Článek
Kdo by neznal příběh Tarzana – chlapce, který byl vychován opicemi v divoké džungli daleko od civilizace? Autorem tohoto příběhu je americký spisovatel Edgar Rice Burroughs, který ve svém nejslavnějším románu popsal historii malého bílého chlapce, jenž se po smrti svých rodičů ocitl mezi lidoopy. A ti ho přijali za svého. Z malého kluka vyrůstá mladý muž, který je silný, obratný a divoký jako zvířata, mezi nimiž žije. Později se setkává s lidmi, učí se jejich jazyk, objevuje svůj původ a dokonce vzplane láskou k mladé Američance Jane Porterové, což jej definitivně změní v gentlemana. Tarzan se tak stal symbolem spojení divočiny a civilizace.
Příběh, který fascinuje dodnes
Legenda o Tarzanovi byla mnohokrát zpracována ve filmech, animovaných pohádkách, seriálech, televizních show i muzikálech. Ve své době přinesla svému autorovi celosvětovou slávu i nemalé peníze. Je ale možné, že Tarzan nebyl pouhým výmyslem Burroughsovy fantazie a autor knihy se při tvorbě této postavy inspiroval skutečným příběhem reálného člověka – i když to nikdy nepřiznal.
Edgar Rice Burroughs v roce 1920
Povídka Edgara Rice Burroughse Tarzan z rodu Opů byla poprvé vydána v časopise roku 1912. Příběh o bílém dítěti, kterého se po tragické smrti jeho rodičů ujme velká africká pralesní opice a dá mu jméno Tarzan (Bílá kůže), se stal obrovským hitem. Burroughs využil popularity a napsal celou sérii pokračování.
Původ postavy
Edgar Rice Burroughs se po vydání prvního dílu o Tarzanovi ze dne na den stal literární hvězdou. Lidé se začali zajímat i o jinou jeho tvorbu, tisk o něm chtěl vědět víc. A tak, když měl Burroughs popsat, jak přišel na nápad s Tarzanem, tvrdil, že inspirací mu byla legenda o dvojčatech Romulovi a Removi. Nějakou historku totiž nutně potřeboval – mnozí ho obviňovali z vykrádání Kiplingovy Knihy džunglí, která vyšla už v roce 1894.
Avšak je tu i jiná možnost. Časopis Man’s Adventure totiž otiskl článek o dobrodružství Williama Charlese Mildina, hraběte ze Streathamu. A ten údajně strávil 15 let v africké džungli. Jeho příběh začíná tím, že v pouhých jedenácti letech po hádce s rodiči utekl z domova a našel si práci na lodi, která zrovna odplouvala do Afriky.
Podobný příběh
Během velké bouřky však loď ztroskotala a William přežil jen díky tomu, že se zachytil trosek, které ho udržely na hladině. Druhý den ho moře vyplavilo někde v Africe. Malý dobrodruh se ze všech sil vyhýbal setkání s domorodci – slyšel totiž mnoho děsivých historek o afrických kanibalech. Místo toho se začal přátelit s opicemi, které mu nosily potravu – ořechy, ovoce, larvy a kořínky.
Mildin tvrdil, že právě díky práci na lodi byl na svůj věk „mimořádně silný a obratný“, nikdy však o sobě neprohlašoval, že by se stal vůdcem zvířat. Na rozdíl od Tarzana s nimi nemluvil, vyvinul však jednoduchý systém gest. O pár let později se rozhodl vzdát se života se zvířaty a přešel do místního domorodého kmene. Měl údajně pět manželek a několik dětí.
Návrat do civilizace
Po letech však kmen opustil a vydal se podél pobřeží na sever, až dorazil k obchodní stanici. Počkal si na loď a s ní se vrátil do rodné domoviny, kde vznesl nárok na svůj titul a panství. Jiné zdroje tvrdí, že do Londýna se dostal poté, co byl několik měsíců v zajetí u pirátů. Tak či onak, po dlouhém životě v džungli se přece jenom vrátil domů. Opět se oženil (tentokrát oficiálně v souladu s evropskými zákony) a narodil se mu syn Edwin George. Mildin zemřel v roce 1919 a jeho syn v roce 1937.
Mildinovy paměti byly zveřejněny v časopise Man’s Adventure až po smrti posledního dědice – takto si to přál ve své závěti. Avšak některé části jeho příběhu – například přistání v Africe a návrat domů se ještě za jeho života objevily i v článcích v The Times. Z doložených dokumentů víme, že Burroughs The Times odebíral. A tak není vyloučeno, že ho Mildinův příběh zaujal natolik, že se s ním osobně setkal – a výměnou za slib anonymity popsal jeho životní příběh.
Ať už byl skutečný hrabě Mildin předobrazem Tarzana, či nikoliv, jeho příběh zůstává fascinující ukázkou toho, jak realita může inspirovat literární legendy. Burroughs sice nikdy nepřiznal, že se nechal inspirovat Mildinovým osudem, ale paralely mezi těmito dvěma příběhy jsou natolik zjevné, že nelze vyloučit tajnou dohodu mezi dvěma gentlemany. Jedno však popřít nemůžeme – ať už je Tarzan výplodem autorovy fantazie, nebo skutečnou postavou, jeho dobrodružství patří mezi nejslavnější příběhy 20. století.
Seznam použitých zdrojů:
