Článek
Doby, kdy byly nemocnice, nebo lékařská střediska na dosah ruky, jsou dávno pryč. Celý život žiji v Aši, měli jsme tu nemocnici, několik poliklinik a spoustu praktických i odborných doktorů. Nemocnice se ale v rámci úspor zrušila a další nejbližší je ve 25 km vzdáleném Chebu. Poliklinika zůstala jen jedna, protože v těch dalších už neměl kdo ordinovat. Dosluhující lékaři odchází do důchodu a ti začínající si otevírají ordinace ve velkoměstech.
Jako dítě jsem měl prakticky od narození svého pediatra stejně jako moji vrstevníci. Po dovršení 18. roku života nebyl problém najít praktického lékaře, bylo z čeho vybírat. Dnes je situace naprosto jiná. Téměř denně vidím na sociálních sítích dotaz některé ze zoufalých maminek, která vytrvale hledá pediatra pro své dítko. Většinou nemá problém, kdyby byl jejich doktor v okruhu do 100 km, ale jednoduše není. Všichni mají naplněné kapacity natolik, že vás odmítnou napsat i do pořadníku. S praktickým lékařem pro dospělé, nebo například zubařem, je to podobné.
Roky trvající honba za zubařem
Odmala jsem měl spoustu let jednoho zubaře a byl jsem s ním nadmíru spokojený. O to víc mě pak mrzelo, když jsem se dozvěděl, že odchází do zaslouženého důchodu. Trvalo pak minimálně rok, než jsem se dostal do ordinace k někomu jinému. Byl o poznání dražší, ale aspoň jsem nějakého zubaře měl. Po půl roce ho z nezištných důvodů nahradila zubařka, kterou dodnes nazývám řeznicí. Tolik bolesti a tekoucí krve jsem během jedné návštěvy ještě nezažil. Na další prohlídku jsem se do této ordinace rozhodně nehodlal vrátit. Po dlouhém hledání jsem na několik let zakotvil u jednoho výborného zubaře ve Františkových lázních. Bohužel byl ale vyššího věku a svou ordinace z ničeho nic uzavřel. Mé hledání tedy mohlo začít znovu. Rok a půl jsem obvolával zubní ordinace v okruhu 70 km až jsem narazil na jednu zubařku, která sice měla stop stav, ale slitovala se nade mnou a po několika dlouhých minutách přemlouvání mě mezi své pacienty přibrala, za což jsem nesmírně vděčný.
Pojišťovny dávají od problému ruce pryč
Podle zákona je vaše pojišťovna povinna vám lékaře zajistit. Avšak v reálu to funguje tak, že dostanete pouze seznam lékařů v nejbližším okolí, kterým máte zavolat a zeptat se jich, jestli by vás nevzali pod svá křídla. Takže vám zjednodušeně řeknou, že máte udělat to, co už jste dávno udělali. Tváří se, jako by žádný problém nebyl a ještě z vás dělají blbce neschopného si vlastními silami najít lékaře. A bohužel žádné pomoci se nedovoláte.
Po vzoru Německa?
O problému jsem nedávno diskutoval s mou zubařkou, která má na věc jasný názor a ideální řešení. Přestože máme na počet obyvatel více lékařů, než například v Německu, je u nás lékařská péče mnohém méně dostupná. Problém spočívá v tom, že v České republice si lékař placený pojišťovnou vybírá sám, kde si otevře ordinaci. To znamená, že ve velkých městech je lékař na každém rohu a na periferiích jich je ohromný nedostatek. Oproti tomu německý lékař, který chce navázat spolupráci s pojišťovnou, obdrží seznam lokalit, kde je aktuálně nedostatečná dostupnost lékařské péče v daném oboru a musí si vybrat jednu z nich aby s ním pojišťovna smlouvu podepsala.
Je nepochopitelné, že jsou české pojišťovny natolik benevolentní k práci lékařů, které platí. Zdravotní pojišťovna je tu pro všechny občany a má za úkol zajistit dostupnou lékařskou péči všem. Je proto velmi důležité aby pojišťovny změnily svůj postoj k lékařům a začali jim lépe a důrazněji diktovat podmínky, jinak se bude situace nadále zhoršovat.
