Článek
Jakov Džugašvili, Stalinův nejstarší syn, neměl lehké dětství. Narodil se 18. března roku 1907. Jeho matka zemřela na tyfus, když mu bylo pouhých sedm měsíců. A tak nikdy nepoznal mateřskou lásku. Ale ani tu otcovskou. Vychovávali ho příbuzní a k otci se přestěhoval až ve čtrnácti letech. Ale ani tehdy k sobě nikdy nedokázali najít cestu.
Jakov Džugašvili
Jakov neměl žádné výhody z toho, že byl vůdcovým synem. Stalin byl na něj nesmírně přísný až krutý, označoval ho za slabocha a hlupáka a obviňoval ho z nedostatečné lásky k revoluci a komunistickým ideálům. Naštěstí se k chlapci velmi laskavě chovala Naděžda Allilujevová, Stalinova druhá manželka, která byla jen o šest let starší než Jakov. Starala se o něj a často (v rámci možností) manžela krotila, aby na chlapce nebyl příliš krutý. Díky ní bylo Jakovovo soužití v otcově domě alespoň trochu snesitelnější.
Místo uznání přišlo odmítnutí
S otcem se ale Jakov vzdaloval čím dál víc. Ještě víc se odcizili poté, co Stalinovi a Naděždě narodily vlastní děti – syn Vasilij (který, ač druhorozený, nosil příjmení Stalin) a dcera Světlana. Když vypukla válka, Jakov věřil, že je to jeho šance přesvědčit otce o své odvaze a lásce k vlasti. Narukoval jako dělostřelecký důstojník a šel na frontu.
Ilustrační foto
Tam však rychle narazil na realitu – Rudá armáda ustupovala, vojáci nebyli dostatečně připraveni a velení bylo chaotické (jak by také ne, když Stalin ve 30. letech poslal do GULAGu de facto všechny schopné generály a důstojníky). V létě 1941 se Jakovova jednotka dostala do německého obklíčení u Vitebska. Jakov odmítl kapitulovat a pokusil se o únik. Avšak neúspěšně. Po výbuchu granátu, který ho zranil, byl zajat.
Hitlerova trofej
Nacistické velení okamžitě pochopilo, jakou trofej mají ve svých rukou. Syn Stalina – muže, kterého Hitler považoval za osobního nepřítele – se ocitl v jejich zajetí. Jakova přemísťovali z tábora do tábora, vyslýchali ho, zkoušeli využít k propagandě. On však jakoukoli spolupráci odmítal. Svou vlast a otce nezradil. Nestal se zběhem. Nepropagoval nacismus. Mlčel – a tím si podepsal rozsudek smrti.
„Vojáka za maršála nevyměním“
A přesto tu byl jeden člověk, který ho mohl zachránit. Němci se pokusili nabídnout výměnu – Jakova za německého maršála Pauluse, který byl zajat během bitvy u Stalingradu. Stalin na to odpověděl dnes již legendární větou: „Vojáka za maršála nevyměním.“
Jakov Džugašvili
Nešlo mu jen o hrdost. Stalin se obával, že projeví-li lidskost (byť kvůli vlastnímu synovi), veřejnost to pojme jako slabost. A tak by přišel o to nejdůležitější – o svou autoritu. O image ocelového vůdce (v ruštině stalʹ, od kterého je odvozen politický pseudonym Josifa Džugašviliho, znamená ocel). A to nemohl dopustit. Možná si navíc v hloubi duše přál, aby Jakov zmizel – jako symbol vůdcovy slabosti, jako jeho ostuda. Po pár týdnech přinutili Němci Jakova, aby otci napsal dopis. Stalin nikdy neodpověděl.
Konec v Sachsenhausenu
V roce 1943 byl Jakov přesunut do koncentračního tábora Sachsenhausen. Tam se jeho stav rychle zhoršoval – tělesně i psychicky. Ztrácel víru, sílu, a hlavně důvod žít. Zemřel v dubnu téhož roku a jeho smrt dodnes vyvolává mnoho otázek.
Podle jedné verze Jakov během povinné procházky mezi pracovními směnami rozeběhl směrem k ostnatému drátu a nechal se zastřelit stráží. Další verze tvrdí, že ho Němci úmyslně zastřelili, když opakovaně odmítl spolupracovat. Povídá se také, že Jakov byl zabit na příkaz samotného Hitlera. Tato verze se však nikdy nepotvrdila, i když mezi některými historiky stále koluje.
Smrt beze jména
Podle oficiální verze šlo o sebevraždu. Ale i tato teorie má své odpůrce. Podle dochovaných zdrojů byl Jakov silný, věrný, a (navzdory zklamání z rozhodnutí vlastního otce) se držel. Možná se jen nechtěl stát dalším nástrojem nacistické propagandy. A možná prostě chtěl o své smrti rozhodnout sám.
Jeho tělo bylo pohřbeno v hromadném hrobě. Stalin o smrti syna téměř nemluvil. Nepovolil žádný veřejný smutek. Jakov zmizel stejně tiše, jak žil.
Zůstalo po něm jen několik fotografií. Snímky muže v uniformě, s pohledem plným bolesti, a věta, která z něj udělala symbol: „Vojáka za maršála nevyměním.“
Symbol tvrdosti (nebo lhostejnosti?), chladné logiky a nelidské ceny za Stalinovu „sílu“ a postavení. A přes dvacet let po smrti Stalina, teprve v roce 1977, byl Jakov Džugašvili posmrtně vyznamenán Řádem vlastenecké války I. stupně.
Seznam použitých zdrojů:
https://web.archive.org/web/20170511143059/http://zahranicni.eurozpravy.cz/evropa/188582-stalinovo-temne-tajemstvi-odmitl-vymenit-syna-za-nacistickeho-generala/
https://content.time.com/time/subscriber/article/0,33009,941216,00.html
https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1980/02/24/papers-say-son-of-stalin-a-suicide/60f47111-1a6d-4bc2-98a6-c14a3a70774c/
https://www.kommersant.ru/doc/246270
https://ria.ru/20070606/66774415.html
