Článek
Masky jsou už od nepaměti nedělitelnou součástí lidských dějin a objevují se napříč kulturami po celém světě. Sloužily k ochraně, rituálům i vyprávění příběhů, mnohdy také k vyvolání respektu či strachu. Právě schopnost zakrýt lidskou tvář a proměnit člověka v něco neznámého až nadpřirozeného činí z masek mimořádně silný symbol.
Masky, které vyrábí jeden z domorodých kmenů z Papua-Nové Guineje, tuto funkci zvládají dokonale – jejich vzhled dokáže vylekat i otrlého pozorovatele. Představte si, že z hloubi džungle najednou začnou vycházet tajemné postavy. Blíží se tiše, pomalu a nenápadně. Jejich pohyby jsou plynulé a šedá těla připomínají mrtvoly. Největší hrůzu však budí masky – jsou to jakési obří helmy, které zcela zakrývají hlavu. Vyceněné tlamy, dravě rozšířené nozdry a černé propasti místo očí dokážou vystrašit i šokovat. Děsiví lesní duchové se pohybují tak potichu, jak to jen jde, každá píď jejich šlachovitých těl je napjatá jako tětiva. Neustále se rozhlížejí doprava i doleva, jako by každou chvíli očekávali útok.
Jsou to indiáni z kmene Asaro, kterým se také říká blátiví lidé (Mudmen), již žijí v samém srdci Guineje. Toto označení jim dali Evropané, pro které bylo natírání se šedou hlínou zcela nepochopitelným zvykem „primitivních“ domorodců. Nejvýraznějším prvkem kultury Asaro jsou však samozřejmě již zmiňované masky, které jsou nepřiměřeně velké oproti zbytku těla. V nich místní indiáni připomínají bytosti z jiného světa – trčící rohy, kly, špičaté uši i groteskní až děsivé úsměvy dokážou vystrašit téměř každého.
Duchové smrti
Místní strašně rádi vyprávějí legendu o vzniku tohoto podivného převleku – patří totiž mezi základní pilíře jejich kultury. Traduje se, že před mnoha staletími byli Asaro malým, mírumilovným kmenem, jenž se vyhýbal válkám a jakýmkoli konfliktům. Žili v souladu s přírodou, věnovali se zemědělství a chovu prasat. I přes jejich mírumilovný styl života je jednoho dne napadl sousední silnější a mnohem početnější kmen – sebrali jim ženy a zabili skoro všechny děti. Ti, co přežili, museli prchnout a schovat se v džungli. Znepřátelený kmen je však chtěl vyhubit všechny, a tak se rozhodl Asary pronásledovat. Ti se však nakonec odhodlali k boji a proti nepříteli vyrazili celí pokrytí šedým bahnem, které se na ně nalepilo při přechodu řeky.
Znepřátelení domorodci se vyděsili k smrti: za měsíčního svitu vypadaly tyto postavy jako duchové smrti – šedá je totiž v místní symbolice barvou mrtvol, smutku a pohřbů – a místo boje se dali na útěk. Nápad na využití bahna k odstrašení nepřátel se indiánům Asaro zalíbil natolik, že začali přemýšlet, jak sousedy vyděsit ještě víc, aby se nájezdů vzdali jednou provždy. Podle místních pověr byla hlína z řek a rybníků jedovatá, a tak si ji Asaro nechtěli nanášet přímo na obličej. Proto se rozhodli vyrobit masky, které měly být ještě strašidelnější a co nejvíce připomínat tváře duchů smrti. A tak vznikla tradice výroby jedinečných, ale vskutku děsivých ozdob, jež se stala jedním z nejvýraznějších symbolů tohoto kmene.
Hlína, kly i rohy
Těmto maskám říkají holosa a místní je vyrábějí z bílé hlíny, které je na březích místní řeky dostatek. Je to náročný a zdlouhavý proces, který vyžaduje zkušenost i trpělivost: z menšího množství hlíny se nejdříve formují prstence, které se následně vrství na sebe, až vytvoří kulatou nádobu připomínající džbán – a to je základ budoucí masky. Pak je na řadě modelování tváře: vyřezávají se oční důlky, nos a rozevřená pusa, kam se zasazují prasečí zuby a rybí kosti. Někdy se masky zdobí také rohy nebo kly. Poté se maska suší na slunci a zdobí ornamentálními malbami. Tyto masky jsou překvapivě těžké – s nasazováním pak musí pomoci soukmenovci.
Dříve si je místní oblékali vždy jen po krátkou dobu – většinou během nějakých obřadů – protože masky hodně tlačí na klíční kosti. Dodnes existují malé komunity, které žijí v lesích a téměř nekomunikují s okolním světem – tito lidé stále používají masky během svátků a rituálů. V současné době si je ale Asaro nasazují především během festivalu pořádaného místními úřady na podporu malých etnik. Poprvé se blátiví lidé na podobné akci objevili v roce 1957 a okamžitě vyvolali senzaci, která jim přinesla hlavní cenu i dlouhodobou pozornost. I přes veškerý pokrok technologie výroby zůstala prakticky stejná, masky však dnes připomínají detailní umělecká díla. Na přání turistů se na některé masky dokonce přidávají anglické nápisy či komerční loga – další ukázka toho, jak se tradice přizpůsobuje modernímu světu.
Význam masek v domorodých kulturách
Asaro není jediný národ, který používá masky během rituálů nebo obřadů. Masky se řadí mezi nejstarší kulturní artefakty a jejich význam je mnohem hlubší než pouhá výzdoba. Řada domorodých společností využívá masky jako prostředek komunikace s duchovním světem a umožňuje nositeli symbolicky se proměnit v jinou bytost. Osoby v masce pak mohou zosobňovat předky, duchy, posvátná zvířata nebo božstva, jež ovlivňují každodenní život komunity. Samotný akt nasazení masky je často chápán jako rituální přechod, během něhož jedinec dočasně přichází o vlastní identitu.
Jednotlivé národy pak využívaly masky během iniciačních obřadů, pohřebních rituálů, oslav sklizně nebo dokonce během vyprávění mytologických příběhů prostřednictvím tance. Důležitou roli hraje i to, jak jednotlivé masky vypadají – výrazné tvary a barvy mají vyvolat respekt, strach nebo úctu, čímž posilují kolektivní prožitek obřadu. Výroba masek se řídí přísnými pravidly a postupy, které se předávají z generace na generaci, takže samotný proces tvorby má téměř posvátný charakter. V některých kulturách bylo dokonce dovoleno masky vyrábět či nosit pouze vybraným členům komunity, což podtrhuje jejich sociální význam. Masky tak fungují jako vizuální jazyk, který propojuje minulost a přítomnost, ale také svět lidí a svět nadpřirozena.
Jak pravdivé jsou domorodé legendy?
Se svou výstrojí – maskami, luky, sekyrkami a malovanými bambusovými trubicemi – působí Asaro jako obávaní bojovníci. Cílem je však právě vylekat protivníka, protože ve skutečnosti patří k nejmírumilovnějším kmenům regionu. Proto je jejich cílem nepřítele vystrašit – ideálně natolik, aby k žádnému boji vůbec nedošlo. Zatímco jejich sousedé používali tetování nebo výzdobu těl jako součást válečných příprav, Asaro je vnímali především jako prostředek ochrany a zastrašení.
Nejsou dochovány žádné informace o tom, že by kdy vedli skutečné války, a při napadení spíše ustupovali, než aby riskovali otevřený střet. A tak onu legendu o blátivých postavách, které vyděsily nepřátele, někteří antropologové zpochybňují. Přestože se tento příběh těší velké oblibě (jak mezi místními, tak mezi turisty), vědci se domnívají, že skutečný původ masek je mnohem prozaičtější. Před dávnou dobou měli totiž Asarové pověst zdatných zlodějů, kteří sousedům kradli selata. Aby je pak nikdo nepoznal, zakrývali si hlavy pletenými košíky potřenými říčním bahnem.
Když byl roku 1957 jeden z místních náčelníků požádán, aby oficiálním úřadům představil kulturní tradici svého lidu, tuto praktiku oživil a doplnil ji poutavou legendou. Ať už je pravda jakákoli, masky se ukázaly jako mimořádně silný symbol, který zajišťuje značné zisky i pozornost turistů z celého světa. Každoročně se do této oblasti sjíždějí návštěvníci na folklorní festival Sing-Sing, kde vystoupení Asaro pravidelně patří k nejoblíbenějším částem celé akce. Pomalu vystupují z džungle, v tichu tančí svůj rituální tanec a stejně nenápadně mizí – jako mlha, která se na okamžik zhmotnila a opět se rozplynula.
Seznam použitých zdrojů:
