Článek
O přístrojích na zaznamenávání řeči nebo hudby se mluvilo už v půlce 19. století, mnozí vědci a vynálezci se snažili alespoň v teoretické rovině rozpracovat způsob fungování podobných zařízení. Práci nad jeho sestavením započal ale v půlce 70. let americký vynálezce a podnikatel Thomas Alva Edison. Ten během návštěvy pošty s telegrafem měl možnost pozorovat, jak funguje telegrafní záznamník. I když se zprávu dalo poslouchat několikrát, spoustě slov vůbec nebylo rozumět. A tak se Edison rozhodl navrhnout vlastní přístroj a nahrát na něj celou konverzaci. Pracovat na sestavení fonografu začal ve své laboratoři v malém městečku Menlo Park v New Jersey.
U první verzi přístroje se zvuky zaznamenávaly na povrchu fólie speciální hodně tenkou pohybující se jehlou. Tuto folii pak vynálezce umístil na speciální válec, který se otáčel při reprodukci zvuku. Pomocí prvního fonografu Thomas Edison nahrál dětskou písničku Maruška má ovečku (Mary Had a Little Lamb). Nahrávku pak bylo možné koupit za 18 dolarů.
Poprask v divadle
Dne 19. února 1878 Edison obdržel patent na svůj fonograf. V dubnu pak odjel do Washingtonu, aby fonograf předvedl v Národní akademií věd USA před kongresmany, senátory a americkým prezidentem Rutherfordem B. Hayesem. Oficiální premiéra vynálezu se ale konala o pár týdnů později - 4. května 1878, kdy Edison veřejně předvedl svůj fonograf v budově opery. Edison nahrál kousek úvodní árie a pak ji během pauzy opakovaně přehral v divadelním foyer. Měl obrovský úspěch - publiku se nechtělo vracet do sálu, chtěli slyšet nahrávku znovu a znovu. Pak se k obecenstvu připojili i místní sólisté, kteří nemohli uvěřit vlastním uším, a tak chtěli „kouzelnou krabičku“, co umí zpívat jejich hlasy, vidět osobně.
Mladý Thomas Edison a fonograf
Hned druhý den ráno se Edison probudil jako celebrita. Místní tisk nepsal snad o ničem jiném, než o jeho „kouzelné krabičce“, o vynálezci psali jen v samých superlativech a přejmenovali ho na „kouzelníka z Menlo Park“. Edison pak přiznal, že takový úspěch nečekal a ani nedoufal, že se mu podaří árii nahrát v takové kvalitě. Později prohlásil, že „Nikdy v životě jsem nebyl takhle překvapen. Upřímně - vždycky jsem se bál věcí, které fungují hned napoprvé.“ Poté byly fonografy předváděny po celé Evropě a USA. Lidí z něj byli u vytržení stejně, jako publikum v divadle, dlouhé týdny se nemluvilo o ničem jiném, než o Edisonovi a jeho vynálezu. Stovky lidí stály ve frontách jen proto, aby se na fonograf mohly podívat a poslechnout si ho - a bylo jim úplně jedno, zda šlo o nahrávku z divadla nebo již zmíněnou písničku Maruška má ovečku.
Edison svůj vynález stále zdokonaloval a během let přidal do jeho konstrukce 80 nových vylepšení. Počítal s tím, že se fonograf bude používat pro diktování a nahrávání dopisů a vzdělávacích materiálů, výuku rétoriky a řečnického umění, pro předčítání knih pro nevidomé, ale také pro nahrávání projevů známých osobností, hudby, koncertů či jenom jako hudební skříňka.
Fonograf v českých zemích - opera i projev T.G.Masaryka
Fonograf se postupně rozšířil po celé Evropě. V Čechách k nejstarším dochovaným záznamům patří nahrávka Dvořákovy opery Rusalka (árii prince zpíval Bohumil Pták), část narozeninového projevu T. G. Masaryka z roku 1930 (jedná se o vůbec nejstarší záznam Masarykova hlasu), první zvukový záznam české hymny a pravděpodobně nejstarší zvuková reklama v českých zemích.
Velice zajímavý dobový článek Edisonův fonograf se dá přečíst v časopise Besedy lidí, který je dostupný i online.
Zdroje:
