Článek
Violet Constance Jessop se narodila 1. října 1887 v Argentině do rodiny irských emigrantů. Na tehdejší poměry se její rodina měla docela dobře. Štěstí ale netrvalo dlouho. Po smrti otce se její matka rozhodla vrátit se do Velké Británie. Tím de facto skončilo dětství mlaďounké Violet, která musela všechen svůj volný čas věnovat rodině a péči o mladší sourozence. Jejich maminka totiž musela pracovat od nevidím do nevidím, aby děti uživila. Dělala lodní stevardku, takže často byla mimo domov i několik týdnů za sebou.
Moře jí bylo předurčeno
Tento životní styl se pochopitelně podepsal na jejím zdraví. Když matka v roce 1908 onemocněla, byla Violet nucena zanechat školy a stát se hlavou rodiny. Po vzoru své matky začala pracovat jako stevardka a později jako sestřička na lodi Orinoco společnosti Royal Mail Line. A už jsme zmínili, že Violet byla neskutečně krásná? Může se to zdát jako velké plus, skutečnost byla ale jiná. Její nadřízení si hojně stěžovali vedení lodní společnosti, že Violet přitahuje příliš mnoho pozornosti movitých cestujících, ale i členů posádky. I když se snažila oblékat velice skromně a chovala se opravdu počestně, nedokázala se bránit nechtěné pozornosti. Po sérii nevhodných návrhů od kapitána lodi byla nakonec nucena podat výpověď. Po pár týdnech ji vzali do konkurenční společnosti White Star Line a v létě nastoupila na jejich slavný Olympic.
Violet Jessop
Violet Jessopová a lodní katastrofa č. 1: Olympic a srážka s Hawkem
Jenže už po třech měsících, 20. září 1911, došlo ke srážce Olympicu s britským křižníkem Hawke. Loď utrpěla dvě těžká poškození, přesto se však dokázala vrátit do přístavu. Křižník měl tak vážná poškození, že se de facto převrátil na levobok. Violet tak přežila svou první námořní katastrofu, která však byla jen předzvěstí něčeho opravdu monstrózního.
Violet Jessopová a lodní katastrofa č. 2: legendární Titanic
10. dubna 1912 Violet nastoupila na další loď ze série Olympic – Titanic, který vyplul z Anglie směrem do New Yorku. Všichni dobře víme, co bylo dál. O pouhé čtyři dny později se loď srazila s ledovcem a potopila se. Violet pomáhala cestujícím nastupovat do záchranných člunů, když k ní přiběhl důstojník, předal jí nemluvně a nařídil jí, aby s dítětem ihned nastoupila do člunu a zachránila se. Poslechla ho. A tak byla mezi hrstkou „vyvolených“, co tuto tragédii přežili a na vlastní oči viděli zkázu nepotopitelného Titanicu. Později, když pro ně připlula Carpathia, ono dítě (díky kterému se zachránila) předala neznámé plačící ženě.
Tento neuvěřitelný příběh měl po mnoha letech svou dohru. Violet už byla v důchodu, když u ní najednou zvonil telefon. Neznámý ženský hlas se jí zeptal, zda opravdu zachránila dítě z Titaniku. Když Violet odpověděla „Ano“, hlas odvětil: „Já jsem to dítě.“
Violet Jessopová a lodní katastrofa č. 3: Britannic a výbuch
Během první světové války nastoupila Violet jako zdravotní sestra do služeb Britského červeného kříže. V roce 1916 byla převelena na třetí loď třídy Olympic – Britannic. Ačkoliv to zní neuvěřitelně, znovu došlo k lodní katastrofě: 21. listopadu 1916 loď najela na německou minu a začala se potápět. Violet se sice podařilo dostat do záchranného člunu. Ten ale převrátil vodní vír, který velký dřevěný člun doslova vtáhl pod loď a rozdrtil ho na kusy. Všichni v tom člunu zemřeli. Všichni. Až na Violet. Té se podařilo vyskočit. Praštila se při tom do hlavy, avšak díky hustým vlasům, které měla sepnuté na temeni hlavy, vyvázla bez závažnějšího zranění. Až po několika letech, když se obrátila na doktory kvůli častým migrénám, zjistilo se, že má prasklinu v lebce.
Slečna Nepotopitelná
Po všech těchto hrůzách si Violet vysloužila přezdívku Slečna Nepotopitelná (Miss Unsinkable). A přesto všechno, co zažila, stále se nemohla vzdát moře – i nadále pracovala na lodích a dvakrát absolvovala plavbu kolem světa. Katastrofám se už vyhnula. Nebo katastrofy se vyhýbaly jí.
Po odchodu do důchodu napsala své paměti. Zemřela v roce 1971 ve věku 83 let, navždy tu ale zanechala svůj příběh. Příběh ženy, která přežila nemožné a třikrát přelstila smrt.
Seznam použitých zdrojů:
