Článek
Zatímco Státní zemědělský intervenční fond na základě utajovaných posudků obnovuje vyplácení miliardových dotací holdingu Agrofert, experti varují před scénářem, který může skončit drastickým dopadem na státní rozpočet i peněženky daňových poplatníků.
Co se stane, pokud Evropská komise dospěje k závěru, že Andrej Babiš je i přes svěřenské fondy nadále ve střetu zájmů?
Miliardová sekera v rozpočtu
Rozhodnutí Státního zemědělského intervenčního fondu uvolnit miliardové toky bez předchozí konzultace s Evropskou komisí vytváří extrémní tlak na veřejné finance. Jádrem problému je asymetrie mezi vyplacením a proplacením: zatímco SZIF peníze holdingu Agrofert fyzicky odešle z českého státního rozpočtu, jejich následné „proplacení“ z Bruselu zpět do české kasy je podmíněno uznáním legálnosti celého procesu ze strany EU. Pokud Komise po měsících či letech prověřování shledá, že ke střetu zájmů stále dochází, prostě odmítne tyto výdaje certifikovat. V tu chvíli se z původně „půjčených“ evropských peněz stává čistý výdaj českého rozpočtu, který musí pokrýt daňoví poplatníci.
Právní jistota, o kterou se SZIF opírá, stojí na velmi vratkých základech. Soukromé posudky advokátních kanceláří Portos nebo Pelikán, Krofta, Kohoutek mají totiž v Bruselu nulovou právní váhu. Pro Evropskou komisi je jediným partnerem český stát a jedinou normou evropské finanční nařízení. Pokud se ukáže, že tyto posudky byly účelové nebo chybně interpretovaly nadřazené unijní právo, stát se vystavuje riziku, že tyto miliony korun za právní služby nejen nepomohly, ale přímo přispěly k miliardové škodě.
Ještě kritičtější situace nastává v momentě, kdy by stát chtěl tyto peníze po Agrofertu vymáhat zpět. Zde hrozí patová situace: holding se může hájit tím, že jednal v dobré víře a splnil veškeré požadavky, které po něm české úřady a zákony vyžadovaly. Pokud české soudy uznají, že Babišovo řešení svěřenských fondů je podle vnitrostátního práva v pořádku, stát fakticky ztratí páku, jak již vyplacené miliardy získat zpět. Česká republika by se tak ocitla v pasti, kdy by peníze „zmizely“ v holdingu, Brusel by je neproplatil a český rozpočet by zůstal bez možnosti jakékoliv kompenzace.
Celý tento mechanismus navíc provází hrozba narůstajícího penále. Čím déle bude trvat spor o neoprávněnost dotací, tím vyšší budou úroky z prodlení a sankce, které Evropská komise standardně k neoprávněně čerpaným prostředkům připočítává. Ve výsledku tak nejde pouze o oněch vyplacených několik miliard, ale o kumulovanou ztrátu, která může ochromit investiční schopnosti Ministerstva zemědělství na několik let dopředu.
Finanční korekce a stopka pro další programy
Pokud Česká republika neuzná pochybení a odmítne neoprávněně vyplacené prostředky vrátit do unijního rozpočtu dobrovolně, Evropská komise disponuje mechanismy, které spor ukončí jednostranně a velmi citelně. Nejobávanějším nástrojem jsou tzv. finanční opravy neboli korekce. V praxi to znamená, že Komise jednoduše škrtne odpovídající částku z budoucích plateb, které mají do Česka přitéct. Namísto složitého převádění peněz zpět do Bruselu tak stát prostě obdrží o několik miliard méně. Tento „zápočet“ by v důsledku znamenal, že peníze, které již získal Agrofert, fakticky „požerou“ finance určené na budoucí projekty jiných žadatelů.
Dalším stupněm nátlaku je plošné pozastavení dotačních programů. Brusel totiž neřeší pouze jednotlivé firmy, ale především funkčnost kontrolního systému daného státu. Pokud auditoři EU dojdou k závěru, že český Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) není schopen nebo ochoten efektivně identifikovat střet zájmů u největších hráčů, může Komise zmrazit financování celého Operačního programu Rozvoj venkova. V takovém scénáři by se rukojmími sporu o Agrofert stali všichni čeští zemědělci. Stát by sice mohl dál vyplácet dotace z vlastního, ale bez záruky, že tyto desítky miliard korun kdy získá od Unie zpět, což by vedlo k rozpočtovému kolapsu v rezortu zemědělství.
Situaci dále komplikuje riziko tzv. systémové korekce. Pokud EU vyhodnotí, že chyba není náhodná, ale vychází z vědomě špatného nastavení českých úřadů (například ignorováním evropských nařízení na úkor vnitrostátních výkladů), může nařídit plošnou srážku z celého objemu čerpaných dotací. V minulosti Česko podobným způsobem přišlo o stovky milionů korun například v programu ROP Severozápad. U miliardových částek protékajících Agrofertem by však taková sankce měla pro státní kasu bezprecedentní dopady.
Konečným důsledkem tohoto právního přetahování může být situace, kdy se Česká republika ocitne v pozici „nespolehlivého partnera“. To by znamenalo nejen přísnější a častější audity z Bruselu, ale také ztíženou vyjednávací pozici při schvalování nových dotačních pravidel pro další roky. Místo toho, aby Česko bojovalo za vyšší podporu pro své zemědělce, muselo by veškerou diplomatickou energii věnovat obhajobě sporných plateb pro jeden konkrétní holding, což by ve výsledku oslabilo pozici celého českého agrárního sektoru v Evropě.
Ohrožení důvěry v systém
Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ ČR) upozorňuje na absurdní kontrast v přístupu úřadů: zatímco drobní farmáři a rodinné farmy čelí drastickým a detailním kontrolám i kvůli marginálním vazbám – například společnému užívání strojů nebo rodinným vazbám mezi dvěma samostatnými subjekty – u holdingu Agrofert stát akceptuje netransparentní řešení. Tato nerovnováha, kdy jsou miliardové toky největšímu hráči na trhu „posvěceny“ na základě utajovaných posudků, zatímco malí žadatelé jsou pod drobnohledem kvůli každému detailu, vážně narušuje princip právní jistoty a rovnosti před zákonem.
Tato situace navíc hrozí reálnou administrativní paralýzou celé platební agentury. Kauza Agrofert totiž není izolovaným případem, ale zahrnuje tisíce správních řízení a potenciálně stovky soudních sporů. Pokud se SZIF plně zahltí právními bitvami o miliardy pro jeden konkrétní koncern, logicky mu nezbudou kapacity na standardní administraci žádostí tisíců dalších zemědělců. Hrozí tak reálné prodlevy ve vyplácení nárokových plateb pro celý sektor, což může být pro menší hospodáře, závislé na včasném přísunu financí pro nákup osiv či hnojiv, likvidační.
Ztráta kredibility platební agentury v očích veřejnosti i evropských partnerů je možná nejhůře vyčíslitelnou, ale o to nebezpečnější škodou. Pokud stát rezignuje na princip předběžné opatrnosti a vědomě riskuje miliardy z veřejných peněz, vysílá tím signál, že pravidla nejsou platná pro každého stejně. Jak upozorňuje předseda ASZ ČR Jaroslav Šebek, neřešení této kauzy ohrožuje celý mechanismus podpor v zemědělství a podkopává ochotu zemědělců hrát podle pravidel, která stát u mocných ignoruje, ale u slabších vymáhá s neúprosnou přísností.
Tento právní spor doplňuje silný tlak opozice a protikorupčních organizací, jako jsou Piráti či Transparency International, kteří požadují okamžité zastavení plateb a naopak razantní vymáhání již vyplacených miliard. Varují, že nečinnost státu může způsobit škodu přesahující 7 miliard korun, a v této souvislosti již podali i trestní oznámení na neznámého pachatele pro porušení povinnosti při správě cizího majetku. Do debaty významně vstupuje také Asociace soukromého zemědělství ČR, která volá po uplatnění principu předběžné opatrnosti. Zástupci soukromých zemědělců upozorňují, že stát by neměl riskovat veřejné finance až do definitivního verdiktu EU a především by měl zajistit rovné podmínky pro všechny – aby nebyli malí farmáři postihováni za drobné administrativní chyby, zatímco obří koncerny čerpají miliardy i přes zásadní právní pochybnosti.
Právní bitvy a hrozba penále
Jak upozorňují odborníci i senátor Lukáš Wagenknecht, soudní bitvy u Evropského soudního dvora se mohou táhnout dlouhé roky, během nichž pravděpodobně dojde k uzavření aktuálního dotačního programovacího období. Pokud by Česko spor nakonec prohrálo, nastala by katastrofální situace: prostředky zablokované pro Agrofert by již nebylo možné legálně přesunout na jiné, nezpochybnitelné projekty v jiných resortech. Tyto peníze by pro českou ekonomiku byly definitivně ztraceny, zatímco nárok holdingu na vyplacení by zůstal předmětem domácích právních sporů.
Kromě samotné ztráty dotací visí nad rozpočtem hrozba drastického penále. V případech, kdy je čerpání vyhodnoceno jako neoprávněné nebo dokonce jako dotační podvod, mohou sankční úroky a penále podle unijních pravidel dosáhnout až 100 % původně vyplacené částky. V praxi by to znamenalo, že daňoví poplatníci by nemuseli zaplatit jen ony miliardy vyplacené Agrofertu, ale v rámci finančních oprav by museli do unijní kasy odvést stejnou částku jako pokutu. Z původně zamýšlené podpory zemědělství by se tak stal astronomický dluh, který by musel být sanován na úkor jiných veřejných služeb.
Rozhodnutí Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF) obnovit tok peněz do Agrofertu bez předchozího jasného a kladného stanoviska Bruselu lze označit za čistý hazard s veřejnými prostředky. Pokud se naplní varovné scénáře, Česká republika riskuje nejen mezinárodní ostudu a ztrátu kredibility jako spolehlivého partnera EU, ale především přímou, nevratnou škodu v řádu miliard korun.
