Zemřela žena, která omylem přemalovala Ježíše Krista na „chlupatou opici“

Na počátku všeho stála jednoduchá, vlhkostí poškozená nástěnná malba v Santuario de Misericordia, Svatyni milosrdenství. Malbu Ecce Homo, neboli Ejhle, člověk, znázorňující Ježíše s trnovou korunou a v purpurovém plášti, namaloval kolem roku 1930 lokální umělec, Elías García Martínez, profesor na Umělecké škole v Zaragoze. Martínez dílo namaloval během dovolené a daroval ho kostelu, jako výsledek své dvouhodinové oddanosti Panně Milosrdenství. Pro kulturní kruhy šlo o dílo umělecky nijak nevyčnívající, ale pro místní komunitu mělo hlubokou, niternou duchovní hodnotu, neboť zde viselo téměř sto let.

Postupem času však vlhkost začala malbu nenávratně poškozovat. A zde vstupuje do příběhu Cecilia Giménezová, oddaná farnice, v roce 2012 již jedenaosmdesátiletá amatérská malířka s nepopiratelnou touhou pomoci. Giménezová, která v tichosti a s nejlepšími úmysly opravovala věci v kostele už dříve a podle svých slov měla k úpravám, které probíhaly za bílého dne, dokonce souhlas od místního kněze, se rozhodla vzít restaurátorský štětec do vlastních rukou. Chtěla malbu zachránit před zánikem. Jak se později ukázalo, ironií osudu bylo, že se do díla pustila právě ve chvíli, kdy místní úřad pro ochranu památek obdržel finanční dar od Martínezovy vnučky, s jehož pomocí se chystal fresku nechat opravit odborně.

V srpnu 2012 se pak svět dozvěděl o výsledku jejího snažení. Jemné tahy Martínezova štětce byly nahrazeny vrstvami barvy a důstojný portrét Krista se proměnil v něco, co britský zpravodajský korespondent Christian Fraser popsal jako „voskovou skicu velmi chlupaté opice ve špatně padnoucí tunice“. Fotografie absolutně nepovedené restaurace se stala okamžitě celosvětovým fenoménem. Městský poradce pro kulturní záležitosti, Juan Maria Ojeda, zpočátku podezříval vandaly, ale brzy vyšlo najevo, že za přemalbou stojí Giménezová.

Prvotní reakce byly zděšení a šok. Španělští kulturní činitelé se chytali za hlavu a freska Ecce Homo si rychle vysloužila nelichotivý titul „nejhorší restaurace v historii lidstva“. Mediální vlna byla zničující, zvláště proto, že incident nastal uprostřed mediální okurkové sezóny. Giménezová, jejíž jméno se stalo známé po celé planetě, zprvu celou situaci nesla velmi těžce. Trpěla úzkostnými stavy a zhubla sedmnáct kilogramů. Zprvu byla totálně zničená, depresivní a cítila se mizerně, zřejmě kvůli masivnímu zesměšňování. Dokonce se hájila tím, že její práce byla neúplná a že ji nechala zaschnout, aby ji po dvoutýdenní dovolené dokončila. „Kdybych neodjela na dovolenou, nic z toho by se nestalo,“ litovala.

Ale příběh Ecce Homo a paní Giménezové zdaleka neskončil prvotním selháním a následným posměchem. Celý incident se začal nečekaně obracet.

Městečko Borja, které leží daleko od hlavních turistických tras, se rázem ocitlo na světové mapě. Zatímco dříve Borju navštívilo pouhých pět až šest tisíc turistů ročně, po roce 2012 se tato čísla exponenciálně zvýšila. Do roku 2013 přitáhla freska přes čtyřicet tisíc návštěvníků, a v následujících letech, podle různých odhadů, se roční návštěvnost pohybovala mezi sto padesáti tisíci a dokonce až dvěma sty tisíci lidmi. Turisté platili vstupné (tři eura za lístek), jen aby na vlastní oči spatřili „Opičího Krista“, který byl pro jistotu umístěn za ochrannou skleněnou zástěnu.

