Článek
Ano, byla to skutečně zlatá éra všemožných léčiv a ozdravných přípravků. Tehdy neexistoval žádný úřad pro kontrolu léčiv ani jiný podobný orgán. Nikdo nezkoumal složení nových „léků“, neprováděly se klinické testy, neověřovala se bezpečnost jednotlivých složek. A především – nikdo za nic nenesl odpovědnost. Právě tehdy se odehrál jeden z nejtemnějších příběhů farmaceutické historie: případ zázračného sirupu paní Winslowové.
Sladký spánek za každou cenu
V roce 1845 si americká zdravotní sestra Charlotte Winslowová nechala patentovat sirup, který podle popisu „zaručeně uklidní děti při prořezávání zoubků, zlepší spánek a zmírní průjem“.
Zní to krásně a zcela neškodně, že? Sirup byl prezentován jako všelék, který pomáhá zoufalým rodičům utišit plačící a neklidné děti.
Poprvé se sirup začal vyrábět v roce 1849 ve státě Maine, kde se o jeho produkci postaral zeť Charlotty a jejich obchodní partner Benjamin Perkins. Zbytek svých úspor tito začínající podnikatelé investovali do marketingu – a fungovalo to skvěle. Sirup byl všude: v novinách, na plakátech, v kalendářích i v kuchařkách. Reklamy slibovaly klidné noci a spokojené děti. A rodiče na to samozřejmě slyšeli. V roce 1868 se prodalo přes 1,5 milionu lahviček. Sirup byl natolik známý, že britský skladatel Edward Elgar dokonce v roce 1879 složil skladbu s názvem Uklidňující sirup paní Winslowové.
Ticho, které děsilo
Postupně se však začaly šířit znepokojivé zprávy. Některé děti po sirupu usnuly – a už se nikdy neprobudily.
Dlouho šlo jen o šeptandu, chyběly důkazy i odborný zájem. Až v roce 1906 došlo ke zlomu: nový americký zákon nařídil, aby výrobci uváděli složení léčiv přímo na obalech.
A tehdy vyšla najevo děsivá pravda – sirup obsahoval morfium. Jedna čajová lžička přitom odpovídala přibližně dvaceti kapkám opiové tinktury.
Následoval obrovský skandál, jaký si dnes lze jen těžko představit. Vypluly na povrch tisíce případů úmrtí dětí, jejichž rodiče jim sirup podali v dobré víře.
Zázrak, nebo zabiják?
V roce 1911 vydala Americká lékařská asociace článek s názvem Šarlatáni a falešné léky, v němž sirup paní Winslowové přímo obvinila ze smrti tisíců kojenců. Mezi lidmi se rychle ujalo označení „Dětský zabiják“ – a produkt ztratil svou pověst zázračného pomocníka.
Přesto výroba pokračovala. Morfium bylo sice odstraněno, slovo „uklidňující“ zmizelo z etikety, ale sirup se pod upravenou značkou prodával dál. Definitivně byl stažen z trhu až v roce 1930.
Když dobré úmysly nestačí
Každý zná rčení, že dobrými úmysly je dlážděna cesta do pekla. A příběh sirupu paní Winslowové je varováním, že i dobře míněné snahy mohou vést k tragickým následkům – zvlášť pokud chybí odpovědnost, transparentnost a kontrola.
A i když se dnes může podobný případ zdát nemyslitelný, není na škodu si občas připomenout, kam až může vést slepá víra v reklamu a zázračné přípravky.
Seznam použitých zdrojů:
