Článek
Příběh Harriet Cole a renomovaného anatoma Dr. Rufuse B. Weavera je stejně poutavý, jako je znepokojivý. Dr. Weaver, průkopník ve svém oboru a profesor na Hahnemann Medical College, se proslavil nejen identifikací těl konfederačních vojáků po občanské válce, ale především svým mistrovským dílem: kompletní disekcí lidského cerebrospinálního nervového systému. Tento ohromující výkon mu trval neuvěřitelných pět měsíců a přes 900 hodin.
Pohádka o velkorysé pradleně
Zatímco rané zprávy, včetně nekrologu v časopise Time z roku 1936, romantizovaly příběh Harriet jako velkorysé černošky, která odkázala své tělo vědě, moderní výzkum a práce archivářů v Drexel Legacy Center odhalují mnohem závažnější pravdu. Harriet Cole, afroamerická pradlena, zemřela na tuberkulózu v roce 1888 v Philadelphia General Hospital, tehdejší „nemocnici pro chudé“. Jakožto jejich pacientka, která pravděpodobně nebyla po své smrti nikým vyzvednuta, bylo její tělo v souladu s tehdejšími zákony přiděleno lékařské škole pro vědecké účely.
Neexistují totiž žádné důkazy o informovaném souhlasu. Žádné záznamy nenasvědčují tomu, že by Harriet Cole kdy souhlasila s tím, že její ostatky budou použity k takto radikální disekci. To, co bylo kdysi prezentováno jako dobrovolný dar, se dnes jeví spíše jako konfabulace, která vymazala historii násilí na její autonomii a jejím mrtvém těle. Je to otřesný příklad toho, jak byly tělesná autonomie a identita lidí, zejména těch z marginalizovaných skupin a chudých poměrů, v zájmu pokroku systematicky ignorovány.
900 hodin mravenčí práce
Dr. Rufus B. Weaver byl nepochybně brilantní anatom. Jeho odhodlání strávit přes 900 hodin a pět měsíců pečlivým oddělováním každého jednotlivého nervu, odlupováním lebky kousek po kousku, aby se zachovala integrita optických nervů, a následné stabilizování celého systému tisíci špendlíky a speciálními roztoky, je svědectvím o jeho posedlosti detaily a touze po dokonalosti. Vytvořil kompletní vizualizaci lidského nervového systému, jaká v té době nemělo obdoby.
Jeho metody však byly stejně úžasné jako děsivé. Představa, že se lidské tělo, po smrti, stane takto detailním a trvalým předmětem studia, zbaveným veškeré své původní formy kromě křehké sítě nervů, je sama o sobě znepokojivá. Obzvláště pak s vědomím, že toto dílo vzniklo bez zjevného souhlasu osoby, jejíž ostatky byly použity.
Harriet Cole The meticulously extracted nervous system of a 19th-century woman on display at Hahnemann Medical...
Posted by Dead Fred's Genealogy Photo Archive on Monday, July 11, 2022
Od exempláře po ikonu etické diskuze
Po desetiletí byla Harriet pouze exemplářem, abstraktním modelem. Její jméno sice přetrvalo, ale její příběh jako černé ženy z dělnické třídy byl vymazán. Teprve v posledních letech, díky úsilí archivářů a historiků, se začíná vracet její identita a s ní i nepříjemné otázky o rasistickém lékařském násilí, které posunulo lékařské znalosti, usnadnilo profesní kariéru a podpořilo pokračující vykořisťování živých i mrtvých lidí tmavé barvy pleti v biomedicínském výzkumu a vzdělávání.
Dnes slouží Harriet v Drexel Legacy Center nejen jako anatomická pomůcka, ale především jako katalyzátor pro zásadní diskuse o etice v medicíně, o informovaném souhlasu a o důležitosti uznání plné lidskosti všech, jejichž ostatky se používají k vědeckým účelům. Je to reálná, hmatatelná připomínka minulosti, která nás nutí se ptát: Jak daleko jsme ochotni zajít ve jménu pokroku, a za jakou cenu?
Zdroje: Drexel, Time, Science Direct, IFL Science
