Vrak lodi u břehu Anglie může kdykoliv explodovat. Nikdo neví, co s ním

Dnes, o více než osmdesát let později, se rezavé stěžně americké lodi SS Richard Montgomery staly v Británii bizarní a děsivou součástí místní scenérie. Loď, prasklá ve dví a pohřbená v bahně, ukrývá pod hladinou masivní náklad – 1400 tun vysoce explozivní munice. Odborníci i politici se shodují, že je to největší nevyřešená hrozba nejaderné exploze v moderních dějinách země. Je to časovaná kapsle z války a její čas se možná krátí.

Příběh SS Richard Montgomery začíná v éře, kdy rychlost a kvantita předčily detaily. Tato loď patřila k legendární třídě Liberty Ships, které byly americkou odpovědí na zuřící bitvu o Atlantik. Byly to montované, standardizované nákladní lodě, budované doslova jako na běžícím pásu (celkem jich bylo postaveno přes 2 700). Richard Montgomery, dokončená v Jacksonville na Floridě v roce 1943, byla typickým představitelem této třídy: robustní, spolehlivá a určená k přepravě životně důležitých zásob pro spojenecké válečné síly.

Její poslední plavba začala v srpnu 1944. Loď zamířila z Philadelphie do Evropy s monstrózním nákladem. Podle lodních manifestů nesla přes 6 000 tun munice, jež měla podpořit operace ve Francii, krátce poté, co byl dobyt Cherbourg. Dorazila do ústí řeky Temže a čekala na povolení k další plavbě v rámci konvoje, v oblasti zvané Velké kotviště Nore, poblíž Sheernessu. Zde došlo k řetězci osudových chyb.

Dne 20. srpna 1944 došlo k osudnému okamžiku. Válečná loď, naložená tunami výbušnin, ztratila kotvu. Jak se ukázalo při následném vyšetřování, přístavní mistr nařídil Montgomery zakotvit na místě, které ji vystavilo nebezpečí. Loď, která měla průměrný ponor kolem 28 stop (8,5 metru), byla navíc nakloněna s ponorem až 31 stop (9,4 metru). Začala se nekontrolovatelně sunout a najela na písčité dno.

Kritický detail, který stál za ztroskotáním, je spojen s posádkou. Několik lodí v okolí si všimlo, že se Montgomery nebezpečně blíží k mělčině, a pokusilo se signalizovat nebezpečí sirénami. Lodní důstojník na palubě však na výstrahy nereagoval a nevzbudil kapitána Wilkieho.

Když příliv klesl, těžce naložená ocelová konstrukce nevydržela nerovnoměrné rozložení hmotnosti, sedla si na mělčinu a trup lodi se uprostřed zlomil. Loď tak byla prakticky odepsána, ležela v pouhých 15 metrech vody, pouhých 250 metrů od hlavního plavebního kanálu.

Okamžitě byl zahájen intenzivní záchranný boj o vyložení nákladu. Lodní posádka a civilní specialisté z Rochesteru pracovali s horečným nasazením. Jen den po nasednutí na mělčinu se na trupu objevila prasklina, která způsobila zaplavení předních nákladových prostor. I přes to pokračovala záchranná operace až do 25. září 1944. Podařilo se odstranit zhruba polovinu celkového nákladu, a pak se loď definitivně potopila, rozlomila se na dva kusy a operace musela být s konečnou platností ukončena.

A tak v předních nákladových prostorech, pohřbených pod bahnem a sutinami, zůstalo dodnes přibližně 1 400 tun extrémně nebezpečné munice, která se s postupující korozí stává stále nestabilnější. Tento náklad zahrnuje: 286 kusů vysoce explozivních bomb „GP“ o hmotnosti 2000 liber (910 kg). 4 439 kusů bomb o hmotnosti 1000 liber (450 kg). Více než 1900 kusů bomb o hmotnosti 500 liber (230 kg). Přibližně 2 300 beden se shluky střepinových bomb. Zápalné pumy s bílým fosforem a různé rozbušky.

Právě tato nevyložená hrozba proměnila obyčejnou nehodu z roku 1944 v dnešní bezprecedentní riziko, které trvá už přes osmdesát let. Tři stěžně, které dodnes vykukují z Temže, jsou tak hmatatelnou, železnou připomínkou této válečné tragédie.

Pro obyvatele pobřežních měst Kentu a Essexu, zejména v Sheernessu s dvaceti tisíci obyvateli, je Richard Montgomery zvláštním fenoménem. Je to vrak, jehož tři stěžně trčí z vody za každého přílivu a odlivu. Je to silueta, kterou místní znají od dětství. Je to takzvaná normalizace nebezpečí. O lodi se mluví jako o místní kuriozitě, o které ví každý, ale málokdo se jí skutečně bojí. Jenže vláda Spojeného království, zastoupená agenturami jako MCA (Maritime and Coastguard Agency) a DfT (Department for Transport), riziko neignoruje. Loď je vedena jako nebezpečný vrak a stala se nejpřísněji monitorovaným plavidlem v britských vodách.

