Článek
Ve starověku bylo panenství obecně považováno za velikou ctnost, i když jeho ztráta neznamenala nutně ostudu nebo vyřazení ze společnosti. Na ženy, které o panenství přišly ještě před svatbou (ať už dobrovolně či nikoliv), se však pohlíželo jako na „druhořadé“. To však neznamenalo, že nutně zůstanou na ocet. I ony se provdávaly, většinou však buď za vdovce, starší muže nebo ty, kteří měli nějaký fyzický handicap.
Pro Skyty, kteří obývali území dnešního Slovenska, Ukrajiny a části Balkánu, panenství u dívek nemělo žádnou hodnotu. U žen se více cenila šikovnost, odvaha a schopnost obstát v boji. Podle řeckého historika Hérodota musela dívka přinést jako důkaz své síly useknutou hlavu nepřítele. Teprve pak o obdivovatele neměla nouzi. Otázkou je, jak moc můžeme Hérodotovi věřit.
U starověkých Keltů mohl styk s nesprávným mužem poznamenat dívku na celý život. Jejich nevinnost se však kontrolovala velice neškodným způsobem — druidi se na ně ptali lesních a nočních bohů, kteří, bezpochyby, věděli všechno.
Zcela jiný přístup měli Egypťané. Ti příliš nezajímal sexuální život mladých dívek před svatbou, ani jejich válečné schopnosti. Co tedy hrálo roli při výběru nastávající ženy? V první řadě krása, půvab, ale také věno. Před svatbou dívka mohla mít tolik partnerů, kolik chtěla, ale po uzavření manželství se od ní očekávala věrnost. Nevěra v manželství se přísně trestala.
Panenství v období antiky
V mnoha starověkých kulturách byla nevinnost chráněna zákonem. Například na Krétě v době kolem 5. století př. n. l. platil zákon, podle kterého za znásilnění otrokyně, jež nikdy nepoznala muže, byla uložena vysoká pokuta. Tento zákon byl součástí právního kodexu. Což samozřejmě je velmi správné i z pohledu současné morálky. Co už nám dnes tak správné nepřijde, je, že pokud šlo o sexuální násilí vůči ženě, která již nebyla pannou, trest byl mnohem mírnější, a pokuta menší než za krádež na trhu.
Ve starověkém Řecku a Římě byla ženská cudnost považována za velmi důležitou. Pokud se během první svatební noci zjistilo, že nevěsta už měla sexuální zkušenosti, mohl ženich smlouvu o manželství zrušit. To vedlo k tomu, že nevěsta a její rodina byli veřejně potupeni a čelili velkému sociálnímu tlaku.
A tak, aby se předešlo veřejnému zesměšnění, rodiny nevěsty a ženicha začaly pořádat tzv. „kontroly cudnosti“. Někdy se prohlídka nevěsty prováděla pouze vizuálně, jindy se ale používali i dost brutální nástroje. Právě Římanům můžeme poděkovat za první evropské „gynekologické“ nástroje (speculum), které však vzhledem a způsobem užití připomínaly spíše mučící nástroj.
Speculum
Hrůzný středověk
Ve starověkém Řecku a Římě panenství bylo především ukazatelem, že dívka nebyla „pošpiněná“ jiným mužem. Ve středověku se k tomu přidala i náboženská morálka. Cudnost se stala hlavním symbolem duchovní čistoty a blízkosti k Bohu. Mnoho křesťanských příběhů vyprávělo o tom, jak panenství představuje boj mezi nevinností a ďáblem, který přeneseně i doslova svádí nevinné dívky.
V Evropě se s panenstvím začalo obchodovat a všelijak manipulovat. Kolovalo přesvědčení, že sexuální styk s pannou má léčebné účinky, a dokonce může omladit muže i ženy. Stačí si vzpomenout na nechvalně proslulou Čachtickou paní, která se údajně koupala ve vaně naplněné krví panen. Kromě toho se panny využívaly k „léčbě“ i některých vážných nemocí, včetně syfilis, což dnes zní naprosto šokujícím způsobem.
V raném středověku se ještě nějakou dobu používaly nástroje na kontrolu panenství, postupem času se však od této praxe upustilo. Důvodem bylo riziko porušení panenské blány, která v té době byla cennější než zlato. Církev začala podporovat kontrolu bez přímého kontaktu, a za „čisté“ metody ověření nevinnosti byly považovány například prohlídky pomocí zrcadel. Tato zrcadla umožňovala „zkontrolovat“ panenskou blánu, zároveň se však vyhnout přímému pohledu na ženské genitálie.
Ve 13. století byla v knize Ženská tajemství (De Secretis Mulierum) uvedena metoda, jak se dá zkontrolovat nevinnost bez fyzického vyšetření. Dočteme se zde, že:
„Stud, skromnost, strach, bezchybné chování a řeč, skloněné oči před muži… Moč pann je průhledná a čistá, někdy bělavá, někdy třpytivá.“
Zdánlivá počestnost viktoriánské doby
Od 17. století se gynekologie v Evropě, včetně českých zemí, začala považovat za opravdový lékařský obor. Avšak ještě do začátku 20. století zde kolovalo mnoho mýtů, polopravd a předsudků. Americký gynekolog Robert Latou Dickinson v roce 1910 se vší vážnosti navrhl, že nevinnost lze určit podle toho, kolik prstů se „vejde“ do poševního vchodu. Stačí odhadem. Pokud se tam vejdou jen jeden až dva prsty, jde o pannu. Pokud více, panenství je zpochybněno. Dnes bychom spíše zpochybnili odbornost daného pana doktora. Postupně však tradice kontroly panenství před svatbou v Evropě vymizela. Zůstala jen v královských rodinách (a to až do začátku 20. století).
Překvapivě se však v 19. století opět vrátila obliba „léčby“ pohlavních nemocí pomocí sexu s pannami. V některých nevěstincích západní Evropy, zejména v Londýně a Paříži, nabízeli mladé dívky jako údajnou pomoc při syfilidě nebo kapavce. Služby byly drahé, ale těšily se velkému zájmu a poptávka byla obrovská.
Chudí lidé si však takovou „léčbu“ dovolit nemohli – a to vedlo k násilí. Historik Roger Davidson uvádí, že v Londýně na přelomu 19. a 20. století bylo mnoho případů zneužívání nezletilých „z léčebných důvodů“. Nejvíce trpěly děti z chudých čtvrtí, bohužel však nebylo výjimkou, že rodiče svou dceru sami prodali pro „léčebné účely,“ čemuž se v dnešní době opravdu nechce věřit. Tehdy to bylo docela běžné a pachatelé tuto výmluvu používali často a rádi. Soudci (samozřejmě muži, a nevíme, jestli tento typ léčby také neměli v oblibě) jim mnohdy uložili jen mírné tresty nebo minimální pokuty.
Sečteno a podtrženo — ve srovnání s těmito relativně nedávnými událostmi se starověké zvyky spojené s ženským panenstvím mohou jevit jako relativně „nevinné“.
Seznam použitých zdrojů:
Hanne Blank: Virgin: The Untouched History
