Článek
V doprovodu nejsilnější delegace šéfů amerických korporací v historii se Trump snaží otevřít čínský trh a zároveň dotlačit Peking k roli prostředníka ve tři měsíce trvajícím konfliktu s Íránem.
Elon Musk v roli diplomata
Donald Trump dorazil do Pekingu s jasným vzkazem: Spojené státy jsou připraveny obchodovat, ale za nových, striktně recipročních podmínek. Na palubě Air Force One s ním přicestovala naprostá elita amerického byznysu ze Silicon Valley i Wall Streetu. Mezi přítomnými nechybí technologičtí vizionáři jako Elon Musk (Tesla/SpaceX), Tim Cook (Apple) a Jensen Huang (NVIDIA), které doplňují finanční magnáti Larry Fink (BlackRock) či Stephen Schwarzman (Blackstone). Přítomnost těchto špiček má demonstrovat sílu americké ekonomiky a zároveň sloužit jako nástroj k vyjednání lepších podmínek pro vstup na čínský trh.
Prezident Trump během uvítacího ceremoniálu ve Velké síni lidu neskrýval hrdost na složení své delegace a označil ji za největší a nejlepší v historii. Prohlásil, že oslovil třicet nejvýznamnějších lídrů světa a každý z nich bez váhání souhlasil s účastí. Podle Trumpa zde tito byznysmeni nejsou jen kvůli uzavírání miliardových kontraktů, ale především proto, aby vyjádřili „hlubokou úctu“ Číně a prezidentu Si Ťin-pchingovi osobně. Bílý dům si od přítomnosti těchto miliardářů slibuje zásadní průlom a zajištění nových nákupních dohod, zejména v klíčových sektorech jako je letectví, zemědělství a energetika.
Si Ťin-pching na tato vřelá slova reagoval příslibem, že čínské dveře se pro americké firmy v budoucnu otevřou ještě více. Zdůraznil, že americké společnosti byly hluboce zapojeny do čínských reforem a z tohoto vztahu těžily obě strany. Podle čínského prezidenta mají hospodářské vztahy obou mocností obrovský potenciál, pokud budou postaveny na vzájemném respektu. Čínské ministerstvo obchodu v této souvislosti potvrdilo připravenost pracovat na „prodlužování seznamu spolupráce a zkracování seznamu problémů“, což má přinést stabilitu do globálně rozkolísaných trhů.
Cílem jednání je mimo jiné dosáhnout vyváženějších výsledků v oblasti cel a obchodu, který jen za rok 2025 dosáhl objemu přibližně 414,7 miliardy dolarů. Přestože v pozadí stále stojí technologická rivalita a loňská tarifní válka, přítomnost lídrů naznačuje, že obě velmoci hledají cestu k pragmatickému soužití v oblastech, kde jsou jejich ekonomiky propojeny.
Íránská karta: Čína jako poslední naděje na mír?
Kromě ožehavých obchodních témat dominuje pekingským jednáním probíhající americko-izraelská válka s Íránem, která již třetím měsícem otřásá stabilitou celého Blízkého východu. Americký ministr zahraničí Marco Rubio přímo na palubě Air Force One potvrdil, že hlavním diplomatickým cílem Washingtonu je dotlačit Čínu k mnohem asertivnější roli při řešení tohoto konfliktu. Peking totiž v současnosti drží v rukou nejsilnější ekonomické páky na světě: je největším odběratelem íránské ropy a pro Teherán představuje životně důležité finanční a politické lano.
Podle Rubia je v bytostném zájmu samotné Číny, aby se situace v Perském zálivu stabilizovala, už kvůli bezpečnosti jejích vlastních energetických tras. „Chceme je přesvědčit, aby hráli aktivnější roli a přiměli Írán ustoupit od jeho současných aktivit v zálivu,“ uvedl Rubio s tím, že Spojené státy daly Pekingu jasně najevo, že jakákoliv další podpora Teheránu by měla fatální dopad na americko-čínské vztahy. Čína již v minulosti poskytovala Íránu zpravodajskou podporu a ekonomické krytí, což jí dává u íránského vedení unikátní vyjednávací pozici, kterou nyní Trumpova administrativa hodlá využít.
Donald Trump před novináři sebevědomě prohlásil, že Spojené státy mají situaci kolem Íránu velmi dobře pod kontrolou a řekl: „Buď uzavřeme dohodu, nebo budou decimováni. Jedna nebo druhá cesta, my vyhrajeme.“ Navzdory této tvrdé rétorice však experti vnímají čínské angažmá jako nepostradatelné. Peking se již dříve angažoval v mediaci prostřednictvím Pákistánu a nyní by mohl vystoupit jako konečný garant stability.
V této souvislosti se čím dál hlasitěji hovoří o konkrétním rámci mírového řešení. Ten by mohl zahrnovat převoz íránského obohaceného uranu právě do Číny, což by byla elegantní cesta, jak vyřešit nejvíce sporný bod vyjednávání, na kterém rozhovory v minulosti ztroskotaly. Pokud by Peking dokázal vyjednat konec blokády Hormuzského průlivu a získal od USA záruky, že na Írán nebudou podnikány další útoky, mohl by být konflikt ukončen způsobem, který dovolí oběma stranám deklarovat vítězství a „zachovat si tvář“ před domácím i světovým publikem.
Pozor na Thukydidovu past
Navzdory okázalým ceremoniím, rudým kobercům a 21 čestným salvám zůstává napětí mezi oběma velmocemi pod povrchem extrémně vysoké. Prezident Si Ťin-pching v úvodu summitu položil otázku, která má hluboký filozofický i varovný podtext: „Dokážou se Čína a USA vyhnout Thukydidově pasti?“ Tímto pojmem, který zpopularizoval politolog Graham Allison, odkázal na historickou paralelu mezi vzestupem antických Atén a strachem dominantní Sparty. Tato teorie naznačuje, že když se dravá nastupující mocnost (dnes Čína) začne vyrovnávat té zavedené (USA), vede to téměř nevyhnutelně k přímému vojenskému konfliktu.
Klíčovým bodem třenic zůstává status Tchaj-wanu. Si Ťin-pching Trumpa otevřeně varoval, že jde o nejcitlivější téma čínské národní integrity a že separatistické tendence ostrova jsou s mírem neslučitelné. Jakékoli diplomatické či vojenské pochybení ze strany Washingtonu by podle něj mohlo poslat vzájemné vztahy do velkého nebezpečí a ohrozit stabilitu celého světa. Čínská média po summitu zdůraznila, že pouze správné uchopení této otázky může zajistit dlouhodobou stabilitu vztahů.
Dalším zásadním bojištěm je technologická soběstačnost. Čína se po zkušenostech z minulých tarifních válek a omezení exportu vzácných zemin snaží o totální nezávislost na západních čipech a umělé inteligenci. Zatímco Trump požaduje, aby Čína více otevřela svou ekonomiku americkým firmám, Peking se soustředí na soběstačnost. Tato snaha o ovládnutí nových průmyslových odvětví a snížení závislosti na Západu jde ruku v ruce s požadavkem na volný přístup k energetickým trasám v Hormuzském průlivu, který je pro čínský průmysl klíčovou tepnou.
Co bude následovat?
Po intenzivním dvouhodinovém dopoledním jednání se oba lídři odebrali k neformální prohlídce historického Chrámu nebes. Donald Trump si návštěvu viditelně užíval a před novináři nešetřil chválou: „Je to neuvěřitelné místo. Čína je krásná.“ Tato diplomatická idyla však bude večer vystavena zkoušce během státního banketu, kde se očekávají první konkrétní výstupy ohledně nákupních dohod v oblasti zemědělství a energetiky.
Zda se však Trumpovi skutečně podaří uzavřít kýžený obchod, který by jedním tahem vyřešil íránskou krizi i obchodní spory, zůstává nejasné. Část analytiků zůstává skeptická a varuje, že Peking může hrát dlouhou hru. Podle nich Čína strategicky těží z toho, že se USA vyčerpávají v nákladných blízkovýchodních konfliktech, což Pekingu poskytuje klid a čas na budování vlastní globální dominance a zaplňování mocenského vakua v Asii i jinde ve světě.
