Peníze počítal v kilech. Barry Seal byl spojkou Escobara i tajných složek

Zatímco pro Pabla Escobara a jeho medellínský kartel vybudoval bezprecedentní „vzdušný most“, kterým do USA proudily tuny kokainu s přesností švýcarských hodinek, na druhé straně barikády operoval jako nejdůležitější stínový hráč tajných služeb. V hlubokých džunglích Střední Ameriky, v místech, kam se neodvážily ani armádní letouny, pořizoval pro CIA špionážní snímky tajných základen a sledoval pohyby komunistických guerill.

Seal se pohyboval na ostří nože mezi dvěma světy, které se navenek nenáviděly, ale v zákulisí spolu nebezpečně kooperovaly. Věřil, že je díky svým kontaktům v nejvyšších patrech politiky a tajných služeb nedotknutelný. Krutě se však mýlil.

Adler Berriman „Barry“ Seal byl mužem, který se doslova narodil pro nebe. Zatímco jeho vrstevníci v horkém louisianském Baton Rouge dospívali v rytmu rokenrolu a snili o nablýskaných karoseriích prvních aut, patnáctiletý Barry trávil každou volnou vteřinu na prašném letišti. Měl v sobě vzácnou kombinaci absolutního klidu a dravého instinktu. Jeho legendární letecký instruktor Eddie Duffard na něj později vzpomínal jako na nefalšovaný přírodní úkaz. Sealovi stačilo neuvěřitelných osm hodin čistého tréninku, aby mu Duffard s klidným svědomím dovolil poprvé odlepit stroj od země sólo. V šestnácti měl v kapse žákovský průkaz, v sedmnácti už plnohodnotnou licenci soukromého pilota.

Jeho kariéra stoupala k oblakům stejně strmě jako jeho letadla. Po službě v národní gardě a elitním výcviku u speciálních jednotek (Special Forces) zamířil do tehdejší první ligy civilního letectví. V pouhých šestadvaceti letech si na ramena navlékl kapitánské prýmky prestižní společnosti TWA. Pilotoval Boeing 707, technologický vrchol tehdejší éry, a stal se jedním z nejmladších velitelů dálkových linek v historii amerických aerolinek.

Jenže pod nablýskanou uniformou kapitána TWA tlouklo srdce dobrodruha, kterému sterilní kokpit dopravního letadla brzy začal být malý. Rutinní přelety z bodu A do bodu B, svázané přísnými předpisy a letovými plány, Sealův hlad po riziku neuspokojovaly. Už jeho spolužáci mu do středoškolské ročenky vepsali výstižné motto: „Plný zábavy, plný bláznovství.“ Tato věta se stala proroctvím jeho pádu. Seal začal testovat hranice – nejprve bral do letadla drobnosti, ale brzy přešel k „těžší váze“.

Osudový zlom nastal v červenci 1972. Zatímco oficiálně čerpal zdravotní dovolenou kvůli zranění ramene, v zákulisí už rozehrával svou první skutečně nebezpečnou partii. Byl zatčen v souvislosti se spiknutím, které mělo za cíl propašovat sedm tun plastické trhaviny C-4 do Mexika pro proticastrovské odbojáře. Přestože byl případ v roce 1974 kvůli hrubým procesním chybám obžaloby u soudu smeten ze stolu, pro TWA to byla poslední kapka. Jakmile zjistili, že jejich hvězdný kapitán si místo léčení ramene hrál na pašeráka výbušnin, následoval okamžitý a potupný vyhazov.

Z elitního pilota se přes noc stal nezaměstnaný psanec s obrovským dluhem u právníků, ale i s něčím mnohem cennějším: s pověstí muže, který se nebojí ničeho, umí létat proklatě nízko a má kontakty na nejtemnější postavy podsvětí. V době, kdy v Kolumbii začal klíčit miliardový kokainový byznys, byla cesta do náruče Medellínského kartelu pro Seala v podstatě jednosměrnou letenkou k pohádkovému bohatství.

V kolumbijských džunglích, kde se plánovaly operace v hodnotě miliard dolarů, mu s respektem i špetkou pobavení říkali El Gordo (Tlouštík). Barry Seal se svou zavalitou postavou sice nepůsobil jako akční hrdina, ale pro Pabla Escobara a bratry Ochoovy byl nepostradatelný. Zatímco ostatní pašeráci amatérsky riskovali v pomalých člunech, Seal vybudoval něco, co američtí distributoři s úžasem nazývali „létajícím FedExem“. Jeho flotila letadel neposílala balíčky s oblečením, ale doručovala nejčistší kokain s neúprosnou přesností a v objemech, které dřív byly nepředstavitelné.

Seal na pašování aplikoval principy korporátní logistiky. Vytvořil sofistikovaný systém infiltrace amerického vzdušného prostoru, který byl pro tehdejší radary prakticky neviditelný. Jeho piloti startovali z tajných rančů v Kolumbii nebo Panamě a nad Mexickým zálivem klesali do extrémně nízkých výšek, někdy jen pár metrů nad hladinu. Seal geniálně využíval hustou síť ropných plošin v zálivu jako „stíny“ – kličkoval mezi nimi tak, aby jeho radarový odraz splynul s těmito gigantickými kovovými konstrukcemi.

