Článek
Ministr kultury Oto Klempíř (za Motoristy) spolu s předsedou Sněmovny Tomiem Okamurou (SPD) představili ambiciózní plán, který má již od poloviny letošního roku ulevit statisícům domácností i podnikatelů. Navrhovaný poslanecký zákon počítá s plošným osvobozením od televizních a rozhlasových poplatků pro několik klíčových skupin. Nově by tak nemuseli platit senioři nad 75 let, nezaopatření mladí lidé do 26 let, osoby se zdravotním postižením a také všechny právnické osoby, tedy firmy.
Tento krok je však vládními představiteli prezentován pouze jako začátek rozsáhlejší transformace. Podle Tomia Okamury je cílem v první fázi „zmrazit“ rozpočty veřejnoprávních médií na úroveň roku 2024 a postupně směřovat k jejich úplnému zestátnění, respektive financování přímo z rozpočtových kapitol, které by mělo být definitivně zavedeno od roku 2027. Součástí návrhu je navíc zrušení automatické valorizace poplatků o inflaci, kterou prosadila předchozí vláda.
Oto Klempíř v této souvislosti odmítá kritiku, že by finanční škrty mohly ohrozit svobodu slova nebo kvalitu vysílání na Kavčích horách či v budově na Vinohradské. Podle ministra kultury je nezávislost médií definována především odvahou a integritou jejich managementu, nikoliv tím, zda peníze přicházejí složenkou od občanů, nebo převodem z Ministerstva financí.
Zatímco koalice mluví o spravedlivém narovnání systému a odstranění „asociální daně“, vedení České televize bije na poplach. Generální ředitel Hynek Chudárek upozornil, že jen odpuštění poplatků seniorům by pro ČT znamenalo kritický výpadek příjmů, neboť tato skupina tvoří téměř polovinu všech plátců. Podle mluvčího televize Michala Pleskota by takový zásah učinil stávající memorandum o naplňování veřejné služby zcela nerealizovatelným a mohl by vést k drastickému omezování vlastní tvorby i regionálního vysílání.
Nezávislá média, nebo vládní hlásná trouba?
Otázka financování není jen ekonomickým tématem, ale stala se symbolem hlubokého ideologického příkopu uvnitř české politiky. Zatímco vládní tábor argumentuje nutností modernizace a zvýšení efektivity, odpůrci změn mluví o cílené demontáži nezávislých pilířů demokracie. Rozpor panuje už v samotném hodnocení toho, zda jsou Česká televize a Český rozhlas v současnosti skutečně nestranné.
Uvnitř koalice lze pozorovat různé odstíny kritiky. Patrik Nacher (ANO) se profiluje jako zastánce konstruktivní reformy. Podle něj je současný systém koncesionářských poplatků přežitkem, který neodpovídá digitální době. Uklidňuje veřejnost, že cílem není média „vyhladovět“ nebo ovládnout, ale převést jejich financování pod státní rozpočet, což je model běžný v deseti zemích Evropské unie. Zdůrazňuje, že nezávislost médií zůstává prioritou zapsanou vládním prohlášení.
Zcela jinou rétoriku však volí premiér Andrej Babiš, který veřejnoprávní média otevřeně obviňuje z podjatosti. Označoval je za „silně provládní“ ve prospěch minulé pětikoalice a mluví o „čisté korupci“ v jejich zpravodajství. Pro premiéra je klíčovým bodem zavedení přísné kontroly hospodaření prostřednictvím NKÚ. Podobně vyhraněný postoj zastávají i Radim Fiala (SPD) a Jindřich Rajchl. Ti ČT vykreslují jako nástroj „bruselské propagandy“ a opírají se o průzkumy agentury STEM, podle nichž televizi nedůvěřuje nadpoloviční většina obyvatel. Fiala v této souvislosti připomíná i kauzy porušování Kodexu ČT či záměrné nezvání některých opozičních politiků do diskusních pořadů.
Strach z maďarské cesty
Na druhé straně barikády stojí vedení obou institucí a současná parlamentní opozice. Generální ředitel ČT Hynek Chudárek i ředitel rozhlasu René Zavoral varují před scénářem, kdy by se média musela každoročně doprošovat politiků o peníze z rozpočtu. Takový model podle nich vytváří přímý nástroj k ekonomickému vydírání – stačí, aby se vládě nelíbila reportáž o jejím ministrovi, a v příštím roce může televizi zkrátit rozpočet. Zavoral upozorňuje, že transformace na rozpočtovou kapitolu by paradoxně znamenala, že na média budou muset přispívat i sociálně nejslabší skupiny skrze své daně.
Podle Martina Baxy (ODS), nebo Ivana Bartoše (Piráti) se vláda inspiruje na Slovensku či v Maďarsku s cílem přetvořit veřejnoprávní instituce na poslušné kanály papouškující vládní agendu. Kritizují také formu, jakou vláda změny prosazuje – tedy skrze poslanecké návrhy, které obcházejí standardní připomínkové řízení, což podle nich jen potvrzuje netransparentní a nebezpečný záměr současné moci.
Chybějící koncepce a riziko „rozpočtového vodítka“
Navzdory odhodlání vládní koalice zrušit poplatky zůstává zásadní otázka nezodpovězena: Kde stát vezme chybějících 10,5 miliardy korun? Kritici upozorňují, že vláda sice ambiciózně oznámila, co chce zrušit, ale dosud nepředstavila komplexní a legislativně ukotvený model náhradního financování. Přechod na státní rozpočet totiž není jen technickou změnou, ale jde o vytvoření „finančního vodítka“. Pokud budou rozpočty České televize a Českého rozhlasu schvalovány politiky v rámci každoročního zákona o státním rozpočtu, hrozí, že se výše příspěvku stane nástrojem k trestání za nepohodlné reportáže nebo odměnou za loajalitu.
Ředitel Českého rozhlasu René Zavoral navíc upozorňuje na sociální paradox navrhované změny. Zatímco dnes jsou od poplatků osvobozeny sociálně slabé skupiny, při financování z rozpočtu budou na provoz médií přispívat nepřímo všichni skrze daně – včetně těch, kterým chce vláda nyní ulevit. Tento „neviditelný“ náklad by mohl být pro veřejné finance v době rozpočtových škrtů značnou zátěží, což vyvolává obavy z následného drastického ořezávání veřejné služby pod záminkou úspor.
Napětí na bodu mrazu: Žaloby a výzvy šéfredaktorů
Atmosféru kolem mediální reformy dále vyostřují stupňující se útoky premiéra Andreje Babiše na novinářskou obec. Jeho kritika se již dávno neomezuje jen na veřejnoprávní média, ale zasahuje i soukromé redakce, jako jsou Seznam Zprávy či Novinky.cz. Premiér je obviňuje z manipulací a z toho, že se stali „politickými hráči“ bojujícími proti jeho vládě. Tato rétorika vyústila v bezprecedentní krok: společnost Seznam.cz podala na premiéra žalobu na ochranu dobré pověsti.
V reakci na sílící tlak politiků se spojilo více než dvacet předních českých šéfredaktorů napříč mediálním trhem. Ve společném prohlášení vyzvali vládní představitele k respektování nezávislé a kritické žurnalistiky jako nezbytné součásti demokracie. Pod výzvu se podepsali i zástupci České televize a komerčních médií, což dokládá vážnost situace.
Zda se vládní koalici podaří prosadit nový model financování bez ohrožení nezávislosti, nebo zda jsme svědky začátku konce autonomních médií v Česku, ukáží nejbližší měsíce.
