Článek
Oslavy životních jubileí vrcholných politiků mívají nejrůznější podoby. Někdo volí komorní setkání v uzavřených saloncích, jiný pompézní recepce v historických sálech. Bývalý český prezident Václav Klaus, který v těchto dnech oslavuje své 85. narozeniny, se rozhodl pro kombinaci společenské události a neformálního kulturního večera. Místem konání se stalo plovoucí molo na Vltavě v centru Prahy. V kulisách zapadajícího slunce a následného se sešla řada dlouholetých spolupracovníků jubilanta. Mezi gratulanty samozřejmě nechyběl ani současný ministr zahraničních věcí a předseda strany Motoristé sobě Petr Macinka. Ten se však tentokrát nepodílel na akci pouze jako host, ale v průběhu večera se objevil přímo na pódiu, kde se chopil kytary a doprovodil koncertní set formace Žlutý pes.
Předtím, než poprvé řízl do strun, se ujal mikrofonu, aby přítomné publikum i samotného oslavence seznámil se stavem své hudební formy. Poznamenal, že existují dvě věci, které držel naposledy v ruce před pěti lety – tenisovou raketu a kytaru. Zatímco v případě tenisu otevřeně přiznal, že mu tento sport na kurtech nikdy příliš nešel, u kytary byla situace přece jen o něco nadějnější, neboť na ni v minulosti aktivně hrával.
Macinka před započetím první skladby neopomněl využít příležitosti k drobnému žertu a oznámil, že pokud diváci v jeho podání uslyší nějaké falešné tóny, nebude to jeho vina, ale bude to svádět na doprovázející kapelu. Přestože pětiletá pauza mohla zanechat na prstech určité stopy, ministrovi to s kytarou docela šlo a bez problémů udržel tempo s profesionálními hudebníky.
Kořeny v metalovém podzemí a cesta do Černína
Pro lidi, kteří znají Petra Macinku pouze z jeho současného působení v čele Ministerstva zahraničních věcí nebo z vyostřených televizních debat, mohla být jeho přítomnost s kytarou večírku překvapením. Pamětníci z jižní Moravy však vědí, že současný ministr má k hudbě velmi blízko už od rodinných kořenů. Hudební vlohy získal po rodičích – jeho matka byla dlouholetou členkou známého folklorního souboru Břeclavan a otec hrál na kontrabas ve skupině Javory sourozenců Ulrychových. Folklorní stezkou se však mladý Macinka nevydal. Během studií na gymnáziu v Břeclavi propadl kouzlu tvrdé muziky.
V roce 1996 založil se svými břeclavskými kamarády metalovou formaci s názvem Janis‘ Toys, kterou později přejmenovali na poněkud provokativní název Hraczki. Macinka v té době nosil dlouhé vlasy, jež byly v devadesátých letech nepsanou povinností každého správného metalisty, a s kapelou obrážel kluby a regionální festivaly. Jak sám po letech vzpomínal, prožil tehdy divoké období plné stovek koncertů a prostopášného rockového života. Kapela sice měla lokální úspěch, ale když Macinka kolem třicátého roku života pochopil, že hudba drsnějšího ražení ho v českých podmínkách spolehlivě neuživí, přešel do sféry hudební produkce a pořádání velkých společenských akcí.
Tento kariérní krok se ukázal jako klíčový pro jeho budoucí směřování. V roce 2008 organizoval akci, kde se potkal s tehdejším mluvčím Topolánkovy vlády Radimem Ochvatem. Slovo dalo slovo a bývalý rocker dostal nabídku pracovat v týmu komunikace Úřadu vlády. Než však stačil nastoupit, Ochvat se přesunul na Pražský hrad jako šéf tiskového odboru tehdejšího prezidenta Václava Klause a vzal Macinku s sebou. Zde začínal od nejnižších pozic, ale postupně se vypracoval na zástupce vedoucího tiskového odboru. Když Klausovi v březnu 2013 skončil prezidentský mandát, Macinka se stal jedním z mála loajálních spolupracovníků, kteří s ním odešli budovat Institut Václava Klause (IVK) na pražské Hanspaulce, kde následně dvanáct let působil jako mluvčí.
Pupeční šňůra mezi Hanspaulkou a Žlutým psem
Ondřej Hejma se nikdy netajil svými sympatiemi k politickým i ekonomickým názorům Václava Klause a v průběhu let se stal jedním z nejviditelnějších obhájců jeho odkazu ve veřejném prostoru. Tento vztah byl vždy oboustranný. Přesně před třinácti lety, na konci května 2013, to byl právě čerstvý exprezident Václav Klaus, kdo v pražském knihkupectví Luxor pokřtil nový román Ondřeje Hejmy s názvem Americký blues. Kniha, která částečně reflektovala zákulisní dění kolem konce Klausova prezidentského období a volby jeho nástupce, obsahovala postavu inspirovanou přímo Klausem, jež v románu vystupovala pod výmluvnou přezdívkou Velekněz.
Tato ideová blízkost přetrvala i v následujících letech, včetně krizových období. Během koronavirové pandemie v únoru 2021 vystoupil Ondřej Hejma v pořadu Interview na stanici CNN Prima NEWS, kde se otevřeně postavil za tehdejší Klausovy občanské protesty proti plošným vládním opatřením a nenošení roušek. Hejma tehdy prohlásil, že s Klausem souzní v tom, že problém pandemie přestal být zdravotním tématem a stal se otázkou svobody a lidských práv. V tomtéž pořadu pak jednoznačně deklaroval, že pokud by Václav Klaus znovu kandidoval na hlavu státu, okamžitě by ho volil.
Odměna za věrnost a nová éra české diplomacie
Jen několik dní před samotným hudebním večerem na Vltavě se v prostorách Černínského paláce odehrála vysoce symbolická scéna. Ministr Macinka pozval Václava Klause na ministerstvo, aby mu oficiálně předal medaili Za zásluhy o diplomacii. Macinka při tomto aktu zdůraznil, že Klausovo jméno dodnes v zahraničí rezonuje a že exprezident je faktickým duchovním otcem moderního českého politického systému, který v základech přetrval až do dnešních dnů. Klaus, který v minulosti s ministry zahraničí (zejména z řad svých ideových odpůrců) nemíval ideální vztahy, Macinkovo působení v čele úřadu ocenil a pochválil jeho dosavadní „realistickou politiku“.
Tato realita se v praxi projevuje radikálním obratem v dosavadním směřování české zahraniční politiky. Macinka se netají tím, že hodlá systematicky odbourávat dědictví havlovské lidskoprávní agendy, kterou Klaus dlouhodobě kritizoval a označoval pejorativním termínem „humanrightismus“. Nový ministr po svém nástupu osekal rozpočty na transformační spolupráci a humanitární pomoc o 70 procent a do čela svého poradního sboru na ministerstvu dosadil klíčové postavy přímo z Institutu Václava Klause. Mezi jeho nejbližší poradce tak dnes patří bývalý hradní kancléř Jiří Weigl, někdejší šéf hradního protokolu Jindřich Forejt či ekonom Filip Šebesta, který v IVK strávil dvanáct let. Pro Václava Klause tak Macinkovo ministerské angažmá představuje reálný návrat jeho myšlenkového světa do nejvyšších pater české zahraniční politiky.
