Článek
Tradice „poslední večeře“ nebo „posledního přání“ před smrtí má své kořeny v Bibli – vzpomeňme na Poslední večeři Páně. V průběhu staletí se tento zvyk různě měnil a modifikoval. Třeba ve středověké Francii dostávali odsouzenci těsně před popravou panáka tvrdého alkoholu dle svého výběru (většinou to byl ale rum) – aby otupili strach. V USA se z poslední večeře stal téměř kulinářská slavnost. Pokud to zákony daného státu dovolí, vězni si mohou objednat i dobroty, jaké byste jen stěží hledali v nejlepších restauracích.
Je to zároveň i způsob, jak ukázat, že poprava není jen „vražda“ – odsouzený má právo na poslední slovo, poslední jídlo a jeho smrti jsou přítomni svědci.
Ve většině států platí, že vězni nesmějí dostat alkohol a cigarety (případně doutníky). Pokud je přání trestance opravdu příliš výstřední, vedení věznice si vyhrazuje právo jídlo upravit nebo zlevnit. Ale i tady existují výjimky. V Louisianě je tradicí, že si poslední večeři vězeň dá se svým dozorcem a ten si ji na rozdíod trestance musí zaplatít sám. Jednou se tak stalo, že jeden z dozorců si musel sáhnout opravdu hluboko do kapsy, jelikož k večeři měli humra.
Stává se, že si někteří vězni neobjednávají jídlo jenom pro sebe, ale aby ho mohli sdílet s ostatními. Třeba Philip Workman z Tennessee si před smrtí přál obří vegetariánskou pizzu, kterou chtěl rozdat místním bezdomovcům. Vedení věznice odmítlo se na této akci podílet, neziskovky však Workmanovo jeho přání vyslyšely – a v den jeho popravy opravdu rozvezly stovky kousků pizz lidem bez domova.
Kolik to může stát? A co když nechcete nic?
Během posledních desetiletí musely některé státy začít regulovat onou tradici. Ve Floridě musí být jídlo (případně potraviny pro uvaření jídla) zakoupeno výhradně v území státu a nesmí stát víc než 40 dolarů. V Marylandu tradici zrušili úplně – vězeň dostane obyčejnou vězeňskou večeři.
A je jasné, že zdaleka ne všichni jsou této tradici naklonění. Mnohým se nelíbí, že člověk, jenž má na svědomí desítky životů, si může před smrtí ještě pochutnat. Novinář Bob Greene se pohoršoval nad tím, že Timothy McVeigh – organizátor bombového útoku v Oklahoma City, kde zemřelo 168 lidí včetně dětí – si mohl před smrtí dát dvě vaničky čokoládovo-mátové zmrzliny.
„Nejen že poslední dny jeho života vysílali v televizi, jako by šlo o nějakou celebritu nebo dokonce inauguraci prezidenta. On si navíc mohl objednat večeři jako host pětihvězdičkové restauraci. Je to absurdní a pokrytecké – uráží to památku obětí i jejich blízkých,“ řekl Greene a požadoval úplné zrušení dané tradice. Dodal, že jídlo je navíc hrazeno z daní, tedy i z peněz pozůstalých po obětech.
Olivová pecka jako symbol
Na druhé straně jsou i ti, kteří se možnosti královsky se najíst před smrti odmítají. Většinou kvůli svým přesvědčením a zásadám. Bezdomovec jmenem Victor Feguer, který unesl a zavraždil lékaře kvůli lékům a opiátům, se ve vězení dal na víru. Zcela uznal svou vinu a s popravou souhlasil. A co poslední večeře? Přál si jednu jedinou syrovou olivu s peckou. Chtěl, aby na jeho hrobě vyrostl olivovník jako symbol míru. Byl popraven za úsvitu – a v kapse jeho vězeňského oděvu byla nalezena pecka z olivy. Zda s ní byl i pohřben a zda z ní opravdu vyrostl olivovník, o tom se v kronikách nepíše.
Večeře, kterou nikdo nesnědl
V roce 2011 v Texas místní úřady nadobro skoncovaly s tradicí poslední večeře pro odsouzené k trestu smrti. Může za to Lawrence Russell Brewer – vězeň, který se rozhodl proměnit poslední večeři v poslední výsměch. Objednal si opravdu královskou hostinu: dva kuřecí steaky s omáčkou a cibulí; třípatrový cheeseburger se slaninou; sýrovou omeletu s hovězím mletým masem, rajčaty, paprikou a jalapeños; nachos, půl kila grilovaného masa s pečivem; tři porce fajitas; masovou pizzu (pepperoni, šunka, hovězí, slanina, klobása); kyblík zmrzliny; tabulku arašídových karamelek s oříšky a tři sklenice root beeru.
A pak řekl, že vlastně nemá hlad. A tak jídlo letělo do koše. Událost vyvolala takový poprask, že se do ní vložil i senátor státu John Whitmire:
„Dost. Není etické dopřávat vrahům podobnou výsadu – výsadu, jež oni svým obětem nedopřáli.“
Seznam použitých zdrojů:
https://www.chron.com/news/houston-texas/article/last-meal-requests-come-to-an-end-on-texas-death-2184484.php
https://edition.cnn.com/2007/US/05/09/execution.pizza/index.html
https://www.jewishworldreview.com/bob/greene061201.asp
https://www.bbc.com/news/world-us-canada-15034970
