Článek
Autor v něm jmenuje řadu opozičních i vládních politiků – Jindřicha Rajchla, Kateřinu Konečnou, Petra Macinku, Filipa Turka, Tomia Okamuru, Andreje Babiše, Radka Vondráčka i Karla Havlíčka – kteří se podle něj podílejí na zesměšňování role hlavy státu. Text odkazuje i na zpravodajský článek Novinky.cz, podle kterého vládní představitelé na Pavla cílí slovy jako „lhář“, „zrádce“ či „vyžírka“.
Kovařík si zároveň neodpustí srovnání s minulostí. Václava Klause vykresluje jako sebestředného „cifršpiona“, Miloše Zemana jako pábitele s láskou k dobrému jídlu, Číně, Rusku a slavnému aligátorovi. Petr Pavel z tohoto srovnání vychází jako prezident, který na rozdíl od svých předchůdců „úřad dělá vidět“ – a právě za to je podle autora trestán nenávistí mocných, kterým „ukusuje z jejich tlustě namazaného krajíce“.
Co na textu sedí
Že se vůči Pavlovi z vládních i opozičních kruhů ozývají tvrdá slova, je fakticky podložené – ostatně sám autor odkazuje na zpravodajský text, kde se tahle slovní kanonáda dokumentuje. To není smyšlenka, ale doložitelná věc.
Co je naopak jen interpretace, ne fakt
Tvrzení, že kritika pramení ze „závisti“ a snahy „ukousnout politikům z krajíce“, je psychologizující domněnka o motivaci druhé strany, kterou nelze ověřit – je to názor, ne popis skutečnosti.
Podobně je čistě hodnotovým soudem i srovnání Klause, Zemana a Pavla. Stejně dobře by někdo mohl napsat text, který by Klause chválil za ekonomickou transformaci, Zemana za otevřenost k lidem a Pavla naopak kritizoval za to, že se příliš profiluje jako neformální opoziční lídr. Ostatně podobně vyhrocené texty vznikají i z druhé strany politického spektra – jen se zrcadlovou logikou: tam se prezidentovi vyčítá, že sám vyhrocenou atmosféru přiživuje.
Kauza kolem Lidic je v textu zjednodušena. Kritika se podle všeho netýkala jen toho, že prezident na pietním aktu nebyl, ale konkrétně toho, že se ten den místo toho objevil na koncertě kapely Iron Maiden. Autor zmiňuje, že Pavel k výročí pronesl samostatný projev jiný den – což může kritiku částečně zmírňovat – ale nevysvětluje, proč k absenci na samotném pietním aktu došlo. Bez této informace je obhajoba neúplná.
Kritika létá oběma směry
Když se podíváte na politické komentáře a blogy publikované v posledních týdnech z obou stran spektra, najdete prakticky zrcadlové texty: jeden tábor obviňuje vládu z hrubosti k prezidentovi, druhý obviňuje prezidenta z toho, že se chová jako neformální opoziční lídr a sám atmosféru přiživuje. Oba tábory přitom motivaci druhé strany vykládají málo charitativně – jako zlobu, závist nebo mocenský kalkul, ne jako legitimní názorový rozdíl.
Jsme tedy svědky stavu, kdy obě strany sahají do stejné krabice s kamením a obviňují tu druhou, že začala první. Otázkou zůstává, jestli o ukončení této přestřelky má kdokoliv z aktérů momentálně skutečný zájem.
