Článek
Před dvanácti lety jsem se živil krátce jako realitní makléř a možná trochu lituji, že jsem z oboru odešel, protože dnes je to zlatý důl. Provize realitních kanceláří jsou díky nadhodnoceným nemovitostem astronomické a díky vysoké poptávce po bytech nemusí makléř téměř hnout prstem aby nějaký byt prodal. Za pár fotek na inzertním portálu tak během několika dní může dnes i ten nejlínější makléř zinkasovat stovky tisíc. Nevěříte? Stačí si spočítat provizi, která činní standardně pět procent z ceny nemovitosti. Doba se mění a co platilo dříve, už zdaleka neplatí dnes. Například takový byt pro tříčlennou rodinu se dal v menších městech za mého působení v oboru pořídit hravě za milion a rodinný domek za tři. Ceny to byly na dnešní poměry lidové a dle mého názoru i odpovídající. Dnes je ale realita úplně jiná a rozdíl mezi cenou za byt v paneláku a rodinným domkem téměř zmizel.
Petr Bulan, realitní makléř se společnosti Century 21, uvedl v rozhovoru pro Novinky mimo jiné, že třípokojový byt v paneláku vyjde asi jen o 30 % levněji než novostavba. Podíváme-li se na server Sreality, zjistíme, že je situace v některých městech možná ještě horší. Například v Pardubicích se novostavby s podlahovou plochou kolem 100 m2 pohybují kolem 9 milionů korun, zatím co byt ve srovnatelné lokalitě o podobné podlahové ploše je za cenu kolem 8 milionů korun. V Berouně se byt se 100 m2 snadno přehoupne přes 10 milionů korun a novostavba o totožně velké podlahové ploše je rovněž za 10 milionů. V centru Kladna je stometrový byt za 8 milionů a dům o stejné rozloze, jen pár metrů od centra, je o milion dražší. Absolutně nepochopitelné.
Na byt se vydělává o dvacet let déle
Průměrný Čech s průměrnou mzdou dostával době před dvanácti lety, kdy jsem se v odvětví realit ještě pohyboval, na účet přibližně 19 tisíc čistého, takže byt za jeden milion korun si mohl koupit za 53 svých měsíčních výplat, respektive za 4 a půl roku. Dnes je průměrný plat přes 45 000, na účet tedy přistane po zdanění a odevzdání povinných odvodů přibližně 35 000 Kč. Ten stejný Čech s průměrnou mzdou v roce 2025 si tedy může stejný byt, avšak za cenu 10 milionů, dopřát za svých 286 výplat, respektive 24 let.
Zatímco mzdy vzrostly za posledních 12 let ani ne na dvojnásobek, ceny bytů naskočily na více než pětinásobek. Zarážející na tom všem je, že zájemci o vlastní bydlení tyto ceny akceptují a byty za takto nesmyslné částky kupují. Důsledkem toho je, že ceny neustále raketově rostou, jelikož makléři ví, že je o byty zájem, tak proč by nešponovali jejich ceny do nekonečných výšin.
Lidem chybí trpělivost
Na jednu stranu rozumím tomu, že se lidem nechce čekat v nájmu, když mají nějaké peníze naspořené a pro jistotu koupí byt teď za nesmyslnou částku, než aby si ho koupili za rok, kdy jeho cena může být ještě vyšší. No ale právě tohle myšlení žene ceny bytů nahoru. Přitom poptávka je to hlavní, co ovlivňuje cenu. Pokud by se trh ochladil a lidé by si s nákupem svého vysněného bytu počkali, dočkali by se poklesu ceny. Funguje to stejně jako výprodeje v supermarketu. Věci, které nikdo nechce, se nabízí se slevou. Ovšem to by zájemci o vlastní bydlení nesměli být netrpěliví.
Co je pro mě ale absolutně nepochopitelné, jsou takřka stejné ceny za byt i novostavbu. Jak může mít celá stavba i s pozemkem stejnou hodnotu, jako jedna z buněk jiné stavby, a to v podobné lokalitě. Nedává přeci smysl, aby stály dvě takto rozdílné nemovitosti téměř stejně. A opět jsme u té zakleté poptávky. Zájemce o vlastní bydlení volí levnější variantu a nižšími provozními náklady. Poptávka proto roste a ta žene cenu nahoru. Ve výsledku dnes koupě bytu prakticky postrádá smysl (Nemluvím o Praze, tam je situace jiná). Rozumím ale tomu, že někdo má prostě priority takové, že pro něj bydlení v bytě nepředstavuje žádné výhody, ani kdyby bylo zadarmo.
Bydlení v králíkárně postrádá smysl
Proč ale v dnešní době nezvolit spíše bydlení v novostavbě, než v bytě panelového domu, když je jejich cena prakticky stejná? Moderní domy jsou energeticky velice úsporné, u novostavby vás první roky nečeká žádná nákladná údržba a to hlavní je, že budete mít nedocenitelné soukromí a pravděpodobně i vlastní zahrádku. V panelovém domě jste zavření mezi čtyřmi stěnami, které vlastně ani nejsou vaše. Při troše štěstí budete mít tiché a hluché sousedy, kterým nebude vadit vaše puštěná televize po desáté večer a kteří vás nebudou rušit například vysáváním, nebo vrtáním poliček o víkendu v sedm ráno. Čerstvého vzduchu se nadýcháte maximálně z otevřeného okna a o nějakém soukromí si můžete nechat jen zdát. Jedinou výhodou je bezstarostnost. Kromě toho, co je uvnitř těch čtyř stěn, vám v domě prakticky nic výslovně nepatří, to znamená, že se o to ani nemusíte starat.
Pokud je vaše prioritou absolutně bezstarostné bydlení, je panelák jasnou volbou. V opačném případě ale vzhledem k dnešním cenám nedává smysl. A připomeneme-li si původní účel panelových domů v Čechách, měl by se zastydět každý, kdo se takový byt pokouší za nesmyslně vysoké částky prodat. Paneláky se začaly stavět v druhé polovině 20. století. Původní myšlenka byla „uklidit“ co největší množství lidí na co nejmenší prostor. Obytné zóny se měly oddělit od těch pracovních a mezi nimi měly vyrůst ty relaxační. Realita však byla trochu jiná. Paneláky vyrůstaly jako houby po dešti a na relaxační zóny nezbylo místo. Zatímco ve většině západních zemích se od paneláků brzy upustilo a z těch několika posledních se stala hrůzostrašná gheta, v zemích východního bloku si je opečováváme a prodlužujeme jejich životnost polystyrenovým kabátem a novými střechami. Situace s byty se ale pravděpodobně jen tak lepšit nebude. Nové v cihlových domech se staví pomalu a pro jejich neustálý nedostatek ty panelákové stoupají na hodnotě. Že by nám ale spadly na hlavu, se nejspíš bát nemusíme. Podle architekta Petra Plichty vydrží sloužit dnešní paneláky klidně ještě dalších 100 let. Záleží na tom, jak dobře se o ně budou společenství starat.