Vrcholem jeho umění byly bezkontaktní výsadky. Seal se nechtěl zdržovat riskantním přistáváním na hlídaných letištích. Místo toho nechal podlahy svých letadel, jako byly Piper Navajo nebo Cessna 210, vybavit speciálně upravenými hydraulickými poklopy.

Když se letoun ocitl nad předem domluvenými souřadnicemi v neprostupných louisianských bažinách Atchafalaya, Seal prostě stiskl spínač. Z břicha letadla se k zemi začaly sypat těžké vojenské vaky. Každý z nich obsahoval zhruba 50 kilogramů kokainu, pečlivě zabaleného tak, aby vydržel náraz i vlhkost. Dole v nekonečném labyrintu kanálů už čekaly týmy na rychlých člunech, které kontraband vylovily a bleskově zmizely v hustém porostu.

Na vrcholu své kariéry byl Seal pravděpodobně nejbohatším pilotem planety. Za jediný úspěšný let inkasoval až 500 000 dolarů v hotovosti. V osmdesátých letech to byly peníze, za které se daly kupovat celé čtvrti. Sealova finanční realita začala brzy připomínat scény z absurdní komedie. Hotovosti bylo tolik, že ji nebylo možné utratit, vyprat, a nakonec ani uskladnit.

Když se Sealova operační základna přesunula na letiště v zapadlém arkansaském městečku Mena, místní banka stála před nevídaným problémem. Sealovy vklady byly tak masivní, že pro něj instituce musela vyhradit celý hlavní bankovní trezor. Pro ostatní běžné zákazníky banky museli narychlo postavit jeden menší, vedlejší. Barry Seal už peníze nepočítal na kusy, ale na kila. Jeho impérium se zdálo být stejně neotřesitelné jako hradby Medellínského kartelu.

V roce 1983 se nebe nad Floridou pro Barryho Seala definitivně uzavřelo. Past, kterou na něj dlouhé měsíce líčila DEA (Protidrogová agentura), sklapla s mrazivou definitivou. Elitní pilot byl dopaden s obrovským nákladem metakvalonu a čelil perspektivě deseti let v drsném federálním kriminálu. Pro muže, jehož jedinou skutečnou drogou byl adrenalin a nekonečný obzor, znamenala představa vězeňské cely živý pohřeb. Seal se proto rozhodl pro nejriskantnější manévr svého života: nabídl své služby a unikátní kontakty přímo Washingtonu.

Téměř přes noc se z nejhledanějšího pašeráka stal nejdůležitější informátor v historii USA. V březnu 1984, nyní již pod přímým dohledem týmu viceprezidenta George H. W. Bushe, odletěl v utajení do samotného „doupěte lvů“ – do revoluční Nikaraguy. Na palubě jeho mohutného nákladního letounu C-123K, který dostal přezdívku „Tlustá dáma“, však nebyl jen kokain. Technici ze CIA do trupu tajně nainstalovali špičkové dálkově ovládané kamery skryté v krabicích od jídla.

Sealovi se podařilo něco, co se nepovedlo žádnému agentovi před ním ani po něm. Na prašném polním letišti zachytil neuvěřitelně ostré snímky, na kterých byl vidět samotný Pablo Escobar a špičky nikaragujské sandinistické vlády, jak se osobně podílejí na nakládání pytlů s bílým práškem. Pro administrativu Ronalda Reagana to byl dar z nebes. Bílý dům v té době zoufale potřeboval přímý důkaz, že levicoví Sandinisté jsou napojeni na drogový byznys. Měl to být morální argument pro Kongres, aby schválil miliony dolarů na financování pravicových milic Contras.

Úspěch operace, který měl vést k zatčení celého vedení Medellínského kartelu mimo území Kolumbie, byl však zmařen dřív, než mohl být dokončen. Barry Seal se stal obětí politické netrpělivosti a bezohlednosti nejvyšších pater moci. V červenci 1984 se detaily o přísně tajné operaci objevily na titulní straně listu Washington Times.

Únik informací přišel pravděpodobně přímo z Bílého domu od podplukovníka Olivera Northa. Ten v návalu snahy ovlivnit veřejné mínění a získat podporu pro „špinavou válku“ v Nikaragui vypustil informace do tisku dřív, než DEA stačila sklapnout past. Pro Seala to byla katastrofa. V tu vteřinu se stal pro Medellínský kartel „krysou číslo jedna“. Pablo Escobar, který zradu neodpouštěl, okamžitě vypsal na jeho hlavu odměnu 500 000 dolarů, pokud bude zabit, a milion dolarů, pokud bude dopaden živý a přivezen k mučení do Kolumbie.

Seal věděl, že se stal chodící mrtvolou. Federální úřady mu sice nabídly program na ochranu svědků, ale podmínky byly pro pilota jeho ražení nepřijatelné. Musel by se vzdát své identity, odstěhovat rodinu na neznámé místo a především – už nikdy nesměl sednout do kokpitu letadla. Sealův postoj byl neoblomný. „Vzít mi létání je horší než smrt,“ prohlásil tehdy. Zůstal v rodné Louisianě, prakticky nechráněný a vystavený na odiv, zatímco v kolumbijských horách už nájemní vrazi čistili své zbraně.

