Článek
Není divu, že se městské rozpočty otřásají v základech při pořádání slavností, na kterých vystupují známé tváře. Zaplatit například hodinové vystoupení Ewy Farne může přijít se všemi doprovodnými náklady klidně i na 700 tisíc korun. A co teprve, když si podobně drahých vystupujících pozvete hned několik. Jeden takový víkend plný hudebních vystoupení se může vyšplhat i do vyšších jednotek milionů. Navíc když, jak tomu bývá u většiny městy pořádaných akcích, je vstup zdarma.
Kupříkladu již zmíněná Ewa Farna si zazpívala 3. srpna v Jeseníku za bezmála 650 tisíc korun. Přičteme-li k tomu ubytování ve 4* hotelu pro 18 osob, jak stojí se smlouvě o realizaci uměleckého programu, a občerstvení a zvučení, lehce se do dostaneme na částku kolem tři čtvrtě milionu. To je na za 60 minutové vystoupení slušná částka. Na podobné cenové úrovni se pohybuje i kapela Mirai, která například vloni za 600 tisíc obšťastnila publikum v Mostě.
Jestli se vám zdají dva výše zmínění trochu drazí, nezoufejte, na hudební scéně se pohybují i levnější interpreti. Například neméně kvalitní kapela Chinaski, která je schopna vystoupit za oslňujících 300 tisíc i s DPH. Tuto částku zaplatil za jejich 60 minutové vystoupení pořadatel akce Miss Agro 2023 v květnu loňského roku.
Jestli je částka přesahující půl milionu v pořádku, je těžké zhodnotit. Pravdou ale je, že silná jména přitahují davy lidí a není výjimkou, že placené koncerty zmíněných kapel bývají ještě před začátkem vystoupení beznadějně vyprodané. Otázkou je, zda je v pořádku, že většina předražených koncertů se platí z rozpočtů měst, které často neinkasují vstupné a tedy nemají z pořádané akce žádný zisk. Nemyslete si ale, že je někdo natolik štědrý, že uspořádá zdarma, respektive na náklady města, celé slavnosti.
Finance v městské kase se nezjevily ze vzduchoprázdna, někdo ji musel naplnit a nebyl to nikdo jiný než občan, tedy daňový poplatník. Veškeré peníze do státního i městského rozpočtu jsme vložili my všichni ze svých kapes. Vedení měst je pak rozdělí na výstavbu, opravy a také na kulturu. A pokud se budou města nadále předhánět v tom, které poskytne zdarma svým občanům lepší kulturní zážitek, můžeme se také dopracovat do fáze, že se díky velkolepým akcím budou muset přesouvat například potřebné opravy silnic.
Není na čase trochu více přemýšlet o investicích a zaměřit se na ty, které mají dlouhodobější trvání, než jeden večer? Rozhodně to nemá znamenat, že by se měly kultuře zavřít dveře, ale neuškodilo by vymyslet způsob, kterým by se i investice do kultury zhodnotila.
