Článek
Nejdůležitější je umět vytušit, odkud přesně bude polární záře nejlépe vidět, a nezačít zoufat po prvních neúspěšných pokusech. Často totiž ani profesionálové nevědí, že polární záři lze vidět i nad Bergenem. Například v říjnu 2022 v místním tisku se objevila zpráva , že v Norsku poprvé po několika letech je znovu možné pozorovat polární záři. Novináři se odkazovali na Evropskou astronomickou společnost. Ve skutečnosti jich ale místní lovci polární záře zachytili více než dvacet během zimy 2020-2021.
Počet lovců polární záře se zvýšil v období mezi lety 2015 a 2017 během zvýšené sluneční aktivity. Na Zemi pak často dochází k magnetickým bouřím, s nimiž je tento přírodní jev přímo spojen. Ještě větší zájem o tuto nevšední aktivitu byl během pandemie koronaviru. Severské země sice nezavedly lockdown jako takový, doporučily ale omezit společenské kontakty. A tak se mnoho místních uchýlilo k tomuto poměrně neobvyklému koníčku.
Navíc během posledních několika let došlo k velkému technologickému pokroku, co se týče aplikací na sledování počasí. Nejen že jsou nyní mnohem přesnější, ale kromě teploty vzduchu poskytují informace o tlaku, vlhkosti i tak zvaném slunečním větru (umí to například Advanced Composition Explorer). Díky tomu lze lépe určit, kde bude možné pozorovat polární záři.
V USA válí tornáda, v severní Evropě - polární záře
Ve Spojených státech se v posledních letech zvyšuje počet tzv. lovců tornád a v severní Evropě zas lovců polární záře. Tyto dva koníčky mají hodně společného - v obou případech se jedná o pozorování zvláštního přírodního jevu. Ale zatímco lovci tornád nemají problém určit, kde a kdy se jejich vysněný přírodní úkaz objeví, je však životu nebezpečné se k němu přiblížit hodně blízko. Lovci polární záře to mají zcela naopak - jejich koníček je na životě nijak neohrožuje, ale je nesmírně těžké předpovědět, kde a kdy se tento jev objeví. V obou případech však nejde popřít, že se jedná o lov. Jak ale trefně poznamenal Friðrik Hreinsson (jeden ze zakladatelů norského hnutí Aurora Hunters - Lovci Aurory), zatímco „hon na tornáda připomíná spíše lov indického tygra, lov polární záře více připomíná rybaření - jedno vyžaduje odvahu, druhé zas trpělivost.“
V Norsku či Švédsku můžete obvykle vidět jen jakýsi oblouk na nebi, který lehce září a vystupují z něj paprsky. Pokud se ale přesunete víc na sever, tak se s těch paprsků stanou pruhy, které se vám budou různě vlnět nad hlavou. Jsme posunutí v prostoru, takže čím jsme dál od severního pólu, tím víc vidíme jen boční a spodní část světla polární záře.
Hon na polární záři jako turistická atrakce
Ti, kteří se chtějí stát lovci polární záře nebo alespoň jednou ji vidět naživo, se musí připravit na to, že nejspíš nebude tak krásná a výrazná jako na fotografiích. Naše oči neobsahují tolik receptorů, které shromažďují světlo, takže polární záři na vlastní oči nevnímáme v tak sytých barvách jako třeba na fotografiích. Běžnému oku se zdá polární záře více monochromatická: je to spíše jakýsi šedý opar lesklých barev, který se jemně vlní. Někdy jsou viditelné zelené odstíny, a když je záře velmi jasná, objeví se růžový lem nebo jasně červená barva. Zelené a modré barvy jsou způsobeny molekulami kyslíku při srážce se slunečním větrem, červené a fialové jsou způsobeny dusíkem. A ostatní odstíny, které vidíme, jsou směsí těchto barev.
Lov/Hon na polární záře je dost náročná záležitost, protože musíte na kilometr přesně určit to správné místo a na minutu přesně - správný čas. Obvykle nejjasnější část polární záře se odehrává kolem půlnoci. Poslední silná magnetická bouře v tomto slunečním cyklu (a zároveň nejsilnější za posledních pět let) byla na začátku listopadu 2020 - záři šlo vidět dokonce v Stockholmu či ruském Voroněži. Přesto všechno je ale správné určení místa a času velice složité a ani to vám nezaručí, že polární záři skutečně uvidíte. Proto profesionální lovci varují, že „výlet za polární září“, který v poslední době nabízí čím dál víc cestovních kanceláři v zemích severní Evropy, nakonec může být jen ztráta peněz.
Zdroje:
