Článek
Když v roce 2012 studoval biolog Julian Bayliss satelitní snímky severního Mosambiku, určitě netušil, že právě hledí na místo, které mu navždy změní život. Uprostřed klasické krajiny se totiž tyčila osamocená hora Mount Lico. Všiml si, že na jejím vrcholu se nachází nějaká zelená skvrna, která vypadala jako běžný les. Jenže nebyl.
Šlo o deštný prales, kam podle všeho ještě nikdy nevkročila lidská noha. Jenže takových míst na planetě už moc nezbývá a podobný objev by ve vědeckém světě způsobil pořádný poprask. A tak se Julian Bayliss rozhodl celé to ověřit. O šest let později stál se svým týmem složeným z biologů, horolezců a dokumentaristů u úpatí skály vysoké 125 metrů – jediného vstupu do tohoto přírodního zapomenutého koutu světa.
Prales jako z Jurského parku
Hora Lico nepatří mezi nejvyšší ani nejhezčí africké vrchy, je však dokonale izolovaná od ostatního světa. Její vrchol tak trochu připomíná mísu, díky čemuž zde vznikl malý uzavřený ekosystém, zcela chráněný před okolním světem, civilizací, zemědělci i pytláky. A taky před vědou.
Mozambická krajina, pohled na hory
Jakmile se výzkumníci dostali nahoru, zjistili, že vstoupili do světa, kde se zastavil čas. Vzduch zde byl velice vlhký, samotný les byl tichý, ale zároveň plný života a živočichů, který nikde jinde na Zemi nenajdete. Mezi stromy létali nevídaní motýli, v mechu poskakovaly dříve neznámé druhy žab a pod nohama lezli naprosto unikátní pavouci. Biologové nevěřili svým očím a stěží stíhali sbírat vzorky – tolik endemických druhů na tak malém místě je naprostá rarita.
Tisíce let bez člověka
Největší překvapení ale přišlo po prozkoumání zdejší půdy. Při testech půdního složení vědci totiž zjistili, že sem přes tisíc let nevkročila lidská noha. Nebyla zde žádná pohřebiště, žádné pozůstatky ohnišť, žádné známky zemědělství nebo lidského obydlí. To z Mount Lico dělá jedno z nejvzácnějších míst planety – vědci ji označili za takzvanou biologickou kapsli, kterou nikdo neotevřel celou věčnost. „Jako bychom se vrátili do doby před kolonizací, před průmyslem, před vším,“ komentoval to Bayliss.
Tajuplná jeskyně a keramika
Pak ale přišel další šok – v místní jeskyni tým objevil ručně vyrobenou keramiku. Což narušilo teorii o nepřítomnosti lidí na Mount Lico. Někdo tu tedy přece jen byl – ale jak se do této přírodní pevnosti dostal, když stěny jsou prakticky nepřekonatelné? A kam se tito lidé poděli, když průzkumníci nenašli žádná pohřebiště? Odpověď na tuto otázku vědci zatím nemají. Avšak místní legendy o „ztraceném lidu z vrcholku hory“ najednou nezní tak šíleně jako dřív.
Ilustrační foto
Další překvapení: Mount Lico není jediná hora s vlastním ekosystémem
Mount Lico ovšem není jedinou horou s podobným uzavřeným ekosystémem. Podobné „ostrovní“ hory s izolovanými pralesy existují i jinde – včetně nedaleké Mount Socone nebo ještě méně prozkoumané Mount Mabu. Právě ta byla první, kterou Julian Bayliss díky satelitním snímkům objevil. Mount Lico však byla tou největší senzací – kvůli své velikosti i množství nových živočišných druhů (a pak i kvůli záhadné jeskyni).
A co teď?
Podrobný laboratorní výzkum a analýza vzorků flóry a fauny z Mount Lico je teprve na začátku. Avšak už nyní vědci s jistotou mohou potvrdit, že některé druhy jsou jedinečné a nevyskytují se nikde jinde kromě této hory. Pokud by Mount Lico byla zničena (ať už přírodní katastrofou, jako je požár, zemětřesení nebo sucho, či lidským zaviněním, třeba těžbou surovin), tyto druhy by z planety nadobro zmizely.
Někteří lidé si možná myslí, že už o své planetě víme úplně všechno. Že ji máme prozkoumanou a zdokumentovanou od A až do Z. Mount Lico je však důkazem toho, že tomu tak ani zdaleka není. Že i v době Google Maps a dronů můžeme narazit na utajený přírodní poklad, který si žije svým vlastním životem a tempem – a jako by se rozhodl ignorovat veškerou lidskou rasu i civilizaci.