Kolem vraku je trvale zavedena vyloučená zóna, kterou Medway Ports střeží 24hodinovým radarovým dohledem. Varovné bóje nepřetržitě blikají a na trčících stěžních jsou připevněny cedule, které jasně zakazují vstup. V roce 2025 byla dokonce zavedena bezletová zóna, zakazující letadlům klesnout pod 13 100 stop v okruhu jedné námořní míle..

Dobře, tuto sekci o děsivém precedentu lodi Kielce stylisticky zatraktivním a rozšířím o detaily zdůrazňující kontrast a riziko.

Proč britské úřady, ač si plně vědomy hrozby 1400 tun (možná i více) vysoce explozivní munice, raději sázely celá desetiletí na nečinnost? Odpověď na tuto palčivou otázku je pohřbena hlouběji v historii v Lamanšském průlivu. Jeho jméno je SS Kielce a slouží jako mrazivé varování vládám po celém světě.

Polská nákladní loď SS Kielce ztroskotala a potopila se v roce 1946 u pobřeží Folkestone, když nesla náklad munice. Ačkoli spočívala v hloubce přes 90 stop (téměř dvakrát hlouběji než Montgomery) a nesla pouhý zlomek výbušného nákladu svého amerického protějšku, její osud byl zpečetěn o dvě desetiletí později.

V červenci 1967 se společnost Folkestone Salvage Company rozhodla vrak demontovat a odstranit jako navigační překážku. Během těchto předběžných prací, kdy byly na trup umístěny demoliční nálože, došlo k ohromnému výbuchu munice v trupu.

Výbuch byl kataklyzmatický. Síla exploze otřásla celým regionem a vytvořila na mořském dně obří kráter: 20 stop hluboký, 67 stop široký a přes 150 stop dlouhý. Seismografy v Británii i Severní Americe zaznamenaly výbuch jako malé zemětřesení o síle 4,5 stupně Richterovy škály – šok, který byl srovnatelný s přírodní katastrofou.

Na pevnině nastal chaos. Exploze v Kielce – i když vzdálená několik mil od břehu – rozbila okna, způsobila praskliny zdí a strhla střechy v pobřežním městě Folkestone.

Politika nezasahování se ale v posledních letech dostává pod palbu ostré kritiky, protože stav vraku se zhoršuje. Pravidelné průzkumy sonarovou technologií ukazují, že ocelový trup lodi pod stálým vlivem mořského prostředí vykazuje známky vysoké koroze. Zatímco v roce 2022 úřady trvaly na tom, že vrak je stabilní, experti varují, že to je jen dočasný stav.

Odborníci tvrdí, že Richard Montgomery má jen několik málo let, než se kompletně rozpadne. Tím by se nebezpečný náklad rozptýlil po dně a celá situace by se stala nekontrolovatelnou. Dřívější předpoklad, že „čím déle to necháme, tím bezpečnější to bude,“ je podle expertů mylný.

Snahy úřadů o zmírnění rizika se v posledních letech ukázaly jako komplikovaná a nekonečná sága. Klíčovým preventivním krokem je odstranění viditelných stěžňů. Důvod? Odborníci se obávají, že by zkorodované stěžně mohly v silné bouři spadnout na palubu, prorazit palubní desku a potenciálně iniciovat explozi munice.

Práce na odstranění stěžňů byly původně plánovány na červen 2022. Od té doby byly opakovaně odloženy. Nejnovější zdržení přišlo v dubnu 2024, kdy průzkum odhalil 18 neznámých kovových objektů pohřbených v bahně kolem vraku. Co to je, není jasné, a úřady se bojí s nimi manipulovat.

Toto zpoždění jen prohlubuje obavy. Profesor David Alexander, expert na rizika z University College London, ostře varuje před přetrvávající nečinností. Podle něj je explozivní událost ne zcela nepředvídaná a v nejhorším případě by mohla vést ke vzniku menší vlny tsunami ohrožující pobřeží Kentu, Essexu a dokonce i kritickou povodňovou bariéru v Londýně (Thames Barrier).

Richard Montgomery leží v jedné z nejrušnějších lodních tras v Evropě, kudy proplouvají tankery na LNG a obří kontejnerové lodě. Kromě rizika náhodné srážky, která by mohla trup definitivně roztrhnout, se úřady potýkají i s hrozbou teroristického útoku. Během olympijských her v roce 2012 byla v blízkosti vraku zadržena loď s neznámými muži a výbušninami, což jen podtrhlo nebezpečnost celé záležitosti.

Zatímco konzervativní poslanci uklidňují voliče, že celková situace se nezměnila a nezasahování je nejlepší politika, kritici, jako Lord Harris, pokládají nejpodstatnější otázku, kterou nelze ignorovat: „Kdo ponese odpovědnost za to, co se stane, když se to celé pokazí?“

SS Richard Montgomery je tak symbolem nezaplacené ceny války. Je to vrak, který je sledován, měřen, ale zůstává neřešený. Dnes, kdy se jeho ocelový trup ve zrychleném tempu hroutí, visí nad britským pobřežím hrozba, že se v blízké budoucnosti stane děsivou a nejadernou ozvěnou strašlivé válečné historie.

Zdroje: Wikipedia, GOV.uk, BBC, History is now magazine, The Guardian