Článek
Zákonodárci velmi rádi veřejně deklarují, že by otázku vlastních odměn nejraději vůbec neřešili. Český právní řád však vyžaduje, aby o výši jejich platů rozhodoval přímo parlamentní zákon, což je staví do nepřijemné pozice. Místo toho, aby vytvořili jednou proříznutý a fungující mechanizmus, vytvářejí z vlastních peněz nekončící politické téma, které se pravidelně vrací na stoly vyjednavačů.
Ideálním nástrojem se jim stalo opakované vyhlašování platové stopky. Ačkoliv jde z ekonomického i legislativního pohledu o krok nesystémový a těžko obhajitelný, v předvolebních kampaních funguje spolehlivě. Úspory na úkor vlastních peněženek totiž u voličů vyvolávají silný pocit spravedlnosti, a jakékoliv zprávy o osekávání výhod zákonodárců tak okamžitě sklízejí masivní podporu.
Politická karta na podzimní volby
Nyní se tento dobře známý scénář opakuje v plné parádě. Vládní představitelé přicházejí s novým návrhem na zmrazení platů politiků až do roku 2030. Ačkoli byla shoda na textu předlohy deklarována již v loňském roce, s jejím reálným projednáváním ve Sněmovně se zjevně vyčkávalo na strategicky vhodnější okamžik.
Vládní koalice se rozhodla návrh předřadit na zářijovou schůzi těsně před podzimními komunálními a senátními volbami. Zkrátka na tom hodlá sbírat u voličů kladné body v nejcitlivější fázi kampaně. Téma platů má posloužit jako efektivní clona, která má v médiích i ve společnosti odstínit debatu o daleko výbušnějších a nepopulárních tématech, jako je například chystané zrušení mediálních poplatků pro Českou televizi a Český rozhlas.
Opozice proto nehodlá dát koalici nic zadarmo a otevřeně slibuje tvrdé parlamentní obstrukce. Označuje celý návrh za čistě populistickou pitomost, která má pouze uspokojit základní závistivé reflexy části voličstva, aniž by přinesla jakoukoliv reálnou úsporu státnímu rozpočtu.
Jak funguje automat na platy politiků a proč ho populistické zásahy ničí
Přitom populistické zmrazování platů ve skutečnosti nic neřeší, pouze neustále vyřazuje z provozu takzvaný platový automat. Ten byl v minulosti navržen právě proto, aby se platy politiků vyvíjely zcela nezávisle na jejich osobním hlasování a politické vůli – a to v přímé návaznosti na průměrnou hrubou mzdu v celé zemi.
Odměňování ústavních činitelů se dlouhodobě řídí zákonem č. 236/1995 Sb., který definuje tzv. platovou základnu. V praxi slouží k výpočtu přesně daný zákonný koeficient, kterým se násobí průměrná hrubá mzda v národním hospodářství (zpravidla za předminulý kalendářní rok).
Pokud by tento koeficient zůstával stabilní a systém fungoval bez vnějších zásahů, představoval by základní plat politiků za všech okolností přesně stanovený násobek průměrné mzdy v České republice. Týkalo by se to momentů, kdy průměrná mzda v ekonomice roste, ale i období, kdy klesá. Zákonodárci by se tak o tuto věc nemuseli vůbec osobně zajímat, nehlasovali by sami o sobě a celá tématika by ztratila svůj politický náboj.
Proč zmrazování nefungujee
Jakmile je platový automat uměle pozastaven, jeho vazba na reálný ekonomický vývoj se přeruší. V momentě, kdy doba zmrazení vyprší (jako v lednu 2023 s nárůstem o necelých 13 %), automat dopočítá veškerý předchozí růst mezd. Dojde tak k prudkému, jednorázovému skoku o desítky tisíc korun měsíčně.
Zmrazení platů sice nemá na celkový státní rozpočet zásadní finanční dopad, slouží však jako atraktivní nástroj – pro opozici k získání pozornosti a pro vládu k překrytí nepopulárnějších kroků.
Ministerstvo práce a sociálních věcí vedené bývalým ministrem Marianem Jurečkou připravilo legislativní úpravu, která tyto divoké výkyvy trvale eliminovala. Schválená novela vrací do hry automatický mechanismus navázaný na průměrnou hrubou měsíční nominální mzdu v národním hospodářství, přičemž zavedla klíčové pojistky.
Zásadním pozměňovacím návrhem je zavedení pevného záklopného pravidla. Od roku 2026 smí platy vrcholných politiků meziročně vzrůst maximálně o 5 %. I kdyby tempo růstu mezd v celém hospodářství tuto hranici překročilo, platy zákonodárců a představitelů státní moci se přes 5 % nedostanou.
Místo tabulek je nutné zaměřit pozornost na příplatky a náhrady
Výše základního tabulkového platu politiků přitom sama o sobě není tím zásadním problémem, který by se musel v parlamentu s takovou vážností řešit. Pokud už by se touto otázkou hodlali zákonodárci skutečně seriózně a systémově zabývat, mohli by se zaměřit na daleko podstatnější a pro veřejnost neprůhlednější složky svého odměňování. Celkový měsíční příjem poslance se totiž ze zákona rozpadá na dvě hlavní části: základní plat navýšený o funkční koeficienty a širokou paletu víceúčelových i jednoúčelových náhrad.
Právní rámec odměňování ústavních činitelů stanovuje zákon č. 236/1995 Sb., jehož původním cílem bylo zajistit maximální transparentnost a poskytnout veřejnosti zcela jasný přehled o příjmech představitelů státní moci. Pro rok 2026 je platová základna nastavena na hodnotu 106 433 Kč, přičemž základní plat řadového poslance se vypočítává podle koeficientu 1,08, což představuje čiště základní měsíční plat ve výši 114 948 Kč. Jakýkoliv výkon dodatečné funkce v parlamentních strukturách však tento základní koeficient automaticky zvyšuje, a tím výrazně posouvá celkovou částku nahoru. Například místopředsedovi podvýboru se koeficient navyšuje o 0,11, zatímco místopředseda výboru nebo předseda podvýboru si přilepší o koeficient 0,22, čímž jeho plat vzroste na 138 400 Kč. Ještě výraznější nárůst nastává u předsedů výborů, komisí či poslaneckých klubů, kde dodatečný koeficient 0,44 posouvá měsíční příjem na 161 800 Kč, a vůbec nejvyšší odměny pobírá samotné vedení Sněmovny, kde místopředsedové připočítávají ke svému násobku až 1,09 a předseda dolní komory dosahuje na koeficient navýšení o 1,82.
Ačkoliv platí pravidlo, že placena je pouze jedna (ta nejvyšší) funkce a ostatní jsou vykonávány zdarma, reálné příjmy poslanců zásadním způsobem navyšuje druhá legislativní větev – paušální a proplácené náhrady.
Vedle samotného platu představuje pro běžného daňového poplatníka značně nepřehlednou mozaiku především systém paušálních náhrad. Poslanci mají automaticky nárok na víceúčelovou paušální náhradu určenou na reprezentaci a stravování ve výši 16 % platové základny, ke které se dále připočítávají cestovní paušály odstupňované podle toho, jak daleko má zákonodárce trvalé bydliště od sídla Parlamentu. Pro poslance s bydlištěm do 50 km činí tato jednoúčelová náhrada 40 % platové základny (což představuje 42 600 Kč měsíčně), při vzdálenosti od 50 do 150 km dosahuje 45 %, v rozmezí 150 až 250 km činí 50 % (53 300 Kč měsíčně) a pro zákonodárce přijíždějící ze vzdálenosti nad 250 km klesá až na 60 % platové základny, což měsíčně dělá 63 900 Kč.
Vedení komor namísto těchto dílčích částek čerpá sloučené paušály ve výši 54 % až 58 % základny. Vedle těchto paušálů, ze kterých se od roku 2011 odvádí daně i pojistné, systém garantuje ještě náhrady prokázaných výdajů. Mezi ně patří ubytování v Praze (až do 20 500 Kč měsíčně), odborné a administrativní práce (až 21 015 Kč), příspěvky na asistenční služby přes Kancelář Poslanecké sněmovny s limitem 60 000 Kč měsíčně či regionální kanceláře s hrazeným nájmem (např. v Praze do 27 000 Kč měsíčně), vybavením, výpočetní technikou a kancelářským materiálem.
Tato složitost většině politiků vyhovuje. Nepříliš viditelným a legislativně schovaným způsobem si tak mohou své celkové měsíční příjmy nezanedbatelně navyšovat bez ohledu na to, zda je základní plat zmrazen, či nikoliv. Není tedy divu, že o reformě náhrad a zjednodušení celého přehledu prakticky nikdo z nich veřejně nehovoří a žádné hlubší změny nevyžaduje. Vystačí si s tím, že před kamerami okázale zmrazí své základní platy.
