, okamžitě se vyrojily „expertní“ analýzy tvrdící, že celý interiér je produktem AI generátoru. Podle těchto konspirátorů prezident sedí v bunkru v Praze a nechává si digitálně vytvářet iluzi španělského slunce, či podle jiné teorie spí v přepychu, který nesmí jeho fanoušci vidět.
Přitom k vyvrácení této lži stačilo tak málo – základní uživatelská dovednost. Stačilo několik kliknutí na portál Booking.com, aby i průměrně zdatný uživatel zjistil, že hotel Moto Vila Groot není žádným virtuálním přeludem. Jenže pro profesionální šiřitele lží je ověřování faktů zbytečnou brzdou. Proč by se obtěžovali s realitou, když heslo „sdílejte, než to smažou“ vyvolá mnohem víc lajků a rozhořčených komentářů než nudná pravda o tom, že si prezident prostě jen rezervoval pokoj v hotelu pro motorkáře?
Od týrání po Putina
Když selžou útoky na aktuální dění, vytáhnou dezinformátoři osvědčenou kartu: útoky na charakter, rodinu a minulost. Je to strategie „stokrát vylouhovaného čaje“, který je sice už dávno bez chuti, ale v online bublinách se stále podává jako horká novinka. Jedním z nejodpornějších příkladů jsou lži o údajném týrání prezidentovy první manželky. Přestože tato tvrzení byla mnohokrát vyvrácena, chybí pro ně jakékoliv důkazy a samotní aktéři je odmítli, v hlubinách Facebooku žijí dál. Pro trolly není cílem pravda, ale pachuť, která v lidech zůstane i poté, co se lež vysvětlí.
Vrcholem bizarnosti jsou pak grafické pokusy, které mají Petra Pavla spojit s ruským režimem. Internetem se pravidelně toulají fotomontáže, na kterých se prezident údajně přátelsky setkává s Vladimírem Putinem. Že jde o amatérsky upravený snímek z roku 1995, kde v originále figuroval někdo úplně jiný? To šiřitele netrápí.
Podobnou kreativitu projevují tvůrci falešných zpráv i u „historických“ fotografií. Pravidelně se objevuje černobílý snímek muže v uniformě u vozu tehdejší Veřejné bezpečnosti (VB), o kterém se tvrdí, že je to mladý Petr Pavel. Fakta jsou přitom nudně přímočará: fotografie zachycuje příslušníka Sboru nápravné výchovy a vznikla v roce 1974 – tedy v době, kdy bylo budoucímu prezidentovi pouhých 13 let. Ale v digitálním boji na věku ani realitě nezáleží, pokud fotka vypadá dostatečně „usvědčujícím“ dojmem.
Do této přehlídky lží patří i snaha vykreslit Hrad jako místo finančního chaosu. Příspěvky o „mínusu 200 milionů korun“ v prezidentské kanceláři jsou jen dalším příkladem záměrného ohýbání reality. Jde o recyklovaný nesmysl, který vznikl chybnou interpretací starého auditu. A když už nepomáhají peníze ani minulost, zajdou někteří až za hranu morbidity – jako v případě dezinformace o prezidentově náhlém úmrtí, kterou musela v minulosti dokonce oficiálně řešit policie.
Strategie „stokrát opakované lži“
Cíl všech těchto útoků je v podstatě banální: za každou cenu prezidenta v očích veřejnosti shodit, zesměšnit a vyrobit z něj nedůvěryhodnou postavu. Profesionální dezinformátoři však nesází na genialitu svých montáží, ale na slabiny lidské psychiky. Strategie „stokrát opakovaná lež se stává pravdou“ zde běží na plné obrátky, podpořená takzvaným efektem iluzorní pravdy. Náš mozek má totiž tendenci věřit informacím, které už někdy slyšel – bez ohledu na to, jak absurdní jsou.
Autoři těchto příspěvků moc dobře vědí, že v dnešní zrychlené době konzumujeme obsah v poklusu, emočně a často jen na úrovni titulků. Sází na to, že málokdo si ve frontě na oběd dohledá původní zdroj nebo začne zkoumat, zda osoba na rozmazané černobílé fotografii z roku 1974 je skutečně Petr Pavel. V digitálním boji totiž na faktech nezáleží, pokud fotka vyvolá dostatečně silnou emoci – ideálně hněv nebo pocit zrady.
Jak si zachovat zdravý rozum?
Boj s trolly na sociálních sítích připomíná mytologický souboj s hydrou – jakmile useknete jednu hlavu, na jejím místě okamžitě vyrostou dvě další. Algoritmy sociálních sítí navíc dezinformace milují, protože kontroverze generuje interakce a čas strávený na platformě. Jedinou skutečně účinnou zbraní tak nezůstávají zákazy nebo nahlašování, ale naše vlastní kritické myšlení.
Než příště podlehnete nutkání kliknout na tlačítko „sdílet“ u příspěvku, který slibuje „šokující pravdu“, zkuste se na deset vteřin zastavit. Položte si jednoduchou otázku: Komu tato informace slouží a dává v kontextu reálného světa vůbec smysl?