Osud Barryho Seala se definitivně zpečetil 19. února 1986 v jeho rodném Baton Rouge. Federální soudce Frank Polozola, který neskrýval hluboký odpor k Sealovu životnímu stylu, vynesl rozsudek, který se v kuloárech zpravodajských služeb okamžitě začal označovat za „přímou pozvánku pro nájemné vrahy“.

Soudce nařídil, že Seal musí v rámci podmínky trávit každou noc od 18:00 do 06:00 v ubytovně Armády spásy. Aby byla ponížení učiněna zadost, Sealovi bylo zakázáno mít u sebe zbraň nebo si najmout ozbrojenou ochranku. Polozola ho před plnou soudní síní nazval „tím nejnižším a nejopovrženíhodnějším člověkem“, jakého si umí představit. Sealův právník Lewis Unglesby tehdy v marném zoufalství křičel, že soudce právě podepsal jeho klientovi ortel smrti. Měl pravdu. Medellínský kartel už nemusel Seala hledat – stát mu ho naservíroval na konkrétní adresu, v konkrétní čas, každý den.

Ten večer byla neobvyklá zima. Seal přijel ke skromné budově ubytovny ve svém luxusním bílém Cadillacu, který v chudinské čtvrti svítil jako maják. Jakmile zastavil na parkovišti, zpoza sběrných kontejnerů vyrazil stín. Byl to Luis Carlos Quintero-Cruz, elitní kolumbijský zabiják vyslaný bratry Ochoovými. V rukou svíral MAC-10, kompaktní samopal s tlumičem.

Svědci, kteří incident sledovali z dálky, popsali mrazivý moment: Barry Seal neutíkal. Nesnažil se zařadit zpátečku ani nehledal úkryt pod palubní deskou. Podíval se přímo do hlavně zbraně, jako by v tu vteřinu pochopil, že jeho čas vypršel a že ho jeho mocní přátelé z Washingtonu definitivně opustili. Klidně položil hlavu na volant a zavřel oči. Během pár vteřin zasáhlo jeho tělo šest kulek. Barry Seal byl na místě mrtev.

Když policie o několik hodin později prohledávala jeho vůz, našla v jeho osobních věcech kufřík, který obsahoval víc než jen dokumenty. Skrývalo se v něm i soukromé telefonní číslo na viceprezidenta George H. W. Bushe.

Dodnes se spekuluje, že Sealovy vazby na CIA sahaly mnohem hlouběji než jen k jedné operaci v roce 1984. Existují teorie o jeho zapojení do invaze v Zátoce sviní nebo o pašování zbraní pro Contras pod krytím drog.

Když se v roce 2017 objevil v kinech snímek Barry Seal: Nebeský gauner, diváci po celém světě žasli nad neuvěřitelnými kousky, které hlavní hrdina v podání Toma Cruise předváděl. Režisér Doug Liman ale film popsal jako „zábavnou lež založenou na skutečném příběhu“. Pokud bychom totiž srovnali filmový život Barryho Seala s historickými fakty, zjistíme, že Hollywood realitu nejdříve pořádně „učesal“, aby byla pro diváka stravitelnější.

Jedním z nejmarkantnějších rozdílů je Sealův soukromý život. Zatímco film nám představuje hrdinu jako milujícího manžela své jediné ženy Lucy, se kterou vychovává tři děti, skutečnost byla mnohem bouřlivější. Reálný Barry Seal byl ženatý celkem třikrát a měl pět dětí. Rozdílný je i začátek jeho kriminální dráhy. Film nám Seala vykresluje jako rošťáka, který si přivydělává pašováním kubánských doutníků, než ho osloví tajné služby. Skutečný příběh je mnohem temnější. Jeho první vážný střet se zákonem v roce 1972 se týkal pokusu o pašování sedmi tun vojenské trhaviny C-4.

Fyzická podoba hlavního hrdiny je kapitolou sama pro sebe. Tom Cruise ve filmu ztělesňuje charismatického vlka. Reálný Seal byl však v Medellínském kartelu znám pod přezdívkou El Gordo – Tlouštík. S vahou přesahující 130 kilogramů rozhodně nepůsobil jako akční hrdina z titulních stran časopisů. A konečně, i samotné vyobrazení jeho tragického konce ve filmu postrádá mrazivý politický podtext. Zatímco na plátně vidíme napínavou popravu, v realitě šlo o chladnokrevnou likvidaci nepohodlného svědka, který byl cíleně ponechán bez ochrany.

Film sice zachycuje moment střelby v autě poměrně věrně, ale opomíjí to nejdůležitější – fakt, že Barry Seal nebyl zabit jen kartelem, ale byl fakticky obětován mocenskými strukturami ve Washingtonu, které potřebovaly, aby jeho svědectví nikdy nezaznělo u soudu v plném rozsahu.

Zdroje:

Time, Ny Post, CIA, idnes, Air and Space