Neúmyslný umělecký přešlap se tak stal největším ekonomickým a společenským přínosem v moderní historii městečka. Zisky z turismu přinesly do lokální charity a rozpočtu statisíce eur. Do roku 2016 bylo na charitu vybráno přes padesát tisíc eur. Zásadní je, že celkový zisk pro Borju se vyšplhal na zhruba šest set tisíc eur, přičemž tyto peníze nebyly použity na nesmyslné projekty, ale na financování sociálních služeb, konkrétně na úhradu míst v místním domově s pečovatelskou službou pro seniory. Vstupné generovalo přes čtyřicet tisíc eur ročně, které platilo mzdové náklady dvou až pěti správců a financovalo péči pro starší obyvatele města. Freska tedy, ač nechtěně, zachránila ty nejzranitelnější.

S nečekaným obratem se obrátil i pohled na Cecilii Giménezovou. Z celosvětově zesměšňované nešikovné malířky se stala místní legenda. Ona sama s hrdostí prohlásila, že udělala pro svou obec něco, co nikdo jiný nedokázal. Lidé jí začali projevovat podporu, a to nejen místní. Její vlastní amatérské obrazy, které prodávala na eBay, se staly sběratelskými kousky, a výtěžek z jejich prodeje věnovala katolické charitě. Giménezová se dokonce domáhala podílu z licenčních poplatků, které kostel získával z merchandisingu, a nakonec jí bylo přiznáno devětačtyřicet procent ze zisku. Tyto peníze pak používala na podporu charitativních organizací zabývajících se svalovou dystrofií, nemocí, na kterou trpěl její syn.

Celý fenomén Ecce Homo začal přesahovat umění a ekonomiku a stal se inspirací pro kulturu a pop-art. Vznikaly nesčetné parodie, vtipy a memy, které jej proslavily pod přezdívkou „Opičí Kristus“. Někteří umělečtí kritici začali dílo interpretovat novým způsobem, přičemž ho označili za pop-artovou ikonu, která odráží světské i posvátné téma. Jeden z komentátorů časopisu Forbes dokonce naznačil, že nešikovná restaurace představuje vizi Spasitele jedné ženy, nezkreslenou vzděláním.

Kulturní reflexe pokračovala i v profesionálním umění. V roce 2023 měla světovou premiéru komická opera s názvem Behold the Man (Ecce Homo) od amerického skladatele a odborníka na public relations Andrewa Flacka a skladatele Paula Fowlera, a to dokonce na prestižní scéně Opera Las Vegas. Hlavní poselství tohoto díla bylo nezesměšňovat, ale naopak ukázat, že i taková umělecká katastrofa může vyústit v zázrak. V roce 2016 bylo v Borje dokonce otevřeno interpretační centrum věnované fresce a jejímu příběhu, čímž bylo dílo definitivně uznáno jako součást místního kulturního dědictví.

Příběh Cecilii Giménezové se uzavřel na konci roku 2025, kdy zemřela ve věku devadesáti čtyř let. Starosta Borjy, Eduardo Arilla, vzdal své pocty této ženě. Připomněl, že Giménezová vedla těžký život, byla mladou vdovou se dvěma postiženými dětmi, z nichž jedno zemřelo na svalovou dystrofii. Ocenil ji jako velkou milovnici malby a silnou ženu, bojovnici, jejíž největším odkazem je její štědrost a přínos pro její komunitu. Starosta slíbil, že centrum Ecce Homo bude pojmenováno po ní a možná i ulice nebo náměstí.

Freska Ecce Homo zůstala nezrestaurovaná do původní podoby. Důvod je zřejmý: její současná podoba, Ecce Mono, má nevyčíslitelnou hodnotu, a to nikoli historickou, ale sociální, ekonomickou a lidskou.

Zdroje: ČT24, ECHO24, BBC, The Guardian, Wikipedia