Zaletěli jsme si na víkend do Londýna, a za hubičku

Vše začalo frustrací z covidových let, kdy bylo cestování omezeno pouze na nezbytné. Měli jsme potřebu něco podniknout, někam vyrazit a něco nového zažít. Vzpomněl jsem si na jednoho svého kamaráda, který létá často na víkend do velice zajímavých míst. Nevybírá si však zájezdy podle destinace, kterou by chtěl navštívit. Letí jednoduše tam, kam se v danou chvíli dostane nejlevněji.

Kamarádova idea se mi začala velice zamlouvat. Sedl jsem k počítači a začal hledat. Netrvalo dlouho a našel jsem zpáteční letenku Norimberk - Londýn za 790 Kč. Bydlím v západních Čechách, takže je pro mě Norimberské letiště dokonce blíž, než to Pražské.

Letenky bychom měli, teď najít nocleh. Brouzdal jsem tedy dále internetem. Za nedlouho jsem na jednom z ubytovacích portálů našel pokoj v rodinném hotýlku se snídaní za 900 Kč na osobu a noc, a to 15 minut od letiště. Skvělý poměr výkon/cena. Vše podstatné jsme tedy měli a mohlo začít plánování samotného poznávání Londýna. Rozvrhli jsme si v podstatě každou hodinu našeho výletu. Jak to ale bývá, a jinak to nebylo samozřejmě ani v našem případě, vše bylo nakonec úplně jinak.

Odlet byl naplánovaný na pátou hodinu ranní. Pro nás to znamenalo odjezd krátce po půlnoci. První komplikace byla můj vybitý mobil. Byl jsem řidič, zbytek osazenstva jsem měl za úkol vyzvednout doma. K mé smůle jsem si před spaním nedal mobil na nabíječku, ten se vybil a na něm nastavený budík mi tedy nezvonil. V půl jedné ráno mě vytáhl z postele nepřetržitý zvonek. „Hoří!“, napadlo mě v první chvíli. Po pár vteřinách mi došlo, kdo asi zvoní, a proč. „No dělej, už jsme chtěli jet bez tebe!“, ozvalo se po otevření okna z ulice. Rychle se oblékám a bez ranní hygieny běžím z domu a sedám do auta. Na Norimberské letiště dorážíme na poslední chvíli. Let jsme stihli jen tak tak.

Do Londýna jsme přiletěli přibližně v šest hodin ráno. V Anglii jsem byl poprvé. Země mě uchvátila od první chvíle. Okamžitě jsme nastoupili do autobusu směr centrum, kde jsme jako první přesedlali do typického červeného patrového autobusu, kterými je Londýn tak proslulý. Nemohli jsme samozřejmě vynechat červenou telefonní budku, které jsou ve městě spíše už jen jako symbol, dále také London Eye, neboli vyhlídkovou atrakci se stylu obřího kola. To vás vynese do výšky 135 m, ze které máte úžasný výhled na široké okolí. Prošli jsme se po London Bridge, Navštívili nádvoří Buckinghamského paláce, ze kterého úřaduje královská rodina a den plný zážitků jsme zakončili v Irské hospůdce u sklenice vychlazeného piva Guinness.

Následující den jsme hned ráno vyrazili opět do centra a na večer jsme zamířili do nedalekého města Reading, kde měl tou dobou koncert Mike Oldfield, který má na svědomí například skladbu Moonlight Shadow. Upřímně mohu říct, že na lepším vystoupení jsem ještě nebyl.

Letadlo zpět domů odlétalo třetí den ráno. Takže Plán byl jasný, po koncertě na hotel a hurá domů. Pro náš zájezd jsme si však vybrali období, kdy si řidiči autobusů v Londýně naplánovali stávku, takže dostat se zpět na hotel a nezaplatit přitom desetitisíce za taxíka se zdálo jako nadlidský úkol. V noci, kdy stávka skončila a autobusy se začali znovu objevovat v ulicích Londýna, se spolu s námi na zastávkách shromažďovaly ohromné davy dalších, kteří se potřebovali někam dostat. V jednu chvíli se nám tedy stalo, že řidič v okamžiku, kdy všichni moji spolucestovatelé byli kromě mě v autobuse, zavřel nekompromisně dveře a odjel. Já, sám s vybitým telefon, jsem absolutně nevěděl, jak se dostat na hotel. Lámanou angličtinou jsem se pokusil dorozumět s dalšími čekajícími na zastávce a popsat jim, kam to vlastně potřebuji jet. Po několika hodinách a několika neúspěšných pokuse se někam dopravit, které skončili cestou na jiný konec Londýna, jsem se konečně přiblížil k hotelu. Trvalo to tak dlouho, že již nemělo cenu se na hotel ani vracet. Jel jsem tedy rovnou na letiště, kde jsem na studené podlaze letištní haly usnul. Asi dvě hodiny před odletem mě na provizorní podlahové posteli objevili moji spolucestující majíc s sebou i zbytek věcí z hotelu.

Odletěli jsme podle plánu domů. Vyčerpaní, ale plní zážitků. I přes některé komplikace na tento výlet velice rád vzpomínám a vřele doporučuji každému, kdo chce poznat nějaké zajímavé místo. Dokud jsem si to nezkusil, nevěřil jsem, že se dá za jeden víkend poznat tak detailně, a především tak levně, tolik vzdálené místo.