Článek
Josef Jelínek se narodil v roce 1905 do relativně bohaté rodiny. Otec byl lékařem se zavedenou praxí ve Vlašimi a kromě toho byl zámeckým lékařem Auerspergů, kteří do roku 1945 vlastnili tamní zámek. Společně se syny Auerspergů se učil anglicky a francouzsky. Rodiči byl poslán na gymnázium, kde ale bojoval s prospěchem a odmaturoval až ve svých 21 letech na reálce v Pražském Karlíně. Během studií na střední škole se mu zdálo jeho křestní jméno fádní a nechal si říkal Harry.
Podvádět začal už na škole
Po maturitě na žádost otce nastoupil na lékařskou fakultu, kterou ale nedokončil. V pozdějších letech se však okolím nechal titulovat jako doktor.
Na konci 20. století se živil jako příležitostný gigolo a žil celkem bujarým životem, který mu dotoval otec s vědomím, že dotuje jeho studium medicíny. Ihned poté, co byl odříznut od otcových financí, si v roce 1928 otevřel starožitnictví, ve kterém prodával falzifikáty světových děl. Obchod fungoval dlouhých 9 let, během nichž přistálo Jelínkovi na stole celkem 501 žalob.
V roce 1933 se coby zednář začal sbližovat s nacisty a v roce 1936 se nechal naverbovat jako agent tajnou službou SD, pro kterou potom pracoval i během Protektorátu Čechy a Morava. Od začátku Protektorátu otevřeně podporoval okupaci a spolupracoval kromě SS i s gestapem. V roce 1939 se účastnil cesty českých a německých novinářů do dobytého Polska. V listopadu 1941 byl v Praze ve večerních hodinách přepaden a pobodán členem odboje. Na konci Protektorátu se prokazoval českým obchodníkům jako příslušník gestapa a pod různými záminkami je okrádal o zboží. Dne 17. dubna 1945 utekl do Bavorska. Zemské velitelství zažádalo o Jelínkovo zajištění až 20. 11. 1945. Údajně žil ve Spolkové republice Německo a zemřel v roce 1986 v Itálii.
Největší podvod první republiky
V roce 1931 se rod Lobkowiczů snažil získat peníze na věno pro komtesu Ludmilu, pokoušel se tedy prodat část roudnické galerie americkým průmyslníkům. S tímto obchodem pomáhal Jiřímu Lobkowiczovi právě Harry Jelínek. Přestože byl Harry skvělým obchodníkem, z prodeje nakonec sešlo s tím, že průmyslníci by rádi koupili spíše nějaké rodinné sídlo, čím starší, tím lepší. V ten okamžik se Jiřímu Lobkowiczovi zrodil v hlavě plán, obrátil se na Harryho a pravil: „Barone, vy přeci chcete prodat vaše rodinné sídlo Karlštejn, není tomu tak?“ Harry se okamžitě vžil do role barona a převzal slovo, začal tak jeden z největších podvodů první republiky. Harry se s průmyslníky domluvil na prohlídce. Kastelána hradu přemluvil ke vpuštění na hrad s úmyslem filmování, najal herce a sbor pro dotvoření dojmu a začalo se s přípravami. V den prohlídky byli průmyslníci na hradě uvítáni sborem pážat se všemi poctami a celý den strávili na zámku, kde i hodovali. Jídlo se samozřejmě na zámku nevařilo, bylo dodáno firmou Lippert. Průmyslníci byli hradem okouzleni, s Harrym si podali ruce a okamžitě zaplatili zálohu 30 000 dolarů (na tu dobu neskutečně mnoho peněz).
Harry Jelínek se krátce po uskutečnění „prodeje“ odstěhoval pryč z Československa. Jeho novým domovem se stal jugoslávský Split. Přestože průmyslníci chtěli z reklamních důvodů prodej tajit, hrozilo nebezpečí, že vyjde pravda najevo. Shodou neskutečných náhod ale narazil ve Splitu Harry jednoho dne znovu na své stále nicnetušící obchodní partnery. Nejen že už je obral o 30 000 dolarů, ale zašel v ten den ještě dál. Díky svým brilantním verbálním vlastnostem se s průmyslníky dohodl ještě na prodeji jachty, kterou měl Harry zrovna půjčenou, a to za rovných 10 000 dolarů.
Když si průmyslníci užívali svou nově nabytou jachtu a dojeli do Terstu, byli velmi překvapeni reakcí jejího skutečného majitele. Okamžitě jim začalo docházet s kým měli tu čest a začali si zjišťovat, jak je to s prodejem Karlštejnu. Hořkou pravdu se dozvěděli velmi rychle a aby unikli ostudě, nepodali na Jelínka ani trestní oznámení.
Historka o prodeji Karlštejna se sice traduje jako skutečná v několika mírně pozměněných verzích, ale vzhledem k tomu, že nedošlo k soudnímu sporu, nemáme dostatek podložených důkazů a musíme ji brát s mírnou rezervou.
Zdroj: Wikipedia
