Článek
V roce 1940 psycholog a neurovědec Burrhus Frederic Skinner během své cesty vlakem pozoroval holuby, co létali kolem nádraží a kroužili kolem rozjíždějícího se vlaku. Všiml si, jak snadno ptáci ovládají své pohyby a dokážou prudce měnit trajektorii. A právě tehdy dostal geniální nápad — nešlo by holuby využít k navádění řízené klouzavé bomby?
Pár dní nato si ve zverimexu koupil několik opeřených nebožáků a začal je trénovat. Prvním úkolem bylo naučit je klovat určitý obrázek — pochopitelně výměnou za nějakou dobrůtku. Jelikož je předtím nechával až 36 hodin o hladu, byli holubi za hrst zrní ochotni udělat cokoli.
Speciální výcvikový program
Pro své pokusy sestavil speciální box, kam umisťoval ptáka, kterého postupně učil klovat nejdřív větší obrázek a pak i konkrétní malý bod. Skinnerův plán byl jednoduchý — uvnitř klouzavé bomby měl být umístěn vycvičený holub, který měl klovat do dotykové obrazovky. Bomba pak byla shozena z letadla.
Kamera umístěná v přední části bomby přenášela obraz na monitor. Holub byl vycvičen klovat do konkrétních bodů — například obrázku nepřátelské lodi. A pokud byla silueta uprostřed obrazovky — tedy bomba letěla správně — údery zobákem nic neměnily, pták jen dál kloval. Jakmile se ale bomba odchýlila od trajektorie a obraz se začal posouvat, údery zobákem do mizícího obrázku aktivovaly potřebné systémy a bomba znovu nabrala správný směr.
Pochybnosti o holubí inteligenci
Vedení armády Spojených států se Skinnerovu nápadu zprvu vysmálo. Celé jim to připadalo jako naprostý nesmysl. Jenže pak o projekt projevila zájem soukromá společnost General Mills, která také nabídla dost štědré financování. Skinner pokračoval ve výcviku ptáků a poté svůj projekt znovu předvedl vědeckým kolegům z americké armády. Tentokrát reakce byla jiná — výsledky byly ohromující a v roce 1943 poskytl Úřad pro vědecký výzkum a vývoj finanční podporu pro další výcvik a projekt dostal název Projekt Holub (Project Pigeon).
Skinner vytvořil metodu pro výcvik holubů založenou na operantním podmiňování (jiný termín pro tento systém je učení úspěchem). Ptáci se museli naučit klovat do obrázku na obrazovce, za což byli odměněni zrním. Po výcviku byli holubi umístěni do přední části rakety, kde před nimi byla obrazovka napojená na optický systém. Když se obraz cíle posunul, holubi klovali směrem k němu a tím posílali signál k úpravě trajektorie rakety.
Velení armády Spojených států ale pořád bylo lehce na pochybách ohledně tohoto projektu. Výsledky z laboratoře byly výborné, chtěli ale vědět, jak se holubům bude dařit v reálných bojových podmínkách. A tak Skinnerův tým provedl sérii zátěžových testů simulujících extrémní situace, které by mohly během mise nastat. V přítomnosti ptáků byla napodobována hlasitá střelba i výbuchy, byli umisťováni do barokomory s nízkým tlakem i do centrifugy, vystaveni nízkým a vysokým teplotám. Navzdory všem extrémním podmínkám holubi dál přesně klovali do cíle na obrazovce. Skinner slavil — holubi obstáli a všechny testy dokázaly účinnost jeho plánu i výcvikových technik.
Ukončení projektu a upadnutí do zapomnění na dlouhá desetiletí
Nemůžeme s jistotou říct, kam až Skinner dospěl ve výcviku ptáků — třeba by z nich udělal univerzální vojáky, kteří se nebojí ničeho a útočí po tisících. Jenže v roce 1948 bylo financování jeho projektu přerušeno a v roce 1953, s rozvojem elektronických naváděcích systémů, pak definitivně ukončeno. Práce Burrhuse Skinnera však nepřišla vniveč — poznatky, které získal během studia a výcviku ptáků, významně přispěly k rozvoji behaviorální psychologie a kybernetiky. Ba co víc — technologie, které pro svůj program vymyslel a používal, pak našly uplatnění v jiných vojenských systémech — například ve vodivých sklech velitelských stanovišť námořních lodí USA nebo při výcviku šimpanzů pro program NASA Mercury.
A tak se na Burrhuse Skinnera a jeho sebevražedné holuby na dlouhých 71 let zapomnělo. O projektu se znovu začalo mluvit teprve nedávno, kdy v roce 2024 B. F. Skinner in memoriam obdržel takzvanou Ig Nobelovu cenu — ironické americké ocenění za prazvláštní, podivné nebo triviální vědecké objevy či výzkumy. Ceny každoročně na podzim uděluje časopis Annals of Improbable Research (Anály nepravděpodobného výzkumu). Výbor, jenž ceny uděluje, je složen z nositelů skutečných Nobelových cen. Předávání cen probíhá na Harvardově univerzitě, což je nejstarší a nejprestižnější univerzita v USA. Poté následuje série přednášek nových laureátů i na Massachusettském technologickém institutu.
Seznam použitých zdrojů:
