Článek
Gulag byl systém pracovních a koncentračních táborů v Sovětském svazu. Tato zařízení se začala budovat ještě za Lenina (od roku 1919), tedy ihned na počátku historie Sovětského svazu. Největší „rozkvět“ ale zažila během vlády Josifa Stalina, především pak v letech 1933–1939. Později se slovo gulag začalo používat i pro označení jednotlivých táborů. Celý ten systém byl oficiálně zrušen v lednu 1960. Ale jen naoko. Realita vypadala jinak – pracovní tábory (i když už ne gulagy) existovaly nadále, většinou ale s méně krutým režimem. Fungovaly až do pádu komunistického režimu.
Bylo období, kdy po celém SSSR fungovaly desítky tisíc zařízení rozesetých po celé říši. Do těchto „nápravných“ zařízení byli posíláni muži i ženy. Většina mužské populace pracovala až na dřeň, především na těžbě dřeva nebo stavbě silnic a železnic. Ženy se věnovaly „lehčí“ práci – pracovaly v zemědělství či dělaly švadleny, tkadleny, pletařky a tak dále. Člověk by řekl, že to mohly mít jednodušší ve srovnání s muži. Opak je pravdou. Kromě těžké práce mnohé z nich totiž čekal opravdu hrůzný osud – stávaly se sexuálními otrokyněmi v harémech šéfů jednotlivých táborů. A ti si nejčastěji vybírali ženy, které s prostitucí neměly vůbec nic společného.
Systém, který z lidí dělal dobytek
Jedním z nejslavnějších sovětských táborů byl bezesporu ten na Soloveckých ostrovech. Fotograf a výzkumník Jurij Brodskij jej popsal jako laboratorní peklo. Bylo to místo, kde si mocipáni nacvičovali, jak zlomit lidskou vůli: výslechy, psychické drcení, mučení tu byly na denním pořádku. Muži dřeli u pásu nebo v lese, zatímco ženy končily v zemědělství… nebo rovnou v posteli dozorců.
Oficiální vysvětlení? Ženské prý většinou skončily v GULAGu kvůli prostituci. Nejčastěji to však byla pouhá výmluva. Nejvíc se cenily a opravdu vzácnými „úlovky“ byly vzdělané, slušné ženy, které se psychicky hroutily už jen z toho, že je někdo nutí žít v špíně, mrazu a v neustálém ponížení.
Krása měla svou cenu. Doslova
Ve svém článku Ženy Gulagu popisuje historik a publicista Vladimir Kuzin proces selekce, který probíhal, když dorazil nový „ženský transport“. První zastávka? Umývárna. Tedy spíš selekční kabina. Tam se ženy hodnotily jak dobytek – podle vzhledu.
Ty nejhezčí dostaly nálepku „rublová“.
Průměrné „polorublová“.
A ty ostatní? „Za pět altýnů“. To byla tehdejší měna, něco jako „za pět švestek“.
Rublové šly rovnou šéfovi. Bachaři mívali tři až pět ženských – byly to jejich milenky, kuchařky a otrokyně v jednom. Pokud dotyčné držely hubu a krok, dostaly lepší jídlo, hadry, dokonce i boty. Ale jakmile své pány omrzely nebo se „nechovaly“, byly poslány zpět do společných baráků. A co šatstvo a boty? Ty putovaly k nové favoritce.
Peklo za odmítnutí
A co když žena nechtěla? Někteří bachaři dotyčnou „jen“ zbili a nechali pár dní bez jídla a vody. A dál už se s podobnou netýkavkou nechtěli ztrácet čas – měli totiž kupu práce a čekaly na ně ochotnější vězeňkyně. Někteří však odmítnutí brali osobně a od nějaké špindíry a nepřítele lidu si něco takového nechtěli nechat líbit. Nebyli vázáni žádnými pravidly a nikdo jejich počínání nereguloval, a tak si mohli s těmi nešťastnicemi dělat téměř cokoliv. Cíl byl zlomit jejich vůli a udělat z vězeňkyně poslušnou služku. Tady je pár nejčastějších „triků“:
- Sisyfovská práce
Dones sem kámen. Teď ho dones zpátky. Teď ho zakopej. A teď ho vykopej. A znovu zakopej. A opět vykopej. A ještě jednou. A opět. A znovu… A takhle do zblbnutí. V podobné situaci mozek člověku vypoví službu dřív než záda. - Mrazák vs. sauny
Odmítáš spát se šéfem? Tak se běž „zahřát“ do karceru, kde kamna jedou na plné koule a voda nikde. Nebo naopak – nech si schladit hlavu v ledové cele, kde z otevřeného okna fouká vítr a podlaha je schválně polévaná ledovou vodou. - Krysy a potkani
Tady už snad není ani potřeba cokoliv vysvětlovat. Někteří obzvlášť sadističtí bachaři měli klece, kde chovali krysy, které klidně pár dní nekrmili. Když je pak vypustili do cely, kde byla zavřena ona neochotná ženská, krysy se do ní pustily se vší vervou.
Těhotenství a dítě? To je to pravé peklo!
Některé ženy během odpykávání trestu v GULAGu otěhotněly. A teprve tehdy pro ně začínalo to největší utrpení. Každá matka přece udělá pro své dítě první poslední. A tak byly ochotné kývnout na sex s bachaři, na odporné sexuální praktiky, ponížení a mnoho dalšího. Jen aby jejich dítě dostalo trochu jídla navíc nebo teplejší oblečení. Nebo jen aby ho dotyčný bachař nehodil do studny.
Čas od času se ale ženské zlomily a propukla vzpoura. Ta největší trvala 40 dní – když chlapi z mužské části přelezli ploty do ženské zóny. Vzduchem létaly kameny, cihly a klacky. Ze strany dozorců se střílelo o sto šest. Výsledek u podobných vzpour byl ale vždycky stejný: vojáci stříleli, přejížděli náklaďáky či dokonce tanky. A vzbouřence už nikdo nikdy neviděl.
Systém sovětských Gulagů nebyl jen o otrocké práci nebo vraždění. Byl i o zvrácené moci nad ženským tělem a duší. Největší sadismus byl v tom, že muži, co měli fungování lágrů na starosti, si nevybírali ženy, které opravdu byly odsouzené za prostituci. Volili ty nejčistší a nejzranitelnější.
V sovětské říši zla totiž nebylo nic cennějšího než zlomit někoho, kdo ještě věřil, že má cenu.
Seznam použitých zdrojů:
https://web.archive.org/web/20111113035745/http://www.paulbogdanor.com/left/soviet/rosefielde.pdf
https://www.hoover.org/sites/default/files/uploads/documents/0817939423_23.pdf
https://cs.wikipedia.org/wiki/Gulag
https://www.theguardian.com/world/2017/dec/29/stalin-russia-soviet-union-gulag-norilsk
https://uainfo.org/blognews/1494060543-zhenshchiny-gulaga-istoriya-kotoruyu-nikto-i-nikogda-ne-rasskazyval-.html
