Jak si představujete konzervativní portfolio?

Nedivím se. Všeobecně se totiž předpokládá, že konzervativní investor neinvestuje do akcií nebo jenom minimálně. Akcie jsou totiž považovány za rizikové investiční nástroje a ty správný konzervativní investor ve svém portfoliu nechce.

To je ale velmi zjednodušující pohled. Ve skutečnosti je většina investorů konzervativních, a to včetně profesionálů. V investování se totiž slovo konzervativní používá pro člověka, který je rizikově-averzní. Tedy člověk, pro kterého je bolest z možné ztráty horší než požitek ze zisku ve stejné výši.

Psychologové Daniel Kahneman a Amos Tversky toto skvěle popsali ve své Teorii vyhlídek (Prospect Theory)*

Podle jejich zjištění se „koeficient averze ke ztrátě“ u většiny lidí pohybuje v rozmezí 1,5 – 2,5. V průměru tedy lidi bolí 2× více ztráty než je těší zisky. Existují lidé, kteří jsou ještě více rizikově-averzní a jsou i tací, kterým se v angličtině říká risk-seekers. Ti preferují riziko i v případě, že pravděpodobnost ztráty je větší než pravděpodobnost zisku. Těch je ale naprosté minimum a bohužel se z nich velmi často stávají spekulanti na burze, což podporuje obrázek finančních trhů jako velmi rizikového prostředí. Většina lidí ale riziko nevyhledává a přesto chtějí nebo potřebují investovat, aby dosáhli svých finančních cílů. Navíc zmiňovaný koeficient averze ke ztrátě je tím větší, čím větší balík peněz dáváme všanc. U celoživotních úspor určených pro náš důstojný život ve stáří tak může být tento koeficient klidně i 10.

TEORIE VYHLÍDEK – Grafické znázornění

Z toho vyplývá, že klasické dělení na konzervativní, vyvážené a dynamické investory, které by mělo určit vaši alokaci do různých tříd aktiv včetně akcií, nedává smysl. Většina lidí je totiž konzervativních. Nikdo nechce o své peníze přijít.

A jaké charakteristiky by tedy mělo mít portfolio pro konzervativního investora?

Všimněte si, že ani jeden z bodů nemluví o tom, jaké druhy investičních nástrojů by mělo portfolio pro konzervativního investora obsahovat a v jakém poměru. To by totiž nemělo být dáno tím, jak investor přistupuje k riziku, ale jinými, objektivními kritérii:

A jak je to tedy s těmi akciemi? Jsou rizikové nebo nejsou? Má se jim konzervativní investor vyhýbat? Pojďme si to ukázat na dvou jednoduchých příkladech:

Příklad č. 1

Je mi 30 let, plánuji založit rodinu a do tří let si chci koupit nemovitost, na kterou budu potřebovat skoro všechny své dosavadní úspory.

Pokud by tento investor investoval své úspory do akcií, byla by to velmi riziková investice. Pravděpodobnost, že v tříletém horizontu o část peněz přijde a nebude tak mít se svou rodinou kde bydlet, je jenom o maličko menší než pravděpodobnost, že dosáhne očekávaného výnosu. To by pro rizikově averzního investora nemělo být akceptovatelné. V tomto případě je vhodnějším nástrojem spořicí účet, termínovaný vklad nebo fond peněžního trhu. I tady existuje riziko ztráty, především tedy reálné ztráty, když budeme výnosy porovnávat s inflací. Ale v tříletém horizontu je ta možná ztráta mnohem menší a proto bude „bolet“ mnohem méně.

Příklad č. 2

Už je mi o deset víc, byt už mám koupený, děti jsou ve školkách a školách a manžel pracuje. Zprávy o neexistující důchodové reformě mě bombardují ze všech stran. Aktuálně mě žádné finanční problémy netrápí, naopak na účtu se mi hromadí peníze a každý měsíc další přibývají. Ale bude to na důchod stačit?

Pokud si chce tento investor zajistit stejný životní styl i v době, kdy již nebude moct nebo chtít pracovat, musí investovat. A to na dlouhou dobu. Peníze bude potřebovat nejspíš až za 25 let. Na spořicím účtu bude dosahovat reálné ztráty s takřka stoprocentní jistotou. To se konzervativnímu investorovi nemůže líbit. Naopak akciové trhy přinášejí velkou šanci, že nejen že o peníze nepřijde, ale naopak dosáhne reálného výnosu. Při 25 letém horizontu je šance na výnos mnohonásobně větší než šance na ztrátu. Jde tedy o ideální investici pro konzervativního investora.

Takže v prvním případě bych neměla mít žádné akcie a ve druhém bych měla mít zase vše v akciích?

Tak jednoduché to zase není. Jednak musíme počítat s tím, že plány a realita se občas významně odlišují a jednak musíme myslet na to, že náš mozek se nechová vždy zcela racionálně a že naše emoce mohou s našimi plány také významně zatočit. Pojďme se ještě jednou vrátit k již zmiňované „Teorii vyhlídek“.

Kahneman a Tversky při svém výzkumu dali svým respondentům následující možnosti, jejichž výsledkem je vždy zisk 25 USD.

Asi vás nepřekvapí, že většina respondentů si vybrala možnost č. 1. Byla by to i vaše volba?

Domnívám se, že ano.

Ta ztráta těch již jednou získaných peněz totiž moc bolí. A této bolesti se chceme vyhnout. A tím se dostáváme k problému akciových trhů. My sice víme, že s poměrně velkou pravděpodobností získáme v horizontu 25 let reálný výnos ve výši okolo 6 %, ale během tohoto období se musíme stále znovu a znovu vyrovnávat se ztrátami, které nám kolísavé akciové trhy přinášejí. Proto si mnoho z nás radši vybere nižší výnos s menší bolestí spojenou s krátkodobým kolísáním. A dolů s očekávaným výnosem můžeme jít až do toho okamžiku, kdy riziko nesplnění našich cílů je pro nás příliš velké. A takové uvažování by nám mělo přinést ideální mix jednotlivých tříd aktiv, který nám bude přinášet co nejméně bolesti z krátkodobých ztrát při stále vysoké pravděpodobnosti získání potřebného výnosu pro splnění cílů.

Když se tedy vrátím ke svým příkladům, tak ideální portfolio pro prvního investora by bylo většinově uloženo ve spořicích produktech a pouze malá část v akciových nástrojích a u druhého investora by to bylo přesně naopak. Přičemž stále jde o stejného, rizikově averzního, konzervativního investora.

Ve skutečnosti je cesta k ideální skladbě portfolia ještě mnohem složitější. Svět je mnohem pestřejší, než zvládne obsáhnout jeden článek a tak ho neberte jako jednoduchý návod, jak přistupovat k tvorbě svého portfolia. Berte ho pouze jako inspiraci pro své uvažování o rizicích a přístupech k nim. Jeho cílem bylo především vám dát trochu jiný pohled na výraz „konzervativní investice“.