Trump chce Grónsko, Evropa protestuje. Pár minut do konce světa? Tahle oblast je klíčová pro všechny

V lednu 2026 už není prostor pro diplomatické kličky ani pro pobavené úsměvy nad Trumpovými nápady. Zatímco evropské elity v Davosu hlasitě protestují proti americkému zájmu o Grónsko, vojenské hodiny v Arktidě odtikávají poslední minuty bezpečí. Musíme si přiznat krutou realitu: na tomto kusu ledu dnes visí přežití celé západní civilizace. Jak jsem podrobně rozebíral ve svém předchozím článku o tom, jak Čína postupně požírá krachující Rusko a mění ho v poslušný surovinový protektorát, geopolitická osa světa se definitivně přesunula na sever. Rusko jako samostatný hráč skončilo a Peking skrze něj získal klíče k arktickým námořním trasám a raketovým základnám. Donald Trump to vidí s brutální jasností a jeho projekt Golden Dome (Zlatá kopule) dělá z Grónska nejdůležitější pevnost planety. Pokud Evropa nepochopí, že Grónsko není jen dánský ostrov, ale strategický mozek naší společné obrany, vystavuje nás všechny riziku, kterému už nebudeme schopni čelit.

Pohled na mapu světa je v roce 2026 klamavý, což nedávno trefně demonstroval i premiér Andrej Babiš, když novinářům ukazoval svůj nový glóbus za 15 000 korun, aby jim vysvětlil to, co většina bruselských úředníků stále nechápe. Na glóbu totiž nevidíte vzdálenosti zkreslené Mercatorovou projekcí, ale syrovou blízkost hrozby. Právě přes Grónsko vede nejkratší cesta pro ruské a dnes již fakticky čínské rakety směřující na srdce Spojených států i Evropy. Jak Babiš správně podotkl, raketa Orešník letí z Ruska na Bílý dům 26 minut, a právě v jedenácté minutě svého letu se nachází přímo nad grónským územím. Tato jedenáctá minuta je momentem, kdy se rozhoduje o bytí a nebytí. Pokud tam nebudou stát systémy schopné tyto střely eliminovat v jejich střední fázi letu, je jakákoli další obrana jen zoufalým pokusem o zmírnění následků apokalypsy. Trumpův pragmatismus je sice děsivý, ale vychází z matematiky přežití, kterou Evropa ve své naivitě ignoruje. Celá tato úvaha nás vede k jedinému závěru: Arktida se stala novým Perským zálivem, ovšem s tím rozdílem, že v sázce není jen cena ropy, ale integrita celé severní polokoule.

Analýza vojenského významu Grónska nás musí zavést hluboko pod jeho povrch, kam se dnes upírají zraky Pentagonu. Projekt Golden Dome vyžaduje vybudování nezničitelných raketových sil přímo v grónském žulovém masivu. Mluvíme o instalaci minimálně 800 raketových sil, která budou rozprostřena po celém vnitrozemí ostrova. Tato sila nebudou jen pasivními schránkami, ale aktivními uzly propojenými tisíci kilometry podzemních tunelů, v nichž se budou na automatizovaných kolejnicích pohybovat mobilní jaderné a interceptorové komplexy. To zajistí, že agresor nikdy nebude schopen zacílit všechna stanoviště najednou. Základem tohoto štítu budou americké střely GBI (Ground-Based Interceptors), ale k nim se musí přidat evropský technologický vrchol: systémy HYDIS² a AQUILA, vyvíjené evropským konsorciem MBDA. Tato kombinace americké hrubé síly a evropské schopnosti zachytit hypersonické cíle vytvoří nad severní polokoulí neprostupnou bariéru, proti které je jakýkoli současný ruský nebo čínský systém jen zastaralým šrotem.

