Článek
Karl Emil Pettersson se narodil v roce 1875 ve Švédsku do úplně obyčejné rodiny a nic nenasvědčovalo tomu, že by z něj jednou měl být král. Jako většina lidí z jeho sociální vrstvy měl pouze povinné základní vzdělání a poté nastoupil jako obyčejný námořník na obchodní loď Herzog Johann Albrecht. Mezioceánský obchod v té době vzkvétal, a tak brázdil oceány, dokud se roku 1904 loď nepotopila v Tichém oceánu.
Karl Pettersson měl ale štěstí v neštěstí – moře ho vyplavilo na ostrov Tabar v dnešní Papui-Nové Guineji. A protože vesmír má smysl pro humor, vyplavilo ho to zrovna na ostrov, kde místní neoplývali zrovna vegetariánskými sklony.
Kanibalům se líbil – až podezřele moc
Když ho domorodci našli, nevypadalo to pro něj příliš dobře. Karl už se pomalu začal loučit se životem. Jenže když se na něj místní podívali pořádně, zjistili, že má tenhle cizinec neskutečně modré oči. A ty ještě nikdy v životě neviděli. A tak místo na rožni skončil mladý Švéd u náčelníka Lamriho – a ten cizákovi udělil milost. Ba co víc – Karl na něj udělal takový dojem, že ho náčelník přijal mezi své poradce.
Carl Emil Pettersson
Když život dává kokosáky, otevři plantáž
Karl brzy pochopil, že ostrov není jen o krásné přírodě – měl totiž dost úrodnou půdu, která byla ideální na pěstování kokosových palem. A tak podnikavý Švéd, který moc dobře věděl, o jaký typ zboží mají Evropané zájem, nabídl náčelníkovi super kšeft: budou pěstovat a prodávat kokosy. A ono to klaplo – obchod se rozjel, peníze tekly proudem a Lamri byl nadšený.
A co dá náčelník obchodnímu partnerovi? No jasně – dceru a půl JZD. Teda, polovinu plantáže. Náčelníkova dcera se jmenovala Singdo a z Karla udělala šťastného otce devíti dětí.
Karl Emil Pettersson a jeho rodina
Z outsidera král
Po smrti milovaného tchána se z obyčejného „noname“ Švéda z chudé čtvrti stal náčelník malého, ale zcela samostatného ostrova. Jeho příběh už znali i v Evropě a švédský tisk ho překřtil na „Prince Petterssona“ a „Karla I.“. V roce 1921 Petterssonovi zemřela manželka. Karl odcestoval do Švédska, kde se za pár let oženil s Jessie Louisou Simpson. V roce 1923 se spolu vrátili zpět do Tichomoří, kde Karl svým poddaným představil novou, též modrookou manželku a novou panovnici.
Zlato, malárie a hořký konec
Bohužel, po čase se štěstěna přestala na modrookého Švéda usmívat. Plantáže časem zkrachovaly, ale Karl se nevzdával – kdo by se taky dobrovolně vzdal blahobytu a bezstarostného života? Pettersson objevil na sousedním ostrově zlato. Bohužel však krátce poté, co rozjel nový obchod, jeho žena Jessie Louisa onemocněla malárií a v roce 1935 zemřela. Karl ji následoval o dva roky později, v roce 1937.
Dědictví, které nikdo nechtěl
Ostrov, palmy a všechny poddané po Petterssonovi zdědil jeho nejstarší syn Frederik, kterého zplodil s náčelníkovou dcerou. Ten však studoval na Novém Zélandu a rozhodl se, že o životě na ostrově nemá zájem. Zkoušel ho prodat Švédsku, a když neuspěl, sám jim dokonce nabídl peníze, jen aby si ho vzali zpátky. Nakonec ostrov připadl Austrálii.
Příběh Karla Petterssona je bezesporu zajímavý a jedinečný. A že jste o něm nikdy neslyšeli? Chyba lávky! Zná ho mnoho lidí, i když to sami netuší. Petterssonův odkaz totiž přežil v literatuře – Astrid Lindgrenová se jeho příběhem inspirovala, když psala postavu kapitána Efraima Dlouhé punčochy, tátu slavné Pippi Dlouhé punčochy.
Seznam použitých zdrojů:
