Článek
České školství se dlouhá léta potýkalo s nedostatkem pedagogů. Zvyšovaly se platy, lákali se noví absolventi a ministerské statistiky úpěnlivě sledovaly každý chybějící úvazek. Pohled na aktuální demografická data a vývoj porodnosti však naznačuje, že se kormidlo dějin otáčí a my se velkou rychlostí řítíme do opačného extrému. Učitelů bude brzy příliš mnoho a pro tisíce z nich jednoduše nebude v oboru práce.
Konec éry silných ročníků
Není to tak dávno, co české školy zažívaly masivní nápor. Nejsilnější populační vlna moderní historie, takzvané Husákovy děti z počátku 70. let (kdy ročně přicházelo na svět bezmála 200 tisíc dětí), vygenerovala o generaci později další, byť o něco slabší vlnu kolem roku 2008, kdy své potomky posílali do školy právě tyto silné ročníky.
Jenže tento demografický rezervoár definitivně vyschl. Od té doby křivka živě narozených dětí strmě padá dolů. V Česku se loni narodil nejnižší počet dětí za posledních 240 let – pouhých 77 600 novorozenců. Úhrnná plodnost dramaticky propadla na pouhých 1,28 dítěte na ženu. Mladí lidé zakládání rodin odkládají či zcela odmítají z obav před stavem dnešního světa, válkami, ekologickým vývojem, ale i kvůli finanční tísni a nedostupnému bydlení. Žádný další populační boom na obzoru není a už pravděpodobně ani nenastane.
Racionalizace, nebo zamykání školních vrat?
Méně dětí znamená logicky nižší potřebu pedagogického personálu. Tento trend se přitom setkává s faktem, že v posledních letech počet učitelů rostl paradoxně rychleji než počet samotných žáků. Podle evropských dat připadá v České republice na jednoho učitele přibližně 13 žáků, což nás řadí k zemím s poměrně štědrým personálním zajištěním. Ministerstvo školství již otevřeně deklaruje, že je potřeba dalšímu růstu počtu kantorů zamezit.
Jakmile aktuální slabé ročníky dorazí do věku povinné školní docházky, zřizovatelé budou postaveni před tvrdou realitu. Začne nevyhnutelné rušení a slučování základních škol. Ideálním lidským řešením, které by zachovalo pracovní místa i individuální přístup, by bylo zavedení nízkopočtových tříd. Představa, že učitel bude mít v naprostém klidu na starosti deset nebo dvanáct dětí, je sice lákavá, ale ekonomicky naprosto neprůchodná. Státní rozpočet na takto neefektivní provoz nebudou mít peníze.
Z katedry k pokladnímu pásu
A právě zde se otevírá jeden ze scénářů pro tisíce budoucích i stávajících učitelů. Na trhu práce vznikne masivní přetlak. Zatímco pedagogické fakulty stále chrlí stovky nových absolventů ročně, volná místa ve sborovnách budou kvůli úbytku tříd postupně mizet. Hledání uplatnění v oboru se stane tvrdým bojem.
Největším úskalím učitelské profese je přitom její extrémně nízká konvertibilita. Na rozdíl od absolventů technických, ekonomických či IT oborů, kteří mohou flexibilně měnit odvětví, je čistě pedagogické vzdělání mimo rezort školství velmi těžko využitelné. Didaktika, školní psychologie a metodika výuky specifických předmětů personalisty v komerční sféře nezajímají.
Pokud propuštěný nebo neumístěný učitel nenajde uplatnění v úzkém segmentu firemního vzdělávání, může rychle zjistit, že mu jsou roky na vysoké škole k ničemu. Může se tak klidně stát, že člověk s magisterským titulem z pedagogické fakulty bude sedět za pokladnou v supermarketu nebo doplňovat zboží ve skladu. A to jednoduše proto, že jeho vysoce specializovaný diplom mu v jiném oboru žádné dveře neotevře.
České školství se musí urychleně připravit na to, že po letech bojů o vyšší platy přichází krize zaviněná prostou demografií. Otázka příštích let už nebude znít, kde sehnat kvalitní učitele, ale kam umístit ty, pro které už u katedry nezbylo místo.
