Článek
„Načančané, zmalované, jako by šly na rande, ne na písek. Nebo makat do nevěstince, tam by zapadly víc,“ říkala jedna, zatímco si z mikiny utírala dětskou přesnídávku. „Furt samé šatičky, výstřihy, krátké sukně… Samozřejmě ty gelové nehtíky a umělé řasy. Že jsou tu prý kvůli válce. Ale houby! Podívej se na ně. Chtěj naše chlapy!“
Druhá přikyvovala s výrazem hlubokého pohoršení. „Mám kolegu v kanceláři. Skvělej chlap, ale zatvrzelý starý mládenec. Nikča ho roky naháněla, párkrát si vyšli, prý dokonce i něco bylo. A teď? Bere si nějakou Ukrajinku! Takovej vůl!“
Co všechno člověk slyší za bílého dne
Zarazilo mě to. Ne že bych se s podobnými názory nikdy nesetkala, ale slyšet je takhle nahlas, za bílého dne, uprostřed dětského hřiště? To na mě bylo trochu moc. Jenže jsme tam byly jen my, takže i když jsem se zvedla a šla o kousek dál, střípky jejich rozhovoru ke mně doléhaly dál. A víc už jsem slyšet nepotřebovala – bylo naprosto jasné, kam jejich názory směřují.
Od rtěnky k předsudkům
V zemi, která si zakládá na pomoci a solidaritě, někdy stačí pár umělých nehtů a krátká sukně, aby se z člověka stala hrozba pro společnost. Lovkyně cizích chlapů. Zlatokopka.
To abych se pomalu začala bát se na muže jen tak ze slušnosti usmát. Nebo se – nedej bože – namalovat, když jdu s dítětem ven.
Ale co když za tím vším není nic jiného než jen odlišný zvyk? Jiný životní styl? Potřeba vypadat dobře, i když se jde s dítětem na hřiště. Touha cítit se ženská. Odkud se bere přesvědčení, že když se žena upraví, dělá to nutně kvůli nějakému muži? Proč ne sama pro sebe – pro lepší pocit ze sebe při pohledu do zrcadla?
Možná je v takové kritice víc zklamání než objektivity. Možná je to odraz vlastní nejistoty nebo nespokojenosti. Ale hlavně – je to nespravedlivé.
Když ze vzhledu děláme důkaz viny
Soudíme podle vzhledu. Podle barvy rtěnky a délky řas. Podle toho, jak moc se někdo liší od našeho vlastního stylu. A přitom bychom si měli připomínat, že každý člověk má svůj vlastní příběh, motivaci a hodnoty. To je klíč. Hodnotit jednotlivce, ne národy. Vyhýbat se předsudkům i pohodlným generalizacím.
Abych předešla kritice – nejsem zastánkyní bezmezné pomoci Ukrajině na úkor vlastních občanů. Ani si nemyslím, že všechny Ukrajinky jsou svaté a že mezi nimi nejsou ženy, které si tu skutečně hledají partnera i z praktických důvodů – to by bylo naivní. Ale generalizovat a házet všechny do jednoho pytle jen na základě vzhledu nebo několika osobních příběhů? To je stejná nespravedlnost, jako kdyby někdo soudil všechny Čechy podle chování několika nevhodně se chovajících turistů v zahraničí.
Krása není hrozba. Laskavost není o vzhledu. A – s prominutím – „kurevství“ není charakteristickým rysem žádné národnosti. Zlé i dobré lidi potkáme v Česku, na Ukrajině, v Norsku i na Marsu.
Takže prosím – nesuďme knihu podle obalu. A pokud vám vadí výstřih jiné ženy, vypovídá to často víc o vás než o ní.
