Pohřbít, spálit, nebo zkompostovat? Nová metoda pochování zažívá boom

Smrt je nevyhnutelnou součástí života, ale způsob, jakým nakládáme s těly zesnulých, se po staletí prakticky nezměnil. Dvě hlavní metody – kremace a pohřbívání do země – dominují, ale obě mají své ekologické i finanční stinné stránky. Klasické pohřbívání je náročné na prostor a často zahrnuje použití toxických chemikálií pro balzamování, drahé rakve a masivní náhrobky. Kremace, ačkoliv je v mnoha zemích populárnější, přispívá k emisím fosilních paliv a vypouštění škodlivých látek do ovzduší, jako je například rtuť z dentálních výplní.

Nyní však nastává éra ekologického pohřebnictví, které slibuje, že se náš odchod stane šetrnějším k planetě i k našim blízkým. Jednou z nejvýznamnějších a nejrychleji se rozvíjejících metod je lidské kompostování, známé také jako přírodní organická redukce (NOR), teramace nebo rekompozice. Jde o proces, který mění lidské tělo v úrodnou zeminu, což má symbolizovat návratu k přírodě.

Přírodní organická redukce je fascinující proces, který urychluje a kontroluje přirozený rozklad těla pomocí mikrobů. Na rozdíl od klasického pohřbívání, které probíhá hluboko pod zemí, se tento proces odehrává ve speciálních nádobách. Tělo zesnulého se umístí do kontejneru spolu se směsí rostlinných materiálů, jako jsou dřevní štěpky, sláma a vojtěška.

Klíčem k úspěchu je správné složení této směsi a udržování optimálních podmínek, především dostatečného přístupu vzduchu (aerobní prostředí) a vlhkosti. Díky tomu se v nádobě rychle zvyšuje teplota, což podporuje aktivitu termofilních mikrobů, které rozklad urychlují. Celý proces je mimořádně efektivní a trvá pouhých jeden až dva měsíce, což je nesrovnatelně kratší doba než u tradičního pohřbívání.

Výsledkem je úrodná, kyprá zemina, která může vážit až 450 kg a mít objem 760 litrů na jedno tělo. Tuto zeminu si mohou pozůstalí odnést a využít ji k výsadbě stromů, květin nebo ji rozpráší na místě, které má pro ně emocionální význam. Jedna z průkopnic této metody, Katrina Spade, zakladatelka společnosti Recompose, vidí v této technologii nejen ekologickou, ale i etickou a duchovní hodnotu – umožňuje, aby se tělo stalo zdrojem nového života.

Tato metoda není jen další alternativou k tradičním pohřebním rituálům. Je to komplexní řešení, které reaguje na aktuální globální výzvy, jako je klimatická změna a přelidnění. Její revoluční charakter spočívá především v tom, že přeměňuje konec života na jeho udržitelnou, ekologicky prospěšnou součást. Hlavní argumenty pro kompostování lze rozdělit do dvou klíčových oblastí: ekologická udržitelnost a ekonomická efektivita. Tyto dva faktory hrají zásadní roli v rychlém šíření této metody po celém světě, zejména ve Spojených státech.

Pohřebnictví má překvapivě velkou ekologickou stopu. Tradiční pohřbívání vyžaduje obrovské plochy půdy pro hřbitovy, které často spotřebovávají cennou zemědělskou půdu. Kromě toho se při balzamování těl používají toxické chemikálie, zejména formaldehyd, které se časem uvolňují do půdy a spodních vod. Rakev z drahých dřevin také představuje další zátěž pro lesy. Naproti tomu kremace, ačkoli se zdá být kompaktnější, je energeticky velmi náročná a při spalování těla v krematoriu se uvolňují do atmosféry skleníkové plyny, včetně oxidu uhličitého a škodlivých znečišťujících látek, jako je rtuť z amalgámových plomb. Odhaduje se, že kremace jednoho těla spotřebuje tolik energie, jako cesta autem o délce zhruba 800 kilometrů. V tomto srovnání se kompostování jeví jako skutečně zelená volba, jelikož využívá pouze osminu energie potřebné pro kremaci a neprodukuje žádné škodlivé emise. Místo toho se z těla stane organická zemina bohatá na živiny, která může být použita k výsadbě stromů, čímž se cyklus života uzavře a podpoří růst nového.

Kromě ekologických výhod nabízí lidské kompostování i významné finanční úspory. Průměrné náklady na tradiční pohřeb s rakví a hrobem se v USA mohou vyšplhat až na 7 848 dolarů, nepočítaje náklady na hřbitovní místo, které mohou být v řádu tisíců dolarů. Kremace je sice levnější, průměrně stojí 6 971 dolarů, ale i zde se kompostování stává konkurenceschopnou alternativou s cenami kolem 7 000 dolarů, což je cenově srovnatelné a často i levnější než kremace. Tato ekonomická dostupnost v kombinaci s rostoucím ekologickým uvědoměním obyvatelstva je hlavním hnacím motorem pro rychlou legalizaci a adopci této metody. Ve Spojených státech se trend šíří doslova bleskovou rychlostí. První stát, který kompostování lidí legalizoval, byl v roce 2019 Washington. Od té doby následovalo dalších třináct států, včetně masivně zalidněných oblastí jako Kalifornie a New York. Zejména vstup Kalifornie na trh otevírá dveře obrovskému tržnímu potenciálu v hodnotě přesahující miliardu dolarů. To přitahuje pozornost nejen ekologicky smýšlejících podnikatelů, ale i investorů, kteří vidí v tomto novém odvětví obrovské příležitosti. Důkazem rostoucí poptávky je i chování zákazníků, kdy některé společnosti, jako je Return Home, zaznamenávají případy, kdy lidé převážejí ostatky svých blízkých přes celé státy, aby mohli využít jejich služeb. To svědčí o tom, že poptávka po ekologickém pohřbu už není jen okrajový trend, ale stává se skutečnou součástí pohřebního průmyslu.

Rozhodování o konečném spočinutí lidského těla je hluboce osobní a často ovlivněné kulturními, etickými a náboženskými přesvědčeními. Není proto překvapením, že lidské kompostování, které radikálně mění tradiční pohřební rituály, vyvolává širokou debatu. Náboženské komunity po celém světě, včetně těch v České republice, zkoumají, jak se tato nová metoda slučuje s jejich staletími starými tradicemi.

Pro mnohé náboženské tradice je tělesná integrita po smrti zásadní. Například katolická církev dlouho upřednostňuje pohřbívání do země, které symbolizuje očekávání vzkříšení těla. Ačkoliv církev v roce 1963 povolila kremaci, i nadále trvá na tom, aby byly zpopelněné ostatky pietně uloženy na posvátném místě, jako je hřbitov, a striktně zakazuje jejich rozptyl. Tento postoj vychází z přesvědčení, že rozptýlení ostatků může naznačovat panteismus (víra, že Bůh je ve všem) nebo nihilismus (popírání smyslu života), které jsou v rozporu s křesťanským učením. Z tohoto důvodu se katolická církev v USA aktivně staví proti legalizaci lidského kompostování, neboť ho vnímá jako další formu rozptýlení ostatků, která narušuje posvátnost těla.

Podobný postoj zastává i ortodoxní judaismus, který se řídí náboženským právem Halacha. To vyžaduje pohřbení do země a kategoricky odmítá kremaci a s ní spojené manipulace s tělem. Rabíni, jako například Rabbi Avi Shafran, vyjádřili obavy z využívání těla jako prostředku pro růst.

Na druhou stranu existují i náboženské hlasy, které vidí v lidském kompostování soulad s jejich vírou. Bioetik Jason T. Eberl ze Saint Louis University argumentuje, že tato metoda je v souladu s křesťanským pojetím „obrátit se v prach“ a podporuje ekologické principy, které zdůrazňuje i papež František ve své encyklice Laudato si'. Pro některé proudy reformního judaismu nebo protestantské církve může být ekologický přínos kompostování cennou hodnotou. Tato metoda jim připadá etičtější, protože nepoškozuje životní prostředí a pomáhá obnovovat přírodní cyklus.

Zatímco ve Spojených státech a v dalších zemích, jako je Německo, Velká Británie nebo Francie, se o lidském kompostování vedou intenzivní debaty a některé státy ho již legalizovaly, v České republice je situace diametrálně odlišná. Český zákon o pohřebnictví je poměrně striktní a povoluje pouze dvě formy pohřbu: uložení do země nebo kremaci. To znamená, že metody jako lidské kompostování, nebo dokonce ekologické pohřbívání do mělčích hrobů a bez rakve, nejsou v současné době legislativně povoleny ani podporovány.

Přestože zákony zaostávají, poptávka po ekologičtějších alternativách roste. Aktivní spolek Poslední stopa se snaží prosadit změny v zákonech, které by umožnily rozšíření spektra pohřebních možností. Zakladatel spolku, Adam Vokáč, upozorňuje na velký zájem ze strany veřejnosti. Průzkum totiž ukázal, že 21 % Pražanů by zvážilo lidské kompostování. Vokáč zdůrazňuje, že cílem není zrušit současné praxe, ale nabídnout lidem širší výběr. Umožnit jim tak poslední rozloučení, které bude nejen ekonomicky dostupnější, ale i v souladu s jejich osobními hodnotami a touhou po ochraně přírody. I když se ministerstvo pro místní rozvoj v současné době nechystá na úpravu zákona, rostoucí poptávka a příklady ze zahraničí ukazují, že diskuze o ekologickém pohřebnictví je nevyhnutelná a do budoucna se s největší pravděpodobností stane i v České republice klíčovým tématem.

Zdroje: Novinky, CNN, The Guardian, Wikipedia, CNN Prima