Tato koncentrace zbraní v Grónsku by udělala z ostrova nejvíce militarizované území na planetě, ale zároveň neporazitelný štít. Pokud v grónských skalách skryjeme jaderné hlavice a protiraketové střely v takovém počtu, jaký plánuje Trump, Rusko i Čína ztratí schopnost jakéhokoli prvního úderu. Čas na reakci se pro Moskvu zkrátí na minimum, zatímco naše schopnost sestřelit jejich rakety už v jedenácté minutě letu vzroste na téměř 100 %. Je to projekt, který by podle odhadů stál neuvěřitelných 1,5 bilionu dolarů, ale v přepočtu na cenu za zachování západní civilizace je to stále levná investice. Evropa se na těchto nákladech musí podílet skrze nově vznikající Arktický obranný fond, protože bez bezpečného Grónska nebude bezpečný ani Berlín, ani Paříž, ani Praha. Musíme si uvědomit, že Grónsko by mělo být osázeno nejen defenzivními radary, ale i ofenzivními jadernými sily schovanými hluboko v tunelech. Tato „neviditelná síla“ by fungovala jako definitivní strašák pro jakéhokoli diktátora v Pekingu nebo Moskvě, který by si myslel, že může ovládnout světovou ekonomiku skrze vojenský nátlak.

Není to však jen o raketách. Grónsko ukrývá poklad, který je pro 21. století cennější než zlato. Pod tajícím ledem leží největší nerozvinutá ložiska prvků vzácných zemin na světě – neodymu, praseodymu, dysprosia a terbia. Tyto kovy jsou krví moderního průmyslu. Bez nich nevyrobíte elektromotor, větrnou turbínu, ale především: bez nich nevyrobíte naváděcí systém pro střelu Tomahawk, radar pro stíhačku F-35 ani magnetické systémy pro jaderné ponorky. Čína dnes ovládá 90 % světového trhu s těmito kovy. Peking drží Západ pod krkem a kdykoli může utáhnout smyčku. Trumpova snaha o ovládnutí Grónska je přímým útokem na tento čínský monopol.

Ložiska jako Kvanefjeld nebo Tanbreez v jižním Grónsku obsahují dostatek surovin, aby zbavily USA a Evropu závislosti na Číně na desítky let dopředu. Číňané to moc dobře vědí, a proto se už léta snaží tato ložiska získat prostřednictvím nastrčených těžebních společností. Pokud dopustíme, aby Čína tato ložiska ovládla, naše armády skončí bez munice a naše ekonomiky bez čipů. Vybudování západních těžebních komplexů v Grónsku, chráněných systémem Golden Dome, není jen ekonomickou příležitostí, je to strategická nutnost. Musíme tam postavit rafinerie, které budou rudu zpracovávat přímo na místě, abychom do Evropy a USA vozili už hotové kovy, nikoliv surovinu, kterou by Čína mohla blokovat.

Vybudovat takovou infrastrukturu v extrémních arktických podmínkách, kde teploty klesají k -50 °C, vyžaduje nasazení technologií, které byly donedávna doménou sci-fi. Abychom Grónsko vybavili v šibeničním termínu 36 až 48 měsíců, musí Západ nasadit metodu modulární výstavby podporovanou malými modulárními reaktory (SMR). Tyto reaktory od firem jako Rolls-Royce nebo GE Hitachi budou dopraveny na místo v hotových kontejnerech a okamžitě zapojeny, aby dodávaly energii pro gigantické autonomní vrtné soupravy hloubící tunely v žule. SMR reaktory zároveň vyřeší problém s vytápěním – odpadní teplo z reaktorů bude využito k napájení „tepelných dálnic“. Půjde o síť klíčových komunikací se zabudovaným aktivním vyhříváním podloží, které zabrání praskání povrchu vlivem permafrostu a zajistí plynulý přesun těžké techniky, raketových nosičů a zásob i během nejtvrdší polární zimy. Bez těchto komunikací by se Grónsko v zimě stalo nehybnou pastí, ale s nimi se mění v dynamické bojiště, kde má Západ absolutní logistickou převahu.

Logistika takového měřítka vyžaduje nasazení flotily minimálně 20 jaderných ledoborců a stovek speciálních nákladních lodí s nejvyšší ledovou třídou, které budou do nově vybudovaných grónských hlubokomořských přístavů proudit v nepřetržitém řetězci. Musíme tam vybudovat minimálně pět obřích letišť s vyhřívanými runwayemi, schopných přijímat strategické bombardéry B-21 Raider, transportní letouny C-5 Galaxy a tisíce neviditelných stíhaček F-35. Tato letiště budou chráněna vrstvenou obranou – od baterií THAAD a Patriot PAC-3 MSE až po laserové zbraně určené k likvidaci rojů čínských dronů. Materiál se tam musí dopravit v takovém tempu, že grónské pobřeží bude vypadat jako gigantické mraveniště techniky. Je to úkol srovnatelný s mobilizací během druhé světové války. Pokud Čína dokáže postavit nemocnici za 10 dní, Západ musí dokázat opevnit kontinent za tři roky. Nic menšího nás nezachrání.

Abychom tyto ambiciózní plány naplnili, musí se celá ekonomika USA a EU transformovat. Jak jsem psal v článku o Číně, jejich průmysl dokáže přejít na válečnou výrobu v řádu vteřin. My musíme odpovědět stejnou mincí. Fabriky gigantů jako Lockheed Martin, Northrop Grumman, Raytheon, ale i evropských hráčů jako Rheinmetall, BAE Systems, Leonardo nebo Dassault musí přejít na režim 24/7. Musíme vyrábět rakety, drony, autonomní arktická vozidla a raketové komponenty v milionech kusů. Grónsko vyžaduje neskutečné množství oceli, betonu a pokročilé elektroniky. Musíme tam vybudovat fabriky přímo na místě, chráněné v podzemí, které budou schopné provádět údržbu a doplňování arzenálu bez závislosti na dodávkách z kontinentu, které by mohly být v případě blokády přerušeny.

Projekt Golden Dome by nebyl úplný bez své vesmírné složky, která využívá proliferovanou architekturu satelitů na nízké oběžné dráze (LEO) k vytvoření globálního štítu. Grónsko, díky své poloze blízko pólu, je ideálním místem pro pozemní stanice komunikující se satelitními konstelacemi nové generace, což je klíčové pro moderní vesmírný průzkum a včasné varování před starty raket. Zde vstupuje do hry projekt Starshield od SpaceX, militarizovaná verze Starlinku určená pro vládní účely, která se zaměřuje na dálkový průzkum Země a zajištěnou komunikaci.

Grónsko bude hostit „uplink“ centra, která budou v reálném čase krmit daty tisíce satelitů; již dnes základna Pituffik Space Base spravuje sítě pro řízení satelitů podporující operace v severních šířkách. Tyto satelity nebudou jen sledovat odpaly ruských raket, budou tvořit zaměřovací mřížku pro naše interceptory tím, že poskytnou data v kvalitě pro řízení palby. Pokud odstartuje raketa Orešník, naše satelity ji zachytí, předají data do grónského „mozku“ a systém automaticky vypustí protiopatření. Bez Grónska by tento řetězec měl zpoždění a USA by ztratily ty „zlaté minuty varování“ nezbytné pro úspěšný zásah. S Grónskem je díky přímým letovým drahám přes Arktidu reakce okamžitá. Navíc, polární dráha je klíčová pro sledování ruských aktivit v Arktidě, které běžné satelity často míjí, a Grónsko nabízí bezkonkurenční výhody pro velení a přenos dat z těchto orbitálních prostředků.

Technika je bezmocná bez lidí, kteří jsou vycvičeni na hranici lidských možností. Grónsko vyžaduje trvalé nasazení kontingentu o síle minimálně 25 000 elitních vojáků. Páteří této síly budou americká 10. horská divize a dánský elitní sbor Jægerkorpset, doplněný o specializované horské jednotky ze Švédska, Norska a Finska. Tito vojáci musí projít brutálním výcvikem v podmínkách totálního mrazu a izolace, kde jediným přítelem je jejich vybavení. Jejich výstroj bude zahrnovat pokročilé exoskeletony, které jim umožní nést těžkou výzbroj v hlubokém sněhu bez únavy, a helmy s rozšířenou realitou propojené přímo s radary Golden Dome.

Jejich nejdůležitějším úkolem však nebude jen ostraha povrchu, ale ochrana kritické podmořské infrastruktury. V hlubinách kolem Grónska se nachází tisíce kilometrů optických kabelů a senzorových sítí SOSUS, které sledují každý pohyb čínských a ruských ponorek pod ledem. Právě schopnost těchto speciálních jednotek operovat pod hladinou, ničit nepřátelské sabotážní drony a střežit integritu našeho spojení se světem, udělá z Grónska neprostupnou past. Tito vojáci se stanou novými strážci demokracie, kteří budou v mrazech a tmě polární noci hlídat, abychom my v Evropě mohli žít ve svém pohodlí. Je to oběť, kterou dánská společnost sama neponese, a proto tam musí být přítomna celá síla NATO.

Dánsko se musí zbavit své iluze, že na správu a obranu Grónska stačí samo. Kodaň nemá ani peníze, ani lidské zdroje na to, aby z ostrova vybudovala pevnost 21. století. To neznamená, že Dánsko má Grónsko prodat jako kus realitky, jak se mnozí obávají. Znamená to, že musí dojít k vytvoření nového typu mezinárodního území pod správou Dánska, ale s plnou vojenskou a finanční garancí USA a EU. Dánsko si musí pojistit svou legitimitu a kontrolu nad územím tím, že se stane hlavním koordinátorem Arktického štítu, ale reálné „svaly“ a technologie musí dodat Washington. Pokud dánští politici budou dál blokovat výstavbu sil, letišť a raketových sil pod záminkou ochrany přírody nebo suverenity, fakticky tím nahrávají Pekingu. Čína nepotřebuje Grónsko okupovat tanky. Jí stačí, když Západ zůstane rozhádaný a slabý. Pak tam přijdou čínské firmy s nabídkou miliardových půjček na „rozvoj“, které se v mžiku změní v dluhovou past, jakou jsme viděli v Africe nebo na Srí Lance. Výsledek? Čínské vojenské přístavy v Nuuku pod rouškou obchodních terminálů. Tomu musíme zabránit za každou cenu, i kdyby to znamenalo, že dánská hrdost bude muset trochu ustoupit americkému pragmatismu.

Stojíme na prahu nové éry, kde stará pravidla diplomacie shořela v plamenech ukrajinského konfliktu a čínské expanze. Článek o Číně, který jsem psal nedávno, ukázal, jak blízko jsme k rozporcování světa pod taktovkou Pekingu. Grónsko je posledním dílkem skládačky, který Číně chybí k tomu, aby nás měla v hrsti. Donald Trump to ví a jedná podle toho. Můžeme ho nenávidět, můžeme se mu smát, ale nemůžeme ignorovat fakta. Pokud dovolíme, aby mezi Amerikou a Evropou vznikl v otázce Grónska nepřekonatelný rozpor, sami podepisujeme svůj ortel smrti. Je na čase, aby evropští lídři přestali křičet o principech a začali mluvit o raketách, minerálech a přežití.

Trump sice vypadá jako blázen, ale je to „dobrý blázen“ – vizionář a obchodník, který ví, že bez Grónska je Amerika i Evropa jen otevřeným terčem. On nenechá vyhrát Čínu ani Rusko. Naším úkolem je donutit naše politiky, aby přestali strkat hlavu do písku a začali s Washingtonem jednat o společné správě tohoto klíčového území. Musíme z Grónska udělat takový strašák, aby se v Moskvě i Pekingu třásli strachy jen při pohledu na mapu severu. To je naše jediná šance, jak si v roce 2026 udržet svobodu a zabránit tomu, aby se z našich dětí stali poddaní čínského impéria. Pár minut do konce světa není nadsázka, je to realita hypersonických střel letících přes pól. A Grónsko je jediným místem, které může tyto minuty zastavit.

ZDROJE:
The Guardian – Davos, Nato, Ukraine, Rutte, Stubb and Trump’s Greenland deal (za placenou branou)