Článek
Evropa byla od prvních hodin ruské invaze semknutá, rozhodná a jednotná. Státy Unie držely společný postoj ve vojenské pomoci, sankcích, diplomacii i v tlaku na Kreml. To, co se děje nyní, ale není pokračováním evropské jednoty proti Rusku. Je to nový moment: Evropa poprvé vystupuje jednotně i proti návrhu, který přichází z Washingtonu. A říká tím jasně, že mír na evropském kontinentu nemůže být napsán bez evropské účasti.
Evropské vlády po týdnech čekání konečně dostaly plán, který měla představit Trumpova administrativa. Očekávání byla vysoká, ale výsledný dokument pro mnohé znamená zklamání. Nepřináší bezpečnostní záruky ani pro Ukrajinu, ani pro Evropu. Naopak omezuje Kyjev, legitimizuje ruské zisky a staví Evropu do pozice někoho, kdo má převzít hotové řešení bez skutečné účasti.
Právě to spustilo reakci, která změnila celou debatu. Evropa tvrdě odmítá americký návrh, protože dopady takového plánu by dopadly především na ni samotnou.
První ostrý signál zazněl z Varšavy. Premiér Donald Tusk komentoval Trumpův plán slovy, že „všechna rozhodnutí týkající se Polska učiní Poláci“ a dodal, že žádná mírová jednání nesmějí probíhat bez účasti Ukrajiny. Uvedl to pro Polskie Radio. Prezident Andrzej Duda k tomu ve stejném médiu doplnil, že „žádný mír nesmí znamenat, že Rusko vyhrálo“. Polsko tak poprvé zcela otevřeně odmítlo konkrétní bod amerického plánu, který by rozmístil spojenecké stíhačky na polském území bez souhlasu polské vlády.
Německý kancléř Friedrich Merz řekl agentuře Reuters, že není možné naplnit americkou představu o „rychlé dohodě“ a že plán vyžaduje zásadní přepracování tak, aby byl „přijatelný pro Ukrajinu i Evropu“. Francouzský prezident Emmanuel Macron pro Reuters uvedl, že dohoda se musí otevřít a revidovat, protože evropská bezpečnost nemůže být vystavena kompromisu, který toleruje změnu hranic silou. Bývalý francouzský prezident François Hollande řekl pro Le Monde, že Trumpův návrh staví Evropu do role „diváka obklíčeného děním velmocí“.
Do debaty vstoupila i Itálie. Premiérka Giorgia Meloni po jednání s německým kancléřem uvedla pro Reuters, že podporuje snahu o ukončení války, ale plán musí vést k „trvalému a spravedlivému míru“. Italský ministr obrany Guido Crosetto řekl pro Agenzia Nova, že Trumpův návrh je „velmi tvrdý vůči Ukrajině“ a musí být zásadně upraven.
Španělský premiér Pedro Sánchez při návštěvě Kyjeva oznámil nové financování ve výši 817 milionů eur a pro The Olive Press uvedl, že mír musí být „spravedlivý, trvalý a udržitelný“ a že Evropa nesmí přijmout řešení, které „odměňuje agresora“.
Mimořádně tvrdý postoj představila i skupina NB8 — Švédsko, Finsko, Norsko, Dánsko a baltské státy. Ve společném prohlášení publikovaném na webu Government of Sweden uvedly, že podpoří pouze takové řešení, které respektuje ukrajinskou suverenitu a nesnižuje bezpečnost Evropy. Právě seversko-baltský blok patří k nejhlasitějším zastáncům tvrdé linie vůči Rusku — a jejich hlas dnes posiluje evropský konsenzus proti americké verzi míru.
Evropa však není jen politickým aktérem. Je také hlavním ekonomickým protějškem celého vyjednávání. Podle analýzy Brookings Institution a dat Evropského parlamentu leží v evropských jurisdikcích více než 210 miliard eur ruských zmrazených rezerv, především v belgickém Euroclearu. Trumpův plán s těmito aktivy počítal, jako by byly pod kontrolou Washingtonu — což není pravda. Pouze Evropa může rozhodnout o jejich využití, a právě tato finanční páka dává evropským státům možnost ovlivnit podobu míru.
Z právního hlediska je situace složitá. Prezidentka ECB Christine Lagarde upozornila v rozhovoru pro Reuters, že EU musí postupovat v souladu s mezinárodním právem. Zároveň však instituce jako Council on Foreign Relations uvádějí, že existují legitimní cesty, jak aktiva agresora použít k náhradě škod způsobených válkou. A jak potvrzuje nedávná analýza Reuters, Kyjev již tlačí na evropské vlády, aby aktivovaly mechanismus využití těchto prostředků jako základu poválečné obnovy.
Evropa navíc není příjemcem americké charity. Podle nejnovějších dat Kiel Institute poskytly státy EU a evropské instituce v součtu více finanční a vojenské pomoci než Spojené státy, které zůstávají největším jednotlivým bilaterálním dárcem. Ve skutečnosti tedy Evropa nese větší část celkové zátěže — finanční, politické i bezpečnostní.
Právě tato kombinace prostředků, odpovědnosti a geografické reality nyní vede Evropu k tomu, že odmítá návrh vzniklý bez její účasti. Nejde o spor mezi spojenci. Jde o obranu principu, že o evropské bezpečnosti se jedná s Evropou. Mír, který by zhoršil bezpečnost střední a východní Evropy, posílil ruské pozice a vytvořil dlouhodobý tlak na evropské armády i ekonomiky, nemůže být trvalým řešením.
Trumpův plán tak narazil na něco, co jeho autoři nepředpokládali: na kontinent, který po třech letech války neztratil hlas, ale získal zkušenost. Evropa už jednou žila ve světě, kde se o jejích hranicích rozhodovalo jinde. Tentokrát se k tomu staví s větší sebejistotou. A říká jasně: žádné dohody o nás bez nás